Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

S hypotékou do výdejny polévky pro chudé. Komentář Štěpána Chába

komentář 11.05.2022
S hypotékou do výdejny polévky pro chudé. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Peníze, krev ekonomiky

Představme si rok 2017 a mladou rodinu v něm. Právě podepisují nádherně výhodnou hypotéku se splatností na 30 let a s pětiletou fixací na 1 %. Splácet budou nějakých 20 tisíc měsíčně a za třicet let, až dnes mladí rodiče budou houpat na kolenou svá vnoučata, zaplatí poslední splátku. A byt 2+1 bude jejich. Oba mladí rodiče s prvním miminkem na cestě si to propočítali pečlivě. 20 tisíc měsíčně zvládneme. Máme rezervu, dítě půjde brzy do školky, budeme vydělávat oba a pak přijde ten slibovaný ráj na zemi. Jenže do propočtů přicválá rok 2022 a s ním i konec fixace.

Dítě už je po dvou distančních letech ve školce, oba rodiče vydělávají dle svých možností jako mourovatí, další dítě by chtěli, ale bojí se, že to neuplatí. Na jejich konto přistane měsíčně padesát tisíc, po zaplacení hypotéky a služeb jim zbude kolem dvaceti tisíc. S tím se dá přežít. Jenže volá úředník z banky s tím, že končí doba fixace a rodina musí zajít podepsat smlouvu o novém splátkovém kalendáři. A protože Česká národní banka zvedla úrokové sazby, splátka citelně vyskočí.

Rodina, která dosud s penězi tak nějak vyjde, začne mít problémy. Splátky se zvýší o několik tisíc. S nimi se zvýší i ceny za potraviny, energie, dopravu, služby. První přijde snaha ušetřit na sobě. Kultura a jakákoliv další kratochvíle jde automaticky na vedlejší kolej. Zůstane možná předplacený Netflix s převýchovou na lepšího člověka. Začnou se kupovat levnější a nezdravější potraviny. Nedělní oběd v restauraci je škrtnutý. Přijde poznání, že si rodina nejen že nemůže dovolit druhé dítě, nemůže si dovolit ani to první. Nakupuje se už jen to nejnutnější. První splátka hypotéky nezaplacená, chybí pár tisícovek. Po týdnu volá úředník z banky a se zdvořilým odkašláním říká: „Nevím, jestli jste si všimli, ale nepřišla nám pravidelná splátka za hypotéku, nechci z toho dělat drama, ale něco by se s tím mělo udělat“.

První výmluvy. Podivný večer naplněný kalkulačkou a snahou ještě někde ušetřit. Marně. Druhý měsíc se koná premiéra další neuhrazené splátky za hypotéku. Úředník v telefonu přestává zdvořile odkašlávat. Třetí měsíc nesplácení se smlouva předává vymahačské agentuře. Ještě ne exekutorovi. Ten nastoupí až po čase. Na dluhu naskakují sankční pokuty za nesplácení. Vymahač už volá obden. Rodiče přestávají brát telefon, ve schránce se kupí dopisy s modrým pruhem. Rodiče už modráky vyhazují neotevřené do koše, metoda vytěsnění jede na plné obrátky, stejně jako u zbytku společnosti u jiných témat. Přijde zablokování účtu exekutorem. Po něm vystěhování někam na ubytovnu nebo k mamince do jejího 2+1, který získala ještě lacině za bolševika, nebo ve výprodeji po revoluci, kdy si byty za hubičku přehrávali úředníci a politici. Sen o vlastním bydlení je dávno pohřben.

Co na to naše vláda? V srpnu prý taková rodina dostane na dítě pět tisíc. A zvýšilo se životní minimum o pár stovek, takže umírat tu na ulicích prý nebudeme, ovšem to je až pro ty, co dno okusují.

Jaké budou dopady? Rozpadlé rodiny, sebevraždy, zdravotní problémy (mně podobný scénář, kterým jsem si prošel, spustil sérii infarktů, stres je sviňa), nedůvěra, vztek, deprimované děti, úpadek naší ekonomiky i společnosti, krachování živností, jejichž místo zastoupí nadnárodní korporace, bujení šedé i černé ekonomiky. To se týká třetiny společnosti, které hrozí pád do chudoby a platební neschopnosti. Třetina společnosti je dost.

Zároveň to znamená i stres pro společnosti, které spekulují s byty, jimž zvýšená úroková sazba dupe do zelí a bere jim z kapsy naškudlené. To by do budoucna mohlo pozitivně ovlivnit trh s byty, protože spekulanti budou mít snahu trh opustit. 

O nic převratného by nešlo, kdyby se ke zvýšeným úrokovým sazbám nepřidalo zdražování všeho okolo. Rodina by nejspíš zvládla uplatit několik tisíc na hypotéce navíc, ale když stouply ceny energií o 50 %? Potraviny o třetinu? Služby, doprava? Nasčítá se to všechno do jednoho obrovského balíku, který nepůjde uplatit ani rodině, která si nechala citelnou rezervu pro navýšení úrokové sazby na hypotéce. Prostě nebude kde brát. Jen blázen nepočítal s tím, že neskutečně nízný úrok 0,5 % na hypotéce, který jsme tu v roce 2017 měli, vydrží věčně. Na tak nepřirozeně nízké úrovni nemohl podle zákonitostí trhu zůstat. Nezůstal, teď si hraje na písečku pro 6 % a hrozí dalším růstem. Ale nakašlat na pošetilce, kteří šli na dřeň a na stoupající úrokovou sazbu si nenechali v příjmech rezervu. Ovšem tady jsme v situaci, kdy nestoupá jen úroková sazba, ale i všechno okolo. Takže i ti s rezervou se mohou dostat do pro ně neřešitelných potíží. A tam je ohrožená právě třetina společnosti. 

Co by měla vláda udělat?

Nerozdávat dárečky před volbami, ale docílit toho, aby se snižovalo riziko, kdy se rodina může dostat do takové situace. Jak? Systémovým a celoplošným zmírňováním dopadů krize, snižováním daní na energie a potraviny, snižováním byrokracie a tedy šetřením státu tam, kde šetřit má, masivně rozšířit státní hypotéku s garantovanými úroky pro mladé rodiny, bezúročné půjčky na bydlení pro mladé rodiny (protože v zájmu celé společnosti je, aby rodiny měly kde bydlet a nevykrvácely na tom, nynější zdražování hypoték vede pomalu k tomu, že vlastní bydlení se stává hračkou pro vrchních deset tisíc, normální rodina s normálním rozpočtem na hypotéku prostě nedosáhne... a ani by vlastně správně dosáhnout neměla, protože při první krizi začne skládat účty exekutorovi). I okolní státy se potýkají s podobnými problémy jako my, ovšem vinou nečinnosti naší vlády se my ponoříme do hlubší a delší krize (stejně jako za Kalouska), ze které se budeme hrabat o to déle než okolní státy, pokud se ovšem nynější krize nepřeklopí ve válku, pak už to všechno bude tak nějak jedno a budeme se pro pobavení těch nahoře navzájem zabíjet. Stát tak svou nečinností ochromuje systém.

Dobrá, stát nekoná a konat začne až v okamžiku, kdy to začne padat, což bude samozřejmě pozdě. Co by tedy měla dělat taková rodina? Zmizet. Kalupem nabídnout vysněný byt k prodeji a prostě hledat jinou a schůdnější možnost. Přestěhovat se do levnějšího kraje. Utéct před pádem do exekucí daleko před tím, než přijdou. Nečekat, protože mechanismus exekucí sice spolkne jen vystresovaného člověka, na konci dlouholetého procesu ovšem vyplivne trosku. Už první neuhrazená splátka nastartuje kolotoč, ze kterého se vystupuje strašně špatně. Nečekat, že se to zlepší, nezlepší, zhorší, neváhat, nenastupovat do systému exekucí a výmluv.

 

Vložil: Štěpán Cháb