Fanoušci netušili, co se děje v zákulisí. Bát se ho bylo namístě, zavinil i smrt milovaného Karla Hašlera. Tajnosti slavných
04.05.2022
Foto: Se svolením GENI
Popisek: Scenárista, režisér a filmový podnikatel Václav Binovec
VIDEO Oficiálně se stal fašistou už v roce 1926 a za války donášel přímo k ministru Moravcovi. Za svou vinu zaplatil, začít ale znovu v emigraci už bylo pak nad jeho síly. (Pokračování z pondělí 2. května)
Až do konce druhé světové války stál režisér Václav Binovec za zrodem sedmnácti filmů, natáčel sentimentální komedie a melodramata, často nevalné úrovně, publikum je ale milovalo. Kdo by neznal třeba komedii Jarka a Věrka s Ladislavem Peškem a Evou Gerovou, romanci Bláhové děvče s Hanou Vítovou či romantické drama Nevinná s Adinou Mandlovou.
Jarka a Věrka:
Madla zpívala národu
Jeho nejvýznamnějšími projekty, kterým nelze upřít kvalitu, se staly válečná drama Jízdní hlídka z roku 1936, o konfliktu československých legií s bolševickým režimem v Rusku, a tragikomedie z roku 1942 Městečko na dlani, natočené podle románu Jana Drdy. Natočil ale i několik reklam, a především objevil novou hvězdu, herečku a zpěvačku Zdeňku Sulanovou. Lízin let do nebe, Lízino štěstí a Madla zpívá Evropě trhaly divácké rekordy. Obzvlášť Madla, která v houstnoucí protektorátní atmosféře dávala lidem naději a její Ty lesovské stráně, které zpívala v lidovém kroji, se staly hitem. Sulanovou se Binovec pokusil ještě jednou vrátit na stříbrné plátno roce 1945 v dramatu Bludná pouť, film ale nebyl nikdy dokončen a dochovaly se jen jednotlivé scény. Mezitím totiž válka skončila a s ní i Binovcova kariéra. Ale to trochu předbíhám.
Lízino štěstí:
Fašista duší i činy
Čím byla Binovcova hvězdička Sulanová oblíbenější, tím víc temněly jeho kontakty, do nichž se začal zaplétat. Už v roce 1926 vstoupil do Národní obce fašistické, v roce 1933 stanul v čele Československé filmové unie, organizace filmových pracovníků. V roce 1935 se zúčastnil zasedání Mezinárodní filmové komise v Berlíně jako člen československé delegace a vystoupil na ní s projevem o možné spolupráci českých a německých filmových pracovníků. Jeho původní záměr byl bohulibý, Němci totiž byli na rozdíl od Čechů ochotní investovat do filmu obrovské částky. Jenže… V říjnu 1938 podepsal prohlášení filmové unie, které vylučovalo z československé kinematografie ,,pracovníky židovského, resp. neárijského původu”. Po okupaci se hned 16. března 1939 čeští fašisté v čele s antisemitou Binovcem pokusili převzít barrandovské ateliéry Miloše Havla. V roce 1939 vstoupil do nacionalistické organizace Vlajka a pár týdnů před okupací do Národního tábora fašistického.
Madla zpívá Evropě:
Aktivní a nebezpečný
Binovcova role za protektorátu rozhodně nebyla malá, byl místopředsedou Filmového ústředí pro Čechy a Moravu a společně s Jožou Jaurisem působil spíše ve prospěch okupační moci. Dal se plně do služeb nového mecenáše, kterým se pro něho stal Emanuel Moravec, velký příznivec Heydricha a protektorátního ministra školství a lidové osvěty, jenž prosazoval vizi sjednocené Evropy pod německou nadvládou. Dokonce zřejmě i udával gestapu a pravděpodobně stál mimo jiné i za zatčením dramaturga, režiséra a populárního písničkáře Karla Hašlera, který byl poté umučen v koncentračním táboře Mauthausen. Nelze se divit, že svůj poslední film už Binovec po osvobození nemohl dokončit. Prokazatelně poslal v roce 1942 udání na Emila Sirotka staršího, majitele a prvního ředitele žižkovského kina Aero, které adresoval přímo ministru Moravcovi. Není divu, že s osvobozením jeho kariéra definitivně skončila.
Městečko na dlani:
Nepovedený restart
Po válce byl obviněn z kolaborace, odsouzen na tři roky a umělecká tvorba mu byla zakázána. Přišel i o část majetku a po propuštění byl neustále sledován StB. Díky jeho vzpomínkám se ale zrodila výpravná publikace Historie čs. filmu v obrazech, kterou vydalo v roce 1959 nakladatelství Orbis. V roce 1966 se rozhodl emigrovat se synem Viktorem do Německa, kde žil jeho bratranec, rychle ale pochopil, že začínat znovu s téměř sedmi křížky na krku je velmi obtížné, přestože dostal šanci v Rádiu Svobodná Evropa. Pokorně se tudíž vrátil do Prahy, a krátce pak ještě spolupracoval s Československým filmovým ústavem. Po filmu se mu nepřestávalo stýskat, takže chodil alespoň do kina Illusion, které promítalo filmy pro pamětníky. Podle sousedů byl zamlklý, chodil na dlouhé procházky a v oblíbené hospůdce v Bubenči dokázal podle hostinského sedět u jednoho půllitru i tři hodiny a nepromluvit ani slovo. Někdejší průkopník moderní české kinematografie Václav Binovec zemřel 26. února 1976.
(zdroje: Wikipedie, Národní filmový archiv, ČSFD, Český film, FDB, Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Česká televize)
Vložil: Adina Janovská