Chtěl v Praze vybudovat druhý Hollywood. Jenže o úspěch a slávu tak moc stál, že si zadal i s nacisty. Tajnosti slavných
02.05.2022
Foto: Se svolením GENI
Popisek: Scenárista, režisér a filmový podnikatel Václav Binovec
FOTO / VIDEO Poněkud gangsterská přezdívka Willy Bronx mu opravdu seděla, za svým cílem šel cílevědomě a leckdy i tvrdě. Za první republiky se stal podnikatelským žralokem, neštítil se ani spolupráce s nacisty. Po válce ale přišlo zúčtování.
Významný přínos k rozvoji naší kinematografie mu rozhodně nelze upřít. Známý scenárista, režisér a podnikatel natočil téměř padesát filmů, podílel se na šesti scénářích a v pěti filmech si dokonce i zahrál. Po osvobození ale nastalo tvrdé zúčtování, z kolaborace byla obviněna řada filmařů i jejich hvězd. Nakonec byli nejen odsouzeni, ale rozsudek nebyl nikdy změněn, pouze dva pánové. Čeněk Šlégl, o jehož kariéře a osudu jsem psala ZDE a ZDE, a jeden z nejvýraznějších režisérů válečné éry Václav Binovec.
Václav Binovec se Suzanne Marwille v roce 1918 v dramatu A vášeň vítězí; foto se svolením Národní filmový archiv
Putování za filmem
Narodil se 12. září 1892 jako prvorozený syn známého drogisty z pražské ulice Na poříčí a původně se také v otcově firmě vyučil drogistou. Současně ale také stihl odmaturovat na karlínské reálce, v letech 1910-1911 sloužil v rakousko-uherské armádě jako jednoroční dobrovolník. A pak se vydal poprvé za svým snem. Od dětství byl totiž milovníkem umění, a když se začal rozmáhat film, nedal mu spát. Využil tudíž naplno svůj mimořádný talent na jazyky a v letech 1911-1912 jezdil po Evropě a sbíral o novém odvětví zábavního průmyslu informace a zkušenosti ve filmových ateliérech. Načas si za nimi dokonce zajel až do Spojených států. Poté sice začal studovat na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy, jenže s jeho dalším osudem vzápětí notně zamíchala první světová válka.
Zrodil se Willy Bronx
V roce 1916 musel narukovat na frontu, postupně se propracoval až k hodnosti poručíka. V roce 1917 ale utrpěl těžké zranění hlavy, po němž byl uznán jako stoprocentně invalidní. Hned po konci války založil v roce 1918 v Praze pod pseudonymem W. (Willy) T. Bronx vlastní ateliéry, produkční a distribuční firmu Wetebfilm. Dovážel filmy ze Sovětského svazu, sám režíroval a vyráběl několik filmů ročně, většinou dobrodružné, romantické a melodramatické příběhy podle zahraničních vzorů, veselohry a adaptace literárních děl. Občas ale sáhl i po původním námětu, například pro drama z roku 1920 Plameny života napsala scénář Zorka Janovská a autorkou příběhu Děvče z Podskalí byla o dva roky později herečka Marta Schöllerová.
Pepina Rejholcová:
Hvězdná Suzanne
Tehdy už vystupovala pod pseudonymem Suzanne Marwille, který pro ni vymyslel právě Binovec, a díky jeho filmům se stala nejslavnější hvězdou českého filmu němé éry. Objevil ji ve vídeňském divadle, když byla ještě vdaná za Gustava Schullenbauera, s nímž měla dceru Martu. Příliš talentovaná sice nebyla ani neměla herecké vzdělání, ale zato sex-appealu a vášně na rozdávání. Několik let byla Binovcovou životní družkou, v roce 1925 se ale po jejím úspěchu v režisérském debutu Martina Friče Páter Vojtěch rozešli. V roce 1926 porodila druhou dceru Evu, zda ale byl jejím otcem Binovec, nebo Frič, za něhož se o dva roky později provdala, nevěděla nejspíš ani ona sama.
Sázka a jedinou kartu
Do své firmy Binovec vložil veškerý rodinný majetek. Kromě vlastní tvorby a produkce provozoval také filmovou školu a půjčovnu filmů. Jenže filmový svět byl finančně mnohem náročnější, než dokázal zvládnout. V polovině dvacátých let dokonce prodal kvůli svému podnikání po otcově smrti i jeho obchod Na poříčí, protože už mu začínalo finančně téci do bot, a nakonec Wetebfilm stejně zanikl. Jako režisér se vrátil s nástupem zvukového filmu, znovu odstartoval v roce 1932 s hudební komedií Pepina Rejholcová, k níž mu posloužil jako předloha populární komiks Františka Voborského. Příhody jeho postavičky začaly vycházet v roce 1929 v časopisu Rozkvět a Voborský napsal pro svoji Pepinu i celou řadu písní.
(Pokračování ve středu 4. května)
(zdroje: Wikipedie, Národní filmový archiv, ČSFD, Český film, FDB, Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Česká televize)
Vložil: Adina Janovská