Sprostý podezřelý jako základ našeho právního systému. Komentář Štěpána Chába
komentář
25.04.2022
.jpeg)
Foto: Hans Štembera
Popisek: Policie v akci; ilustrační foto
Jste sprostý podezřelý? Ale samozřejmě, že jste. Každý z nás je a může se jím během okamžiku stát. Městský soud v Praze nadhodil, že by se mělo něco dělat s částí zákona o policii, který ruce zákona dovoluje odebírat DNA vzorky i podezřelým ze spáchání zločinu a následně si vzorky DNA ponechat libovolně dlouho. A to i když se podezřelý podezření úspěšně zbaví. Fascinující pak je, že pokud se zeptáte, zda policie uchovává vaše DNA vzorky, nemusí vám odpovědět. To je moc pěkné, tuze pěkné. Republika sprostých podezřelých.
Městský soud v Praze se obrátil na Ústavní soud s tím, že tato část zákona o policii dává samotné policii možnost odběru vzorků DNA nadužívat a zneužívat. A že by zákon měl být novelizován. Ústavní soud se nad otázkou zahloubal a po dlouhých čtyřech letech odpověděl (proč tak dlouho dumal, nikdo netuší, jak už je u české justice zvykem). Jeho odpověď byla zamítavá, žádná ochrana sprostých podezřelých se nekoná. Také proč, že. Je to sprostý podezřelý a s ním je třeba jednat tvrdě a bez rukaviček.
Jenže policie tak má v ruce nástroj, který jí vůbec nepřísluší a kterého lze zneužívat. Pokud se člověk ocitne v okruhu podezřelých, může jej policie nutit k odebrání DNA vzorku. Z logiky věci by vyplývalo, že pokud se vina podezřelého neprokáže, policie okamžitě vzorky i výsledky zlikviduje, aby nedošlo k podezření, že se s nimi pak bude šachovat po svém. Jenže k tomu nedochází. Policie si může vzorky ponechal libovolně dlouho a ani nemusí člověku sdělit, zda jeho vzorky DNA má a jsou zahrnuté v jejich databázi. Statut občana je tak z principu zredukován skutečně na sprostého podezřelého.
Zákon o policii říká o likvidaci vzorků DNA: „...jakmile jejich zpracovávání není nezbytné pro účely předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti.“ To je vše. Přičemž předcházení trestné činnosti, na to se dá vymluvit i u jeptišky na invalidním vozíčku. Tedy očividně chybí přesný termín i podmínky, kdy policie musí vzorky zlikvidovat a vyhodit je ze své databáze, když se podezřelý podezření zbaví. Všechno to zní neurčitě. A dávat silovým složkám státu neurčité podmínky k chování k osobním právům každého z nás z republiky dělá formu policejního státu. Policie zkrátka nesmí mít právo chovat se svévolně. Represivní složky musí být na řetězu. Bez toho hrozí, že zvlčí a sprostí podezřelí nakonec budeme všichni.
Nevím, měl jsem naivně pocit, že žijeme ve státě, který si zřizujeme, aby nám ulehčoval život, ne aby z nás dělal pokusné králíky pro policejní složky. Jinak řečeno – jsem občan České republiky, to ovšem neznamená, že na mě může být uplatňován experimentální systém sprostých podezřelých, kdy si policie může s mými osobními údaji dělat, co ji napadne. Nemůže a nesmí. Policie musí být na řetězu, hlídaná a kontrolovaná. A prioritou státu jako seskupení nás všech musí být svoboda jedince, a tím i společnosti.
Vláda Petra Fialy se před volbami velkohubě stavěla na stranu občanů, slibovala větší svobodu, větší kontrolu státních institucí, ale včerejší slova se změnila na páru a mizí rychlostí světla v éteru zapomnění. Na občany, na ty kašleme. On nám ten systém sprostých podezřelých vlastně vyhovuje. Nebo Fialova vláda chystá změnu zákona o policii? Ne, nebojte, nechystá. A když už někdy v budoucnu, tak leda pro to, aby policii nechala zákonem prodloužit pendreky, kterými bude moci mlátit do hlav všech těch sprostých podezřelých, kteří piklí, něco nepovoleného si myslí nebo jsou prostě na obtíž. Svobody si nevážíme, tak o ni přijdeme.
Vložil: Štěpán Cháb