Dvakrát dvacet let na indexu. Začínala s romantikou, humor jí ale šel mnohem líp. Tajnosti slavných
20.04.2022
Foto: Se svolením XYZ - Robert Rohál
Popisek: Spisovatelka a scenáristka Věra Němcová alias Fan Vavřincová na fotografii, pořízené v roce 2007 během rozhovoru, který byl vydán jako bonus ke knize Taková normální rodinka
VIDEO Na kontě měla nejslavnější filmová komedie a nejlepší televizní seriál. Dáma, sršící inteligentním humorem, své fanoušky nikdy nezklamala. A mohlo toho být mnohem víc, kdyby jí neustále někdo neházel klacky pod nohy.
O soužití několika generací věděla snad úplně všechno. Prožila totiž i období, kdy neměla s dětmi kam jít, takže dočasně žila u příbuzných, později zase měla kolem sebe smečku vnoučat a pravnoučat. Spisovatelka a scenáristka, kterou většinou známe pod pseudonymem Fan Vavřincová, psala s úžasnou lehkostí a mimořádnou dávkou českého humoru, přestože jí leckdy do smíchu právě nebylo. A mohla nám ho zanechat mnohem víc, nebýt nesmyslného zákazu literární tvorby, který trval dokonce dvakrát téměř dvacet let.
Eva tropí hlouposti – Nataša Gollová a Zdeňka Baldová:
Tatínkova holčička
Jak vlastně přišla k svému pseudonymu? Fan jako Fanda, tedy František podle jména, které dostal její tatínek při křtu, Vavřince zase odvodila ze svého prvního pseudonymu Anna Lorencová. Lorenc totiž pochází z latinského laurus neboli vavřín. Ve skutečnosti se narodila 17. listopadu 1917 jako Věra Peigerová. Její otec Vavřinec Peiger se postupně vypracoval z pozice účetního a disponenta až na generálního ředitele České cukerní. Přišla na svět vlastně omylem, až po osmiletém manželství svých rodičů, a rázem se stala zbožňovanou tatínkovou holčičkou. „Jenže když jí bylo dvanáct, umřel jí v náručí. Přišel z honu, osprchoval se ledovou vodou a během hodiny, než přišel lékař, zemřel,“ prozradila v rozhovoru pro vlasta.kafe.cz její dcera Ivana. Tím se rozplynulo celé její zázemí, protože maminka byla absolutně neschopná o cokoli se postarat.
Eva tropí hlouposti – Oldřich Nový:
Úplatek pro faráře
Po základní škole studovala na Francouzském gymnáziu v Dejvicích a první příběhy začala psát už ve čtrnácti letech. Tehdy ale ještě plné romantiky. Až o něco později zjistila, že se její parketou stane humor. Už v sedmnácti letech se ale provdala za Bohumila Němotu. Prostě se oblékla u kamarádky, vdala se, a pak se vrátila do školy a domů. Jak to vlastně zařídili, to se už nedozvíme, protože k sňatku potřebovala coby mladší jednadvaceti let souhlas zákonných zástupců. Naštěstí i za první republiky byli někteří představitelé katolické církve úplatní, koneckonců moje prateta se ve zhruba stejné době vdávala v bílém a s vlečkou pod dívčím jménem v pražském kostele sv. Ludmily, přestože už byla rozvedená. V jejím případě ženich podplatil pana faráře, protože by jeho silně věřící rodina z moravské Hané rozvedenou paní nepřijala. V případě Věřiny svatby byl nejspíš rozdíl pouze v tom, že se stala mladou paní v žižkovském kostele sv. Prokopa.
Eva tropí hlouposti – Gustav Hilmar a Marta Májová:
Podnikavý manžel
O jedenáct let staršího Bohumila poznala už v osmi letech, když soukromě doučoval jejího bratra. Později obchodoval s lihovinami, tvrzení, že byl velkoprůmyslník, ale její dcera odmítla. Špatně se ale určitě neměli. Bydleli na zámečku v Sudovicích u Nového Knína, který koupili v dražbě z pozůstalosti po Terezii Schwarzenbergové. Byl to spíš velkostatek s velkou zahradou, o kterou se Věra starala. Její povídky začaly vycházet v časopisech, když jí bylo šestnáct, nabízet je redakcím se ale styděla, a tak to za ni obstarával Bohumil. V sedmnácti napsala první humoristický román Patsy tropí hlouposti, který vycházel na pokračování v týdeníku Ahoj a zaujal režiséra Martina Friče, takže se rozhodl natočit podle něj film. „Frič nevěřil, že to napsala maminka, a zeptal se jí, jestli by dokázala napsat povídku na jakékoli téma. Když řekla, že ano, zadal jí téma prsten v zácloně a šel s tatínkem někam ven. Když se vrátili, mamka měla povídku hotovou,“ vyprávěla Ivana. Díky tomu byla v roce 1939 natočena nesmrtelná komedie Eva tropí hlouposti, v hlavních rolích s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým.
Taková normální rodinka – 5. epizoda s Oldřichem Novým:
Trest za špatný původ
Po maturitě ještě studovala dva roky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde složila státní zkoušky z francouzštiny, němčiny a ruštiny. Přestože měla práce nad hlavu a k tomu dcery Felicii a Ivanu, psát rozhodně nepřestala. Stanovila si každodenní počet napsaných stránek a úkol plnila častto na více než sto procent. „Byla schopná psát, ať se kolem dělo cokoliv. Skoro nikdy neškrtala, nevracela se, nepřepisovala,“ prozradila Ivana. Jenže přišel rok 1948 a s ním zásadní obrat v jejím životě. Kvůli ,špatnému původu‘ jí soudruzi zakázali literární činnost, sudovickou nemovitost s pozemky stát zabavil. Manžela Bohumila poslali pracovat až do Votic a Věře nezbylo než začít pracovat rukama, aby dokázala uživit děti. Zkoušela to dokonce i u soustruhu, chvíli šila rukavice, pak pracovala jako úřednice, a nakonec jako účetní. A psát takzvaně do šuplíku ji nebavilo. Jenže mělo být ještě hůř.
Taková normální rodinka – Marie Rosůlková:
Bez střechy nad hlavou
Úřady dospěly k závěru, že je zámeček v Sudovicích pro jednu rodinu příliš velký. Přidělili jim nájemníky, kteří zabrali nejlepší místnosti a velmi rychle je totálně zdevastovali. Dokonce prý vzali sekyru na dřevěné obložen, protože se jim nejspíš nechtělo na dříví do kamen. Nakonec způsobili v roce 1957 požár, když se snažili při vaření povidel prošťouchnout komín. „Manžel byl zrovna v Budějovicích, tak jsem děti narvala do tepláků a utíkali jsme ven, kde jsme čekali, než přijedou hasiči, které přivolal kolemjdoucí,“ zavzpomínala Věra kdysi v jednom rozhovoru. Hasiči sice dorazili brzy, jenže zapomněli vzít s sebou i hadici… Většina nemovitosti zkrátka lehla popelem, Věře s dcerami zůstalo jen to, do čeho se stihly rychle obléknout. Ani nárok na pojistné plnění manželé neměli, protože museli po roce 1948 podepsat, že jim zámek nikdy nepatřil, takže se na čas uchýlili k příbuzným. Pak si vzali půjčku a odstěhovali se.
Taková normální rodinka – kytka:
Zlatá šedesátá
Až v druhé polovině šedesátých let oslovila Fan Vavřincovou jedna redakce s tím, jestli by nechtěla psát povídky a příběhy na pokračování, a v roce 1967 dostala nabídku z televize na scénář komedie Taková normální rodinka. Pro inspiraci nemusela chodit daleko, se soužitím více generací měla bohaté zkušenosti. Původní televizní komedie sklidila takový úspěch, že bylo rozhodnuto o pokračování a zrodil se legendární osmidílný seriál. První český sitcom, kterému se navíc dostalo hvězdného obsazení, a Věra do něj připsala i speciální roli účetního Koníčka pro Oldřicha Nového, který měl kdysi lví podíl na úspěchu její komedie Eva tropí hlouposti. Nesmírně si ho totiž vážila a stárnoucí elegán ji ochotně přijal, přestože v té době už téměř nenatáčel. Nejspíš by projekt měl epizod mnohem víc, jenže nastoupila normalizace s přišly příkazy, jaká ideologická témata by měla být na obrazovce řešena. Věra se rozhodla, že přestat se má v nejlepším, a bylo zase zle.
Taková normální rodinka – škola otců:
Znovu na indexu
Poté co odmítla vstoupit do komunistické strany i do Svazu spisovatelů, přišel další zákaz. Navíc v polovině sedmdesátých let zemřel v pouhých devětašedesáti letech její manžel Bohumil. Ončas směla spolupracovat alespoň s televizí jako scenáristka zábavných pořadů, počátkem osmdesátých let psala v rámci slovenského vysílání scénáře pro cyklus o známých historických párech, nazvaný Ako to bolo naozaj. Podařilo se prosadit k vydání také některé její další prózy a psala povídky a fejetony do časopisů. Na druhý návrat jejích knih do knihkupectví došlo až po roce 1989, a to včetně Takové normální rodinky. Získala zpět zámeček Sudovice a znovu začala psát. V roce 1991 o ní režisér Ivo Paukert natočil dokument Fan Vavřincová v rámci cyklu Album a spisovatelka uvedla i některé nové tituly, opět pod vlastním jménem Věra Němotová.
Taková normální rodinka – mužská taktika:
Podruhé do téže řeky…
Když v roce 2008 přišel Patrik Hartl s nápadem natočit Takovou normální rodinku jako film, komentovala to oficiálně slovy: „Můj zeť je advokát a říkal mi, že na tom nemohu tratit. Lidé alespoň budou srovnávat a uvědomí si, že ta stará verze je zkrátka lepší.“ A po premiéře se odmítala vyjádřit s tím, že tenhle projekt šel absolutně mimo ni.V roce 2010 přece jen podlehla tlaku a rozhodla se podruhé vstoupit do téže řeky. Sepsala pro televizi pokračování trampot rodiny Hanákových po čtyřiceti letech, seriál Rodinka ale příliš nadšení nesklidil. Už to zkrátka nebylo ono. V rozhovoru, který vyšel v roce 2007 jako bonus ke knize Taková normální rodinka, přiznala, že už tempo zvolnila. „Už jsem přece jenom paní v letech a už se mi ani moc nechce. Navíc se domnívám, že jsem toho už napsala dost.“ Věra Němotová alias Fan Vavřincová zemřela 16. prosince 2012 v Praze, pouhý měsíc po oslavě devadesátých pátých narozenin.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Vlasta kafé, Česká televize, ČBDB, Bontonland, FDB, Slovník české literatury, Český rozhlas, Jana Míšová: Humoristická tvorba Fan Vavřincové)
Vložil: Adina Janovská