Vyhodili jednu učitelku, vyhazovat by se ovšem mělo víc. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.04.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Školství, ilustrační foto
Učitelka základní školy v Praze na hodině češtiny upustila páru a začala žákům vysvětlovat, že práce se zdroji je třeba a při práci se zdroji člověk dojde ke zjištění, že pravda je často jinde, než jak proklamují média ve své každodenní práci. A postavila svůj výklad na příkladu současného konfliktu na Ukrajině, kde ukazovala Rusko jako val proti ukrajinskému nacismu. Následně dostala za svou činnost padáka. Indoktrinovat děti? No, kde to jsme, někde v Rusku?
Dostala výpověď učitelka opodstatněně? Ale rozhodně ano, pravda, možná stačilo nějaké vysvětlení a srážka ze mzdy, ale doba si žádá obětí. Škola má být apolitická od sklepa až po půdu. Tam nepatří obhajování nebo odsuzování probíhajícího konfliktu, ale popis konfliktů již řádně zdokumentovaných a nezatížených probíhajícím soubojem propagand mnoha stran. Dětem je vhodné nacpat do hlav, že válka je vůl, že při ní umírají lidé, ideály, sny. Je totiž vošajstlich začít cpát dětem do hlav politiku. Politika je měňavá, přelétavá jako běhna z rohu ulice, která dá tomu, kdo dá víc. A protože pochybné jsou z dlouhodobého hlediska oba režimy válčících států, je nemoudré si z pozice učitele stoupnout na barikádu a rozdávat rozumy. Protože pak učitel přestává být učitelem, stává se politrukem.
Paní učitelka z Prahy, ač svůj výklad v hodině češtiny obhajuje právem zakotveným v Ústavě ČR, si nevidí do úst. Učitel není politruk. Neměl by být. Měl by předkládat informace, nikoliv politické postoje. „Jejich (dětí) svobodné názory na cokoliv jsou v našem státu totiž zaručeny Ústavou. Mohou se v nich rozcházet s druhými, ale od toho je tu právě demokratická diskuse,“ napsala paní učitelka na svou obhajobu, mimo jiného. Jenže tady si plete demokratickou diskusi ve veřejném prostoru a indoktrinační převýchovu, kterou sama aplikovala na patnáctileté puberťáky, kteří zatím nejsou životem dostatečně vyzbrojeni, aby se takové diskuze mohli se ctí zúčastnit a paní učitelce také patřičně oponovat. A právě proto do škol politika nepatří. Děti se jí neumí bránit, neumí o ní diskutovat a přebírají vzory autority, tedy učitele.
Stejně tak by byl oprávněný vyhazov politických neziskovek, které na školní praxi parazitují. „Náš“ učitel Stanislav Korityák ve svém článku zkonstatoval, že mu za první dva týdny války na Ukrajině přišly tři brožury, jak s žáky mluvit o konfliktu na Ukrajině. Pan Korityák k tomu uvedl: „Informačního vakua ‚střelhbitě‘ využily neziskovky a rozeslaly do škol návody, jak mají učitelé o situaci na Ukrajině se žáky mluvit. Nevím, zda tyto snahy pramení z jejich pocitu, že všechno vědí nejlépe, ale troufám si tvrdit, že nemají o nic více aktuálních informací než ti ostatní. Myslím, že učitelé nejsou o nic hloupější než aktivisté. Já jsem dostal takováto ‚doporučení‘ celkem tři.“
Tam je, stejně jako u paní učitelky z Prahy, namístě prostě říct – těšilo nás, ale tady se učí o tělesu ponořeném do kapaliny, nikoliv o tom, co a jak si má člověk myslet o současném dění. K tomu si musí dojít sám, protože škola tu není od toho, aby udávala rytmus pro politický vývoj společnosti, to dělalo Německo za třetí říše, dělaly to socialistické režimy, dělá to i současné Rusko. Ale to, že to dělá současné Rusko, neznamená, nebo by alespoň nemělo, že to začneme dělat také.
Je to v pohodě, protože do škol přichází instrukce o tom, že Rusko je říše zla a že bychom měli Rusko nenávidět? A co kdyby vyhrála parlamentní volby nějaká trochu víc naštvaná strana a přiklonila se k Rusku? To by nám teď na školách učitelky směly přednášet o tom, že Rusko zachraňuje nějakou další formou humanitárního bombardování svět? Vždyť je to absurdní. Politika je vrtkavá, mění se a s ní i postoje. Do škol patří politika zkoumaná z odstupu dějin, nikoliv politika žitá a hýbající světem. Když budeme děti učit svobodě a zodpovědnosti, samy pak přijdou na to, že chtějí žít ve světě, kde se nemusí bát mluvit nebo myslet. A nesvobodný režim rozpoznají na první dobrou.
Poslanec za TOP 09 Ondřej Kolář se ke kauze vyjádřil s tím, že do škol lži a dezinformace nepatří, že prý se na tom shodneme snad všichni. No, on očividně nikoliv, protože pokud je ochoten do škol pustit neziskovku, která vtlouká dětem do hlav tu jedinou správnou politiku, princip politického školení mládeže prostě podporuje. A to není v pořádku a nepatří to do svobodné společnosti, která chce do svobody také směrovat.
Nejhorší je ten pocit, který u mě při sepisování tohoto textu začal zaznívat. Nehájím tím ruský vpád na Ukrajinu? Nebude to chápané jako podobně černobílý pohled na svět? Neřítíme se do pekelné jámy, když právě takový pocit začne převažovat? Právě z dějinné zkušenosti toho, že tvorba angažované mládeže vede do jámy pekla, bychom přece měli vycházet. Poučeni minulostí neopakovat chyby.
A malá poznámka k etice naší společnosti. Skutečně je v pořádku, že byla dotyčná učitelka vypuštěna na veřejný pranýř s fotkou a plným jménem i místem, kde učila? Jak si to tyká s ochranou osobnosti, která je v EU svatá? Je v pořádku, že teď média zveřejňují její plné jméno a fotografii? Není to mediální lynč? Kdy paní učitelku přivážeme za koně a uvláčíme ji k smrti na nějakém pěkném pražském náměstí? Nebo ji jen milosrdně ukamenujeme až si půjde ráno pro rohlíky? Co takhle ji lynčem dohnat k sebevraždě? Z toho mám strašlivý pocit. Že je něco takového vlastně v pořádku. Lidi, vzpamatujme se, lynč nepatří do civilizačních výdobytků.
Vložil: Štěpán Cháb