I když komanče nemusela, magický herecký prsten jí dala Jiřina Švorcová. Horká židle Elišky Balzerové
16.04.2022
Foto: FTV Prima (stejně jako v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Eliška Balzerová z show 7 pádů Honzy Dědka
Za poslední roky se na plátně Eliška Balzerová zamilovala tolikrát, že snad každá dáma přes šedesát musela uvěřit, že láska kvete v každém věku. Jenže zestárnout s takovou vitalitou a elegancí, to každá žena neumí. A pokud ji pamatujete jako značně konzervativní doktorku Čeňkovou z legendární Nemocnice na kraji města, pak vězte, že se už dávno proměnila v ženu s jiskrou a smyslem pro humor. Dokonce i ten mírně košilatý.
S tímto naladěním alespoň usedla do křesla v 7 pádech Honzy Dědka. A rozjela to tam tak, že i sám moderátor se občas rozpačitě začervenal. Rozhodně to byl mnohem více on, komu židle byla tentokrát horká. Herečka, jako vždy perfektně upravená a rozdávající něžné úsměvy na všechny strany, nenechala žádnou otázku bez odpovědi a pustila se do vzpomínek na rozverná léta studentská. Bydlela totiž na koleji s neméně atraktivní Janou Švandovou a dívky si prostě uměly užívat života. Inu, ke krásným ženám veselé zážitky z mládí patří a je báječné mít na co vzpomínat.
Hosté 7 pádů: Eliška Balzerová, Jan Jiráň, Martin Kabrhel, Jakub Prachař & Jakub Štáfek. A samozřejmě Honza Dědek
Převýchova Jany Švandové
„Dali ji na koleji ke mně na pokoj na převýchovu. Byla divoká a já jsem byla holka z vesnice. Tehdy nebyly ledničky, nota bene na koleji, tak jsem měla za oknem sádlo, škvarky… Byla jsem hodná holka, ráda jsem se učila, nadšená studentka. Švanďa pořád někde běhala. Tak řekli, že bude bydlet s Havránkovou (jméno Elišky Balzerové za svobodna – pozn. red.),“ vzpomínala Balzerová. „Řekla jsem jí: Hele, tady se nebude kouřit. Švanďa říkala, že to bude hrozný, ale pak jak měla ráda škvarky se sádlíčkem! Ona mě ale taky mnohému naučila. Třeba kouřit. A u toho svítil Bolek Polívka. Řekl: Každý umělec musí kouřit, dcérko. Ale já jsem toho potom nechala,“ prozradila s tím, že nezůstalo jen u cigaret. „Když jsme nastupovaly do angažmá do Českých Budějovic, Jana studovala francouzštinu, a když se vrátila ze stáže z Paříže, přivezla semínka marihuany. Chtěla to vypěstovat a ochutnat, že všude v Paříži to jede. Tak jsme si to zasadily do kořenáčků za okno. Když se kolegové ptali, co to pěstujeme, říkaly jsme, že jsou to takové begónie. Nádherně nám to rostlo. Ostříhaly jsme to, usušily, všechno tajně. Nadrolily jsme si to, koupily si papírky, smotaly, sedly jsme si, nechaly to projít hlavou. A nic. Bylo nám děsně blbě, ale žádnej efekt. Asi špatné sazenice,“ směje se ještě dnes při vzpomínce na svoji zkušenost s lehkou drogou.
Herecký ročník Elišky Balzerové (druhá zprava dole) na JAMU, na snímku, který ukázal Honza Dědek ve své show je i Bolek Polívka (nahoře) a Jana Švandová (uprostřed dole).
Netradiční svatební oznámení
Mužů se kolem mladé herečky točilo hodně a ona jejich návrhy moc neodmítala. V rozhovoru pro magazín Dnes vzpomíná, jak si s Janou Švandovou vybíraly. „Prostě jsme si jako studentky urvaly z večírku nějakého hezkého kluka – a hotovo,“ řekla odvážně. Dokonce měla udržovat i dva vztahy najednou, byla trošku přelétavá. Ale na druhou stranu přiznává, že vlastně dodnes je se všemi milenci kamarádka.
Pak ale přišel osudový muž a svatba. Filmový producent Jan Balzer už tehdy sdílel se svou vyvolenou smysl pro humor, a tak připravili netradiční svatební oznámení. „Měli jsme svatební oznámení udělané jako dotazník. Tehdy se všude vyplňovaly dotazníky. Kamkoli jste přišli, všude jste vyplňovali dotazník. Napsali jsme tam, jak se jmenujeme, co umíme, své dovednosti, dobré i špatné vlastnosti, jak jsme velcí, tlustí, co máme nejradši, složili jsme to jako knížku – a to bylo naše svatební oznámení,“ začala své vyprávění herečka.
Herečka není žádný suchar.
„Napsali jsme tam také jednu věc, kterou moje maminka nepochopila. Do zvláštních dovedností jsme napsali číslo šest devět. A maminka se ptala, co to je, řekli jsme: to je datum našeho…,“ pro smích už Balzerová větu nedokončila a na okamžik oněměl i moderátor Honza Dědek.
Věrné naše milování
Jan a Eliška Balzerovi se brali v roce 1974. Herečka vzpomíná, jak ji vztah s manželem změnil: „Můj muž mě hodně ovlivnil. Já jsem byla taková zarputilá moravská palice a on mě naučil dívat se na věci s nadhledem a humorem. Zasmát se sám sobě je někdy nejlepší řešení. Mám prostě štěstí, že mám vedle sebe celý život chlapa, který si ví rady,“ pochvalovala si před časem v rozhovoru pro iDnes. Vychovali spolu dvě děti, syna Jana, který je farmaceut, a dceru Adélu, provdanou Šotolovou. Ta pokračuje v rodinné divadelní tradici jako dramaturgyně Divadla na Fidlovačce, které Eliška Balzerová pomáhala obnovit a v němž strávila dlouhá léta nejen jako herečka, ale také jako ředitelka. Odešla, když divadlo marně bojovalo o státní dotace a ona už neměla sílu dál živořící divadlo držet nad vodou. Její manželství přečkalo vše. Před třemi lety popsala rodinnou harmonii slovy: „Teď je pro mě důležitější, když si můžeme promluvit třeba o tom, jak se doba mění a jak máme pocit, že do ní už nepatříme. Že se třeba v půlce večera rozhodneme pro její bojkot, vypneme počítače a odejdeme někam na ‚skelničku‘, jak my říkáme,“ řekla v rozhovoru pro Instinkt.
Rušná domácnost s Ukrajinci
V těchto dnech je v domácnosti rušno. „Poskytli jsme možnost bydlet u nás ukrajinské rodině,“ řekla Eliška v pořadu Showtime. „Přijeli s malým chlapečkem, osmiletým. Maminka, babička, chlapeček a bílá kočka,“ popsala herečka. Komunikace s uprchlíky je bez problémů. Balzerová umí rusky, ačkoliv k jazyku chová odpor. „Už jsem si myslela, že jsem ten jazyk – a ráda – zapomněla. A i oni neradi mluví rusky,“ popisovala. Momentálně je to však jediný jazyk, kterým se lze domluvit s nejstarší generací ve východní Evropě. „S babičkou mluvím rusky a ti mladí už umí anglicky. I ten malej už s našimi vnuky žvatlá anglicky, když si vyměňujou autíčka, už to dovedou trošku říct,“ prozradila se šibalským úsměvem Balzerová a líčí, jak teď má doma čtyři Honzíky – manžela, syna, vnuka a malého ukrajinského kluka, který se také jmenuje Jan. Její „nová rodina“ si v Česku pomalu zvyká a cítí se zde v bezpečí. „Zpočátku byli strašně zamlklí a smutní. Ale nedávno jsem je potkala na ulici, když šli domů, a strašně se už usmívali. Tak jsem jim říkala, že mám radost, že se zase smějí, že se zase nadechli,“ dodala skromně.
S Honzou Dědkem o divadle
Tajemství hereckého prstenu
Ruštinu Eliška Balzerová nemusí a svůj negativní vztah ke komunistům vyjadřuje otevřeně, hodně o něm mluvila třeba při přípravě představení Hraběnka, v němž ztvárnila postavu staré aristokratky, známou ze stejnojmenného filmu s Jiřinou Jiráskovou. O to větší pro ni muselo být překvapení, když se na ni obrátila herečka Jiřina Švorcová, komunistka do posledního dechu.
„Jednou jsme hráli představení v Divadle na Fidlovačce a přišly za mnou kolegyně, že v první řadě sedí Jiřina Švorcová. Myslela jsem si, že se spletly, byla už hodně nemocná. O pauze mě zavolali, že mám v klubu návštěvu. Přišla jsem tam a tam o holi seděla Jiřina Švorcová. Ptala jsem se, co tam dělá, a ona mi řekla, že mě přišla pozdravit a že mi něco přinesla. Byla jsem zaražená, protože já jsem jí v divadle moc radosti neudělala, co se týče příslušnosti ke straně,“ prozradila v 7 pádech Honzy Dědka. „Vyndala červenou krabičku a v té byl stříbrný prsten s nějakou kostí, je to herecká maska. Krásný prsten. Předávají si ho charakterní herečky. Řekla mi, že jsem pro ni nejlepší charakterní herečka. Předtím ho měly Otýlie Sklenářová Malá, paní Nedošinská, paní Blanka Valeská. Ta ho dala Jiřině, Jiřina mně a já teď čekám, která z hereček mně padne do oka, předám jí ho a pak už můžu umřít. Mám tip, ale to se může změnit, snad tady ještě nějaký čas budu,“ dodala. Prý předání prstenu pro ni bylo překvapení, protože v poslední době většinou „tajtrlíkuje“ v komických rolích.
Ano, filmy, ve kterých hraje, z nichž ten poslední se jmenuje Srdce na dlani, jsou v naprosté většině romantické komedie, v nichž se potíže života v dobré obrátí a láska kvete v každém věku. Na jevišti se ony hořké struny života, přijímané s humorem, který pomáhá přežít, projevují více. Excelentní představení Můj báječný rozvod, one man show, kde Eliška Balzerová hraje patnáct postav, i inscenace Holky jako květ, patří k těm, které vás rozesmějí, ale také dojmou k slzám. To herečka výborně umí, ostatně je to i její životní krédo: „Myslím, že lidé dnes nepotřebují hrůzu, krev a zabíjení, ale vydechnout a zasmát se. To je léčivé. Když se člověk směje, prý mu neběží čas. A já se směju ráda,“ vyjádřila to v rozhovoru pro Novinky letos v únoru.
Vložil: Ela Nováková