Král satiry a parodie upsal život smíchu, na co sáhl, to publikum zbožňovalo. Vysněný projekt už ale nestihl. Tajnosti slavných
15.04.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Režisér a scenárista Oldřich Lipský v dokumentu z cyklu Příběhy slavných, nazvaném Tak tohle je ten svět…
VIDEO Vypracoval se na režisérskou špičku, stal se zárukou dobré zábavy i komerčního úspěchu. Nadevše miloval hlavně cirkus a varieté a tu a tam si odskočil i k lední revui. Poslední rozdělanou práci ale za něj musel dokončit kolega.
Dokázal shromáždit štáb, který tvůrčí invencí přímo sršel, a pro naši kinematografii objevil hned několik výjimečných osobností. Každý film, který natočil, slavil u domácího publika obrovský úspěch. Nepatřil sice k tvůrcům, kteří získali množství zahraničních ocenění, mezi domácími režiséry ale jednoznačně patřil k naprosté špičce. „Myslím, že je na světě moc smutných věcí a že o ně se stará už tak dost lidí,“ prohlásil legendární režisér Oldřich Lipský, který ze všeho nejvíc miloval cirkus a varieté. O rok mladšímu bratrovi herce a komika Lubomíra Lipského byl blízký humor ve všech odstínech a chutích. Točil komedie realistické i vědecko-fantastické, podle děl našich i zahraničních klasiků, rozuměl si ale i se soudobými autory.
Cirkus bude:
Hlavním viníkem otec
Narodil se 4. července 1924 v Pelhřimově do rodiny vyhlášeného cukráře. Otec Vilém byl vášnivý ochotník a režisér, takže není divu, že se ochotnickému divadlu začal brzy věnovat i Oldřich a jeho bratři, pozdější herci Lubomír a Dalibor. Až do uzavření škol nacisty v roce 1941 studoval na gymnáziu, pak byl totálně nasazen do průmyslu. Současně hrál v ochotnickém studiu Mladá komedie, silně ovlivněném předválečnou tvorbou Osvobozeného divadla. V létě 1945 se přestěhoval do Prahy, kde studoval práva a filozofii, časem ale dal přednost divadlu. Pracoval jako herec, režisér i umělecký ředitel v Divadle satiry, které s bratrem Lubomírem a dalšími přáteli založil, a už v té době se také poprvé objevil na filmovém plátně.
Limonádový Joe aneb Koňská opera:
Tři filmy mu stačily
Poprvé stanul před kamerou v romantické komedii Václava Kršky Řeka čaruje, v níž se mihl jako jeden z mladíků ve mlýně. O rok později ztvárnil trochu větší roli Karla ve válečném dramatu režiséra Václava Kubáska V horách duní, který jako jeden z prvních partyzánských filmů vypráví o protinacistickém odboji. Pak si ještě zahrál v roce 1948 v komedii Červená ještěrka, v níž ztvárnil hlavní postavu profesora Bláhy Jindřich Plachta. No a poté už se začal věnovat především režii. Lví podíl na tom mělo uzavření Divadla satiry, po němž začal od roku 1949 pracovat ve Filmovém studiu Barrandov. Nejprve jako asistent režie u Josefa Macha, spolurežisér s Janem Strejčkem a Miroslavem Hubáčkem. Svůj první vlastní film Cirkus bude! natočil v roce 1954.
Čtyři vraždy stačí, drahoušku:
Láska z manéže
Velký obdivovatel cirkusu se svou tvorbou mimo jiné významně zasloužil o popularizaci umění předních československých artistů. Do cirkusové manéže a zákulisí umístil děj hned několika svých filmů – dokumentu z roku 1960 Cirkus jede, nestárnoucí veselohry Šest medvědů s Cibulkou z roku 1972 a o tři roky později rodinné komedie Cirkus v cirkuse. Čtyři roky také připravoval scénář seriálu podle románu Eduarda Basse Cirkus Humberto. „Začíná se o tomto projektu znovu hovořit. Rád bych, kdyby vážně. Stejně jsem přesvědčen, že i když ne teď – tedy někdy někdo film podle této znamenité knihy natočí,“ zavzpomínal v jednom rozhovoru v roce 1985. Jeho realizace se už ale nedočkal. Cirkus byl zkrátka jeho největší životní láskou, takže si i jako už známý filmový režisér občas ,odskočil‘ ze svého hlavního oboru a režíroval představení i v milovaných cirkusech nebo v lední revui.
Šest medvědů s Cibulkou:
Mistr parodie
Jeho filmy nikdy nezašly za hranici dobrého vkusu a měly vždy vysokou úroveň. Hráli v nich ti nejlepší herci, počínaje jeho bratrem Lubomírem a Milošem Kopeckým přes Rudolfa Hrušínského, Vladimíra Menšíka a Jiřinu Bohdalovou až po Karla Effu, Jiřího Sováka, Jana Libíčka či Jiřího Líra. Není divu, že také sklízely u diváků značný úspěch. Oldřichovou zálibou se staly především parodie různých filmových či literárních žánrů, a právě díky tomu se v roce 1964 zrodila ve spolupráci se spisovatelem a scenáristou Jiřím Brdečkou mimořádně úspěšná a dodnes milovaná westernová parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera. Období normalizace se pak nejvýrazněji odrazilo v jeho tvorbě ,povinnou‘ veselohrou Tři chlapi na cestách, která vycházela z úspěšného televizního seriálu Jaroslava Dietla Tři chlapi v chalupě.
Tři chlapi na cestách:
Kodet se nevešel do kostýmu
V roce 1977 znovu spojil tvůrčí síly s Jiřím Brdečkou, aby spolu vypracovali scénář na motivy laciných šestákových detektivek. Scenérie staré Prahy si přímo říkala o zasazení příběhu amerického detektiva a snímek Adéla ještě nevečeřela byl ještě v témže roce uveden do kin. Zajímavé bylo mimo jiné i obsazení populárního slovenského herce Michala Dočolomanského do hlavní role. K jedné ze svých nejslavnějších rolí totiž přišel jen náhodou. Původně totiž absolvoval kamerové zkoušky Jiří Kodet, jenže se nakonec nevešel do ušitého kostýmu, a tak tak za něj Lipský narychlo sháněl náhradu. V záporné roli se opět objevil Miloš Kopecký, který měl při natáčení náročnějších scén k dispozici hned čtyři dubléry. Na svou dobu měl film fantastickou návštěvnost a zabodoval i na mezinárodních festivalech.
Adéla ještě nevečeřela:
Pokořil i železnou oponu
Ačkoliv se Adéla zrodila v období tuhé normalizace, Lipský s ní dokázal nejen překročit hranice železné opony, ale zároveň i vytvořit skutečně nadčasový a inteligentní žánrový počin. O čtyři roky později se osvědčená dvojice Lipský-Brdečka sešla znovu, aby oslavila obdobně svéráznou formou nesmrtelnou tvorbu francouzského klasika dobrodružné literatury Julese Vernea. Parodie Tajemství hradu v Karpatech se nakonec dočkala obdobného hereckého obsazení jako Adéla a stejně jako ona slavila úspěch i za hranicemi. O rok později natočil Oldřich Lipský na pražském Jižním městě Srdečný pozdrav ze zeměkoule, v němž si hlavní role návštěvníků z vesmíru zahrála pro změnu tehdy nejpopulárnější dvojice slovenských herců a komiků Milan Lasica a Július Satinský.
Velká filmová loupež:
Nečekaný odchod
Kromě festivalových ocenění za své komedie získal populární režisér v roce 1974 oficiální titul Zasloužilého umělce a o pět let později i Národního umělce. Odešel nečekaně v říjnu roku 1986 během natáčení komedie Velká filmová loupež, která se odehrává během výstavy, probíhající u příležitosti čtyřicátého výročí znárodnění československé kinematografie v pražském paláci U Hybernů. Během natáčení však Oldřich Lipský náhle zemřel a projekt musel dokončit Zdeněk Podskalský. Osudnou se mu stala zákeřná rakovina žaludku. Jeho syn Dalibor je filmovým střihačem a producentem, dcera Ludmila je lékařka.
(zdroje: Česká televize, Pelhřimovský magazín, ČSFD, Karel Ulík: Lubomír Lipský a jeho bratr Oldřich Lipský, FDB, Blesk, Jitka Vysekalová: Oldřich Lipský, Český rozhlas, Český film, Wikipedie)
Vložil: Adina Janovská