Víc než šlehačka mu chutnal kabaret. Je lepší opotřebovat se nežli zrezivět, říkával legendární komik. Tajnosti slavných
13.04.2022
Foto: Se svolením Bontonfilm
Popisek: Lubomír Lipský jako poručík Borůvka v krimikomedii z roku 1965 Zločin v dívčí škole
VIDEO I když chtěl působit seriózně, zpravidla to jaksi nevyšlo a každou repliku dokázal s kamennou tváří proměnit v kabaret. V soukromí mu většinou moc do smíchu nebylo, zato se s ním bezva mlčelo.
Prvního dědka si zahrál už v osmatřiceti letech, sranda s ním prý ale bývala jenom před kamerou. Mimořádně laskavý, tichý a nenápadný pán měl původně zdědit cukrárnu, naštěstí pro české divadlo a film si našel s mladším bratrem jinou lásku. Na jevišti a před kamerou ztvárnil nezapomenutelný Lubomír Lipský více než dvě stovky rolí a v dabingu se stal legendou. Ve svých postavách se přeřadil velmi brzy do mnohem starší kategorie a svého prvního dědka, legendárního dědu Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě, ztvárnil už v osmatřiceti letech. Syna mu hrál o dva roky mladší Jan Skopeček a vnuka o devět let mladší Ladislav Trojan. A předvedli takový herecký koncert, že si pokračování diváci vynutili.
Tři chlapi v chalupě:
Jeviště místo živnosti
Narodil se 19. března 1923 v Pelhřimově jako nejstarší ze tří synů mistra cukráře, naštěstí pro českou kulturu ale nakonec rodinný podnik nezdědil. S bratrem Oldřichem, pozdějším významným režisérem, který byl o patnáct měsíců mladší, totiž byli od útlého dětství okouzleni herectvím. Koneckonců to měli po kom zdědit. Jejich otec Vilém byl nadšený herec, režisér, předseda i jednatel pelhřimovského ochotnického spolku Rieger. „Postupně zapletl do divadelních sítí celou naši rodinu včetně babičky a nás tří bratrů. Mě, Oldřicha a Dalibora. Otec byl vedoucí a hlava rodiny, matka tou hlavou hýbala,“ vzpomínal často Lubomír, který díky tomu stanul poprvé na jevišti už ve dvanácti letech. Se spolužákem, pozdějším kolegou a celoživotním přítelem Jiřím Lírem tenkrát hráli v Strakonickém dudákovi. Později se podílel na založení Dramatického studia mladých, kde kromě bratrů Lipských nemohl chybět ani Lír.
Šest medvědů s Cibulkou:
Utajený kabaret
Od počátku oba bratři tíhli spíš ke komediálnímu žánru a jejich největším vzorem bylo Osvobozené divadlo. Po maturitě na reálném gymnáziu absolvoval Lubomír osm semestrů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor divadelní věda a estetika. Vedle divadla se ale od dětství zajímal i o hudbu. Už na základní škole se naučil hrát na klavír, na gymnáziu k němu přidal saxofon a začal hrát v jazzovém orchestru. Později získal praxi i v hraní na pozoun. Ke konci protektorátu vytvořili mladí pelhřimovští ochotníci tajně kabaretní pásmo Rozbitá trilogie, s nímž krátce po osvobození hostovali v Praze. Díky tomu si jich všiml režisér Jan Škoda a nabídl jim vytvoření nové divadelní scény v hlavním městě. A tak pětice pelhřimovských mladíků založila v létě 1945 v malostranské Umělecké besedě Divadlo satiry a od 1. srpna se Lubomír oficiálně stal profesionálním hercem.
Dva kuchaři:
Zbožňovaný komediant
V Divadle satiry vydržel do roku 1949, kdy bylo z moci úřední zlikvidováno, v jeho tanečním souboru se ale stačil seznámit s tanečnicí Věrou Kittlerovou. V roce 1948 se vzali, o rok později se jim narodila dcera Taťjana, která se stala překladatelkou, a v roce 1951 přibyl do rodiny ještě pozdější filmový režisér Lubomír Lipský mladší. V letech 1950 až 1990 byl Lubomír členem souboru Městských divadel pražských a od roku 1996 působil v Divadle ABC. Ve filmu se sice po celý život objevoval spíš v menších rolích, všechny ale byly nezapomenutelné. Poprvé stanul před kamerou v roce 1946, kdy si s bratrem zahráli partyzány ve válečném snímku V horách duní. Velmi brzy začal pracovat i pro televizi, první komickou scénku zahrál už o Vánocích 1953, tedy v roce, kdy začala Československá televize vysílat.
Hlustvisihák ve vrátnici:
Rodinné duo
Největší příležitost vyniknout na stříbrném plátně mu poskytl bratr Oldřich, který ho obsadil v roce 1970 do životní role dobráckého učitele literatury George Camela v parodii na brakové detektivky Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Nesmrtelnou se stal o dva roky později jeho klaun Cibulka v rodinné komedii Šest medvědů s Cibulkou, v níž mohl naplno rozvinout širokou paletu svého nadání. Pravidelně se objevoval v silvestrovských estrádách a nejrůznějších zábavných pořadech a obrovskou popularitu mu vynesla postava dědy Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě. K legendárním skvostům televizního archivu patří i záznam představení Charlieho teta z roku 1969 a o rok později zazářil v televizním seriálu Fantom operety.
Fantom operety:
Osudová sedmička
Zatímco v kariéře se mu dařilo, v soukromí se musel vypořádat se sérií tragédií. Tou první byla ztráta o sedm let mladšího bratra Dalibora, který prý byl nejtalentovanější z celé rodiny. „Dne 17. 7. 1947 ho o prázdninách při koupání v rybníku zabil blesk. Stalo se tak sedmý den v týdnu a v 17 hodin. Bratr chodil do septimy a bylo mu sedmnáct let a sedm měsíců,“ vzpomínal rodinnou tragédii v jednom rozhovoru pan Lipský. Otec Vilém, který se dožil 86 let, skonal náhle v té nejlepší náladě, kterou si mohl on i jeho nejbližší přát. „V osmdesátém třetím sledoval u mého bratra hokejový zápas našich s Rusy. Řekl Oldřichovi, ať připraví víno, že společně oslaví naše vítězství. Potom vzal vývrtku, a než vytáhl špunt, zemřel,“ prozradil v jednom z rozhovorů Blesku.
Čtyři vraždy stačí, drahoušku:
Mlčenlivý klaun
Slavný bratr Oldřich zase zemřel náhle 19. října 1986 během natáčení komedie Velká filmová loupež, osudnou se mu stala zákeřná rakovina žaludku. Předčasně odešel i hercův jediný syn Lubomír. Den před Silvestrem roku 1991 vyrazil na chalupě nadýchat čerstvého vzduchu. Jenže se už nevrátil a o pár hodin později ho našli mrtvého. Bylo mu teprve čtyřicet a podle lékařů ho zradilo srdce. V roce 2003 ztratil i Věru, s níž prožil padesát čtyři let. A s ní jako by ztratil smysl života, přesto ji přežil o dalších dvanáct let. Naštěstí mu zbyli dcera Taťjana a vnuk Matěj, kteří o něj do poslední chvíle láskyplně pečovali. „S Lubomírem se výborně mlčelo. Nebyl vůbec společenský. Vždycky šel k věci, když o něčem mluvil. Nebyl to žádný 'vtipkař', jak bývají někteří kolegové. Třicet let jsme se scházeli asi každý měsíc v sestavě Trojan, Lipský a já. Teď už se tedy budeme potkávat dva a parťák nám bude chybět,“ prohlásil po jeho smrti nostalgicky jeho přítel Jan Skopeček.
Hospoda:
Křehký jen napohled
Na pohled se brzy proměnil v křehkého drobného stařečka, ve skutečnosti ale byl nabitý elánem. Stal se dvojnásobným držitelem Ceny Thálie – v letech 1997 a 2005 a v roce 2008 převzal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. O dva roky později prodělal mrtvici, po níž se musel znovu učit chodit i mluvit. Přesto se ještě dokázal vrátit i před kameru, i když o něm přátelé říkali, že je slaboučký jako větvička. Naposledy stanul před kamerou v roce 2013 jako děda Poláček v úspěšné komedii Kameňák 4, vstoupil do Dvorany slávy cen TýTý, na Grand Festivalu smíchu obdržel cenu Génius smíchu a převzal také od prezidenta Zemana Medaili Za zásluhy. „Vždycky jsem se snažil, abych vkusně pobavil a rozesmál publikum,“ prohlásil před časem. A protože ani ve vysokém věku nepolevil, v posledních letech se přikláněl spíš k dalšímu heslu, že je lepší opotřebovat se nežli zrezivět. Na podzim roku 2015 byl hospitalizován kvůli vysokým horečkám a zápalu plic a nakonec ho zradilo srdce. Nezapomenutelný Lubomír Lipský zemřel 2. října 2015 po poledni ve spánku, na chirurgické klinice pražské Thomayerovy nemocnice.
(zdroje: Česká televize, ČSFD, Blesk, FDB, Karel Ulík: Lubomír Lipský a jeho bratr Oldřich, Divadelní noviny, Český rozhlas, Pelhřimovsko, Český film)
Vložil: Adina Janovská