Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Válka na Ukrajině rozděluje Česko. Rozděluje i nás. Komentář Anny Vančové a Štěpána Chába

komentář 12.04.2022
Válka na Ukrajině rozděluje Česko. Rozděluje i nás. Komentář Anny Vančové a Štěpána Chába

Foto: Ilustrační foto Hans Štembera

Popisek: Tak kudy?

Den D nastal 24. 2. Byl to čtvrtek, počasí nic moc, únor. Vzápětí poté napsal Štěpán Cháb komentář s prostým názvem Válka! Využil oblíbené hlášky šéfredaktorky „Na vykřičníky se vyse*te. Počkejte si, až bude válka,“ která to léta myslela jen jako metaforu. Metafora se zhmotnila a zatraceně nepříjemně zpřítomnila onen zmíněný únorový čtvrtek. Nikdo to nečekal. Ani v Krajských listech.cz. Abychom to trochu odlehčili, ke zmíněnému komentáři je asi vtipné poznamenat, že titulek označil Seznam jako clickbait.

Válka trvá, ruští vojáci se na Ukrajině chovají jako prasata (Buča, Kramatorsk, Makariv, Mariupol a další jména vesnic, která se teprve učíme vyslovovat), občas se stejně zachovají i ukrajinští vojáci (viz ZDE).

Česká republika se zdánlivě sjednotila. Rusko je okupant, Putin válečný zločinec. Jenže právě jen zdánlivě. Když vynecháme okraje spektra, kde čeští rusofilové naskakují na kremelskou propagandu, že nejde o válku, ale speciální vojenskou operaci, která má zbavit Ukrajinu nacistů, na straně druhé je zas absolutní nenávist ke všemu ruskému, což zahrnuje i kulturu, jazyk a jídlo, a soustředíme se na smysluplné okolí středu, co nám vychází? V čem se neshodujeme?

Mluvit s Putinem, anebo ho odříznout?

Tu první variantu zastává u nás Štěpán Cháb. Dejme mu tedy slovo:

První a jediný cíl, který bychom měli mít, je mír. Není jiného cíle, když je válka, s kterou soudný člověk nesouhlasí.

Jenže dosáhnout míru je těžké, když z Ruska se ozývá jen zbrojení. Rakouský kancléř jel jako první evropský politik do Moskvy za Putinem. Tak trochu jsem doufal, že z návštěvy vysvitne trochu naděje, ale když mu jel oznámit západní - Putine, morálně jsi už teď prohrál - tak naděje nezasvitla. Putin kancléři oznámil, že ofenziva na východě Ukrajiny bude tvrdá, jak řekl kancléř po jednání. Na straně Ruska očividně není vůle válku ukončit, naopak, rozjeli jsme si tady párty, kterou můžeme nazvat druhou studenou válku. 

Hledat skulinky v nějaké diplomacii? I ta ve válce spolu s pravdou stojí v koutku znásilňovaná zbraněmi a jejich majiteli všech stran konfliktu. Se*e mě takový stav. Jsem pitomý idealista, který narazil na realitu hrubé síly. A je mi z ní jenom blbě. Blbě z celé té blbé války, blbě z té všeobklopující propagandy všech stran, blbě z toho, že skončil svět a začal se rodit nový, přičemž porodní bolesti jsou skutečně nevšední. Epidurální anestezie ve formě diplomacie je v tomto případě úplně na nic. Stejně to bolí, táhne se to jako týden před výplatou, doktor je nevyspalý a smrdí močůvkou. No prostě báječný start, jak už to tak u lidstva bývá. Do toho ta naše velmi proaktivní vláda, která se už při vstupu do Strakovky dokonale pomátla na rozumu a jedná jako kovaný politruk na školení mužstva. Ale snad i tak z novorozence bude junák k pohledání. Všestranně.

Mluvit se s Putinem musí. Diplomacie je základ. Ale nebude se mluvit, Putin s námi nemluví, my nemluvíme s ním. On vede válku na Ukrajině, my vedeme válku proti němu. Všichni na tom budeme jenom tratit. Na Ukrajině se bude umírat, bude tam vítězit válečná politika, která nutně postrádá rozum, protože je prostě válečná. U nás se bude chudnout, hledat zdroje, bloudit. A tolik prázdné slámy se u nás vymlátí. Božínku. A Rusko bude upevňovat svou pozici jinde, než z jeho pohledu u nespolehlivého Západu, který přišel se svým nekonečným množstvím pohlaví o rozum. Však pamatujme, pro Západ bylo Rusko vždy říší zla. Jako blbý idealista jsem se těšil na prosperující svět a pomalu se upevňující svazek všech zemí světa z nutnosti. Nadával jsem na Evropskou unii, ale vskrytu doufal, že začne dávat smysl. Ale houbeles. Válčit se bude, krvácet se bude, hladovět se bude a nakonec i ta unie začne dávat smysl tak nějak povinně, bez toho, abychom se k tomu sami svou politikou propracovali.

Vyzbrojme Ukrajinu, brání se za nás novodobému Hitlerovi

Tu druhou šéfredaktorka Anna Vančová: „Přesto, že jsem se v počátcích klonila spíše k politice zbabělého appeasmentu vůči majiteli jaderného kufříku, protože jsem se bála – a stále bojím – celosvětového jaderného konfliktu, dnes si spíše myslím, že až takový blázen a sebevrah Putin není. Snad. I když patologická osobnost je určitě. Proč? Po Stalinovi je to první ruský „car“, který se neopírá o kolektivní rozhodování (třeba politbyra, jako tomu bývalo v Sovětském svazu), jeho vláda je ruské „samoděržaví“ - jak za carů Kateřiny Veliké či Petra Velikého.

A když jsem narazila na článek (a fotku – ta vždy mluví za tisíc slov) o „malé“ příhodě, kdy v roce 2007 při setkání s Angelou Merkel, svou – lze klidně říci příznivkyní v EU, pozval Putin do místnosti s oběma státníky velkého psa, přičemž věděl, že se Mutti Angela psů bojí. To mne vyděsilo (podívejte se na foto, jak se Putin tváří.). Co to je za… dá se vůbec říci člověka? A to je prosím vůdce země, která je rozlohou největší na světě.

A byť počítám s propagandou z obou stran konfliktu a nemyslím si, že Ukrajinci za posledních osm let dělali vše správně (nejvíce jim vyčítám, že z ukrajinských Rusů dělali občany druhé kategorie a ruštinu neuznali jako druhý jazyk země), tato válka je jednoznačně černo-bílá. A temná strana síly je na straně Ruska, respektive Putina.

Co z toho plyne? Podle Štěpána bychom měli všichni bojovat za mír a světoví státníci by měli jezdit do Moskvy, ne do Kyjeva. To se mi jeví jako absurdní nepochopení toho, co je Putin zač.

Patologická osobnost, která ustavičně lže (viz až neuvěřitelná ruská propaganda) a sama už asi ani neví, kde hledat pravdu, protože kolem sebe nemá nikoho. Doslova nikoho, koho by považovala za sobě rovného, natolik, aby mu naslouchala. A jediné, čemu rozumí a co respektuje, je síla.

Ty cesty do Moskvy… Umíte si představit, že by Churchill vyrazil v létě 1940 do Berlína? Co by tam asi s Adolfem řešili? Jedině snad to, na co naskočil Chamberlain o rok dříve v Mnichově – slibům, že Hitler Británii (Evropu) nenapadne, jen potřebuje ten kousíček českého pohraničí.

Konec konců, Putin také ještě 23. února tvrdil, že napadnout Ukrajinou rozhodně, ale rozhodně nemá v úmyslu. Cesta do Moskvy, to je jako bychom chtěli vyjednávat s jezinkami. Nefunguje, nefachčí, přátelé. Co zbývá? Pomoci Ukrajincům tak, jak to chce Zelenskyj, který říká: Dejte nám zbraně.

Nemáme stejný názor, no a co?

Na to jsme v Krajských listech.cz za ta léta zvyklí. A protože máme v redakci větší polovinu Židů a různých „mišlingů“ (Vančová, Cháb, Koloc, Janovská, Vodvářka...), jsme ochotní se hádat do krve. Řvát na sebe jak žižkovské domovnice. Přít se do hrdel a statků. A pak jít na pivo. Obrazně samozřejmě, protože redakce je rozesetá po celých Čechách i Moravě. Bylo by fajn, kdyby se tento způsob řešení ideových konfliktů naučili všichni, nemyslíte?

 

 

Vložil: Štěpán Cháb