Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Exceloval u Havlíka a na saxofon naučil i Molavcovou. Král jazzu a recese bral herectví jako vedlejšák. Tajnosti slavných

11.04.2022
Exceloval u Havlíka a na saxofon naučil i Molavcovou. Král jazzu a recese bral herectví jako vedlejšák. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize - Miloš Schmiedberger

Popisek: Eugen Jegorov jako Karel Bernau v seriálu Návštěvníci

AUDIO / VIDEO Jakmile dojde na pivo, snad každému se vybaví ,náhrobní umělec‘ Fanda Odvárka z nesmrtelné komedie Jiřího Menzela Vesničko má, středisková. Jeho představitel byl ale především mimořádný hudebník a vyhlášený jazzman.

Vyzáblý dlouhán s duší komika měl sice na kontě více než stovku vedlejších filmových a televizních rolí, pamětníci si ho ale spíš vybaví jako výrazného člena orchestru Ferdinanda Havlíka v době, kdy působil v pražském divadle Semafor. Koneckonců své mistrovství předvedl i v legendárním filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů jako voják-saxofonista a roli muzikanta dostal v celé řadě filmů, od toho úplně prvního ve válečném dramatu Přežil jsem svou smrt až po poslední pojmenovanou filmovou postavu, saxofonistu Honzu Macoura, v seriálu Hříchy pro pátera Knoxe. Jméno Eugen Jegorov se prostě stalo synonymem skvělého jazzu.

 

Kdyby tisíc klarinetů:

Na DAMU ho nechtěli

Jeho předci měli velmi pádný důvod opustit rodnou Rus, dědeček byl totiž carský důstojník. Eugen, jehož jméno je občas uváděno v počeštěné podobě Evžen, se už ale narodil v Praze. Na svět přišel 9. října 1937 a od útlého dětství bylo jasné, že tenhle kluk má prostě muziku v krvi. Velmi brzy se naučil hrát nejen na klavír a kytaru, ale přidal k nim i saxofon a klarinet, který se také stal jeho ,kmenovým‘ nástrojem během studia na pražské konzervatoři. Už tenkrát doprovázel jako hudebník studentská představení v školním divadle divadelní fakulty DISK a herectví ho tak vzalo za srdce, že se rozhodl přihlásit k přijímacím zkouškám. V očích komise, které předsedal dlouholetý profesor činoherního herectví, národní umělec Miloš Nedbal, ale zcela propadl. A tak se vypravil do barrandovských ateliérů a nechal se zapsat do komparsního rejstříku.

 

Modré džínsy:

Divadelní přetahovaná

Mezitím úspěšně dokončil v roce 1958 studium a stal se šéfem kvintetu Divadla Rokoko jako klarinetista a saxofonista a v roce 1960 se konečně dočkal i první filmové role. Díky vysoké vyzáblé postavě (měřil skoro dva metry) se představil publiku jako vězeň s klarinetem ve válečném dramatu režiséra Vojtěcha Jasného Přežil jsem svou smrt. Krátce nato odstartovala přetahovaná mezi dvěma pražskými populárními scénami, Semaforem a Rokokem, jehož šéfovi Darku Vostřelovi se podařilo dočasně přetáhnout přes Vodičkovu ulici z jedné pasáže do druhé několik významných osobností v čele s Evou Pilarovou a Waldemarem Matuškou. K dalšímu velkému třesku ale došlo už v roce 1964. Supraphon začal natáčet první semaforské hity, po premiéře filmu Miloše Formana Konkurs se ,odpadlíci‘ vrátili do Semaforu a obě divadla společně natočila nesmrtelný muzikál Kdyby tisíc klarinetů, který se stal nejen pokladnicí nových hitů, ale především také mimořádnou, umělecky ztvárněnou protiválečnou demonstrací.

 

To nám, slečno, nedělejte:

Sarkasmus a recese

V Klarinetech si Eugen zahrál jako člen vojenského orchestru na saxofon a vzápětí se přesunul do semaforského orchestru, pod ,křídla‘ legendárního kapelníka Ferdinanda Havlíka. Jeho vysoká, vyzáblá postava, dlouhé prsty, zasněný pohled, počínající pleš, výrazný hlas, a k tomu ještě navíc smysl pro recesi, to byl materiál, který nemohl v Semaforu zůstat ležet ladem, takže se brzy začal prosazovat i jako herec. S Havlíkem si například společně zahráli dvojici hrobníků a žalářníků v představení Benefice, ve hře Nižnyj Novgorod dokonce dostal hlavní roli židovského obchodníka, v Kytici zase hrál Polednici. Miloval suchý anglický humor, jen tak něco ho nevyvedlo z míry a občas svým svérázným stylem dával kolegům i dobré rady do života. „Dobře ti radím, nejezdi do toho Německa! Kapouš ti nic nedá a komouš ti to stejně sebere!“ vzpomínal například na jednu z jeho oblíbených hlášek baskytarista a kontrabasista Vít Fiala ve své knize Jak se dělá jazz. A Jitka Molavcová zase s láskou dodnes vzpomíná na trpělivost, s níž ji učil a také naučil hrát na saxofon.

 

Jako Penelopa:

Osvědčený muzikant

Během relativně krátké kariéry si stihl zahrát ve více než stovce filmů, televizních inscenací a seriálů, velmi často v roli hudebníka. Se saxofonem v rukou se objevil mimo jiné v hořké komedii ze společné dílny Jiřího Menzela a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti, v historickém dramatu Sarajevský atentát, v psychologickém dramatu Dívka s mušlí, v komedii Fešák Hubert či v Kachyňově hořké komedii Smrt krásných srnců. Stal se králem vedlejších rolí, které se díky jeho fyziognomii i hereckému projevu proměňovaly v nepřehlédnutelné originály. Hrál muže různých profesí, od automobilového závodníka přes hrobníka a architekta až po strážného či policistu. Milovníci dětských seriálů si ho nejspíš vybaví jako Adamova otce Karla Bernau z Návštěvníků. Spolupracoval ale také s rozhlasem a spoustu času věnoval milovanému jazzu. Až si řeknete, jak to vůbec všechno stihl.

 

Šnečí fox:

Herecký vedlejšák

Eugen byl prostě neuvěřitelně akční a přátelé říkali, že herectví bral jako druhé povolání. Měl totiž i spoustu koníčků. Léčil ptákům poraněná křídla, choval rybičky, kočky i psy, všechna zvířata uměl pojmenovat latinsky. Miloval také staré automobily a motorky a jezdil i závody. Navíc byl mimořádně zručný kutil, čímž si vysloužil přezdívku Stavjaňa. Měl ale také rád alkohol, který mu v posledních letech začal vládnout, takže kvůli závislosti dokonce musel vynechat jednu sezónu v divadle. Podrobil se léčbě, která byla sice úspěšná, jenže ho připravila o někdejší lehkost a smysl pro humor. „Když se vrátil z léčebny, byl takový posmutnělý, už to nebyl ten starý Evžen,“ vzpomínala Jitka Molavcová. Jeho posledními postavami se stali manžel vyděšené divačky Fanda v rodinné komedii Kačenka a zase ta strašidla, saxofonista Honza Macour v seriálu Hříchy pro pátera Knoxe a vrchní v seriálu O zvířatech a lidech. Ti se ale objevili na obrazovce až po jeho nečekané smrti. Skvělý jazzman a herec Eugen Jegorov odešel v pouhých pětapadesáti letech 28. prosince 1992. Vyrazil tenkrát na nákup a za volantem dostal infarkt. Zastavit ještě dokázal, vystoupit už se mu ale nepodařilo.

(zdroje: Český film, ČSFD, Vít Fiala: Jak se dělá Jazz, Divadlo Semafor, Blesk, Michal Bystrov: Jitka Molavcová - Mám ráda příběhy s krásnou hudbou, FDB, Český hudební slovník osob a institucí, Český rozhlas)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská