Na vlastní svatbě boxoval se šampionem. Martin Hofmann točí několik filmů ročně, teď si ale dal od kamery dovolenou

Foto: Se svolením Divadlo v Celetné

Popisek: Martin Hofmann

HORKÁ ŽIDLE Znáte ho z Ulice jako Jardu Hejla, z Mostu jako blba Luďana, nejnověji jako drsného kriminalistu z Odznaku Vysočina. Hořká komedie Prvok, Šampón, Tečka a Karel, v němž hrál posledně jmenovaného, se stala nejnavštěvovanějším filmem loňského roku. Martin Hofmann je herecký chameleon, ač působí na obrazovce a na plátně zdánlivě stále stejně civilně.

Koncem března oslavil Martin Hofmann narozeniny. Čtyřicet čtyři není žádný věk, i když v rozhovoru na Radiožurnálu obratem kontroval Lucii Výborné, že třiatřicet by bylo lepších. Nepřítel rozhovorů se trochu nečekaně v poslední době objevil nejen na Radiožurnálu, ale také v pořadu Blízká setkání na Dvojce nebo v 7 pádech Honzy Dědka. Možná protože loni na podzim ohlásil, že si dává půlroční pauzu od jakéhokoliv natáčení. „Není to žádná dovolená, hraji každý druhý den představení v divadle,“ odmítl ještě začátkem prosince nařčení Honzy Dědka, že se chystá půl roku flákat. Pak do toho přišel sportovní úraz, po kterém nemohl hrát ani v divadle, a z dovolené se stala série léčení a rehabilitací zraněné nohy. Zbyl tedy čas na rozhovory pro rádio a tisk.

Drsný policista Petr Bach v seriálu Odznak Vysočina; foto se svolením TV Nova - Richard Hodonický

Dovolená kvůli Legionářům se nepodařila

„Zranění těla je lepší než zranění srdce, jenom je to pěknej vopruz,“ konstatoval v předvalentýnském rozhovoru v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. „Vzal jsem si dovolenou, abych se nachystal na květen, červen a červenec, kdy se měli natáčet legionáři. Divadla vstřícně ustoupila, abych to mohl jít točit. A legionáři opět padli, už druhý rok po sobě. Takže já můžu teď klidně být o berlích, protože bohužel legionáře nebudu dělat. Všichni jsme počítali s tím, že film bude. Odložil se jednou kvůi covidu. Teď bylo jasné, že do toho jdeme, já mám v mailu natáčecí plán rozepsaný na obrazy...“

Film 1919 o českých legiích v Rusku je ohlašován dlouho a nejen autoři a herci se na projekt velice těšili, byl ve velkém očekávání i u diváků. „O to hlavně jde. Tohle není téma, které se tu točí často. A vůbec – akční dobovka se netočí často, myslím, že od Tobruku se nic takového netočilo. Takže jsem byl moc rád, že jsem byl do toho projektu obsazen. Máme za sebou čtené zkoušky a spoustu příprav. Teď o tom ale už nemá smysl mluvit. Hra, sada, zápas – je vymalováno,“ uzavírá Martin Hofmann téma nevydařené dovolené s berlemi a bez vidiny letního natáčení filmu, na který se těšil.

Vypravěč historek

Se svým soukromím se nesvěřuje, a pokud se ho někdo na ně zeptá, dá k lepšímu drobnou historku ze svého pestrého života. Třeba tu, jak s kamarády v šestnácti otrhal záhon v bohnické léčebně a pak šel pěšky do Čimic darovat kytici padesáti tulipánů spolužačce. „To byla romantika bohnického ražení,“ líčí. „Šlohnout tulipány, a pak je bez vzkazu položit na rohožku a zmizet.“ Herec se v něm nezapře dokonce ani při vyprávění, natočeném online z jeho domova. Každou historku provází povzdechy, gesty, mimikou tváře – je zážitek ho pozorovat dokonce i takto. Speciální duel pak rozehrál s Filipem Rajmontem u Honzy Dědka.

Spolužáci a kamarádi, kteří spolu prožili nejeden večírek, ale také nejedno divadelní představení, zabrousili například na téma chození do divadla. Martin totiž chodí do divadla na nejrůznější představení. „Kdysi jsem na některá představení chodil několikrát,“ vzpomíná na dobu, kdy měl víc času. „Peera Gynta jsem třeba viděl třináctkrát, to byl můj rekord. Chcete přece vidět, jak to dělá někdo jiný, zvlášť někdo, o kom víte, že se od něj máte co učit. Rozhodně nepatřím k těm lidem, kteří si neberou poučení jinde, myslí si, že se jen a jen v nich něco zrodí.“

Havel:

Martin Hofmann jako Pavel Landovský a Viktor Dvořák jako
Václav Havel v životopisném dramatu Slávka Horáka z roku 1919

Šestnáct let se Cyranem

Léta je věrný divadelnímu Spolku Kašpar a Divadlu v Celetné. Je neuvěřitelné, že některá představení tam vydrží na repertoáru mnoho let. Jak se změnil hercův Cyrano od doby, kdy ho před šestnácti lety začal hrát? „Celý to bylo jiný. Já bych to ani teďka nechtěl vidět. On dokonce nějakej záznam je a já si myslím, že bych se trošku kroutil a styděl. Neříkám, že to bylo blbě, ono to bylo přímo úměrně věku. V prvním dějství jsem se snažil i trošku pobavit diváky, rozparádit je... Pak jsem pochopil, že to tam vůbec nemá bejt, že Cyrano nepřichází na začátku dělat nějakou show pro diváky. Přichází vyhnat Montfleuryho z jeviště, tečka. Trošku jsem se snažil tehdy předvést, co všechno umím, a fórky... A v průběhu let jsem to ořezal. Všechny ornamenty jsem sundal, aby z toho vylezla jenom ta tenká červená linie příběhu bez jakýkoliv exhibice, bez pokusů o artistnost... A zcela jistě se mi zpomalil šerm. Tehdy jsem byl skutečně výbušnej a rychlej... teď mám pocit, že jsem tak prostředně rychlej,“ zakončuje příběh svého Cyrana opět s lehkým vtipem.

Nelze nevzpomenout Cyrana Borise Rösnera, herce a učitele na DAMU, který byl evidentně Hofmannovým vzorem, protože se o něm často, i když třeba jen letmo, zmiňuje. Představení v Divadle v Celetné bude mít letos derniéru, pokud si tedy chcete tohle úchvatné drama lásky a cti ještě vychutnat, máte nejvyšší čas. Martin Hofmann je herec se zvláštní, nicméně vytříbenou a divadlem prověřenou dikcí, a Rostandovy verše v jeho podání, to je velký zážitek, i když momentálně ještě poznamenaný hercovým zraněním. „Šermovat teda s tou nohou opravdu nejde, ale vyřešili jsme to, protože představení byla vyprodaná a já už chtěl zase hrát. Takže nastoupím na jeviště, tasím – a pak to tak nějak divákům vysvětlíme, že teď by bylo šermířské klání, ale nebude, protože já šermovat nemůžu.“ Inu, divadlo je živý organismus, a jak je vidět, i po šestnácti letech může inscenace doznat nečekanou proměnu.

Jako Cyrano z Bergeracu; se svolením Divadlo v Celetné

Jak Luďan nastartoval Dostojevského

Jeho popularita raketově vzrostla po uvedení seriálu Most!, kde hrál přiblblého Luďana. Mělo to zcela nečekaný efekt i v návštěvnosti divadelních představení. V tu dobu totiž řešil třeba to, že na představení podle Dostojevského Zločinu a trestu a Něžné chodí jen pár lidí. Už se mu to nechtělo hrát. Přišel Luďan a velká změna: „Jo, to je úplnej úlet. To je nevysvětlitelný. Já jsem si třeba říkal, že na Mrzáka inishmaanskýho nebo na Lordy nebo na Cyrana se trošku zvýší počet diváků. Tak zaprvý, špatný slovo bylo ,trošku', protože ten počet diváků, kteří na mě začali chodit, akceleroval nevídaně. Ale to, že začali chodit na toho Dostojevskýho...“ Divák je prostě zvláštní živočich. Oblíbí si herce v seriálu, a tak na něj jde do divadla i na něco na hony vzdáleného roli, ve které si ho zamiloval: „To je daleko. Já jsem to vůbec nepochopil. Něžná je strašně rychle vyprodaná a jasně, je to pro mě super pracný, je to Mordor to představení pro mě, ale když to hrajete na plnej sál a nehrajete to pro dvacet diváků, kterých si samozřejmě velmi považujete, ale musíte hrát naplno, jak nejlíp ten večer umíte, protože to je těch vašich dvacet věrnejch... Ale já jsem to leta hrál pro dvacet třicet diváků a teď mám plnej sál, tak to nezabalím. Pro mě to je vždycky takovej challenge toho, jak na tom zrovna jsem, v jaký jsem kondici mentální i fyzický. Jakej jsem vlastně herec, jakej jsem dneska herec. Co s tím dokážu udělat, když se mi nedaří začátek, jestli dokážu ohnout rameno vah toho představení... Furt to dobíhám, jako bych byl za tím, jako bych to pevně nedržel. To je dobrá disciplína. Dělat něco, co vás trošku převyšuje. Spíš to dolejzat, než tím úplně vládnout.“ Lordi se mezitím přestěhovali z Celetné do Švandova divadla a i tam je tato mistrovská konverzační komedie stále vyprodaná. A Dostojevského Něžná, kde Martin Hofmann odtáhne drama Zločinu a trestu v první polovině představení sám a v druhé musí zdolat neméně intenzivní prožitek s jedinou kolegyní, bude herci dávat zabrat ještě dlouho.

Něžná je noc:

Se seriály zatím skončil

Aféry pro bulvár si odbýval před lety. Tím, že má rád hezké ženy, se ostatně netajil, prý to použil i u přijímaček na DAMU. „On se mě pak Boris ještě zeptal, jestli je něco dalšího, proč chci být hercem,“ vzpomíná, jak první na řadě bylo, že má v pokojíčku plakát Sylvestra Stallona, a ten je mu inspirací, což pro komisi, složenou z bardů Národního divadla, byl podivný argument. „Já jsem mu odpověděl, že se mi líbí herečky,“ směje se. „A on mávl rukou a řekl: Vemte ho.“ Herec naráží na to, že zalíbení v krásných ženách jim bylo s Borisem Rösnerem společné. Nějakou dobu žil s Jitkou Čvančarovou, ta ale jeho zálety a tahy noční Prahou neustála. A pak se po pár letech přece jen objevila osudová žena. V roce 2014 se oženil s Ruskou Nataljou, vyženil dceru a 31. prosince loňského roku se jim narodila další holčička. Ani svatba se neobešla bez divočiny. Přijel na ni totiž Martinův kamarád, profesionální boxer Lukáš Konečný, a hodil do ringu rukavice. Chvíli se tedy boxovalo, ale byla to jen taková hra v rámci slavnostního dne.

I když boxu se herec věnuje, ví, kde jsou jeho hranice. „Mám pocit, že box chlapa – teda pardon, i dámu – odhalí, jak je ukovanej, jak je od přírody udělanej. Můžete si o sobě myslet spoustu věcí, můžete mít třeba i natrénováno. A pak se skutečně ukáže, až když jste pod tlakem, padaj vám ruce, nemůžete a jste hotovej, jestli máte morálně volní vlastnosti se v tom zápase kousnout, bejt v tý hluboký vodě a něco tam předvést, nebo tam začnete vadnout a začnete se psychicky lámat. Proto si myslím, že to fakt není sport pro každýho, a je velkej rozdíl věnovat se tomu jako hobbík... V profi boxu je to úplně jiná píseň. Proto jsem tak nerad říkal, že to dělám. S Lukášem bych v reálu tříminutový kolo nepřežil. Nikdo z běžných smrtelníků by s profesionálním boxerem nedal tříminutový kolo,“ líčí svou zálibu v mužném sportu ve chvíli, kdy mu Lukáš Konečný přišel gratulovat do studia při rozhovoru s Lucií Výbornou.

K nárůstu jeho popularity mimořádně přispěla postava Luďana v seriálu Most!; foto se svolením Česká televize Michaela Buchtová

Hercova žena je zámožná dáma s vilou v Troji a vlastní prosperující realitní kancelář, to je ale asi tak vše, co se o manželství Hofmannových dovíme. Nevlastní dcera Annabelle je nadějná zpěvačka se slušně našlápnutou kariérou. O tom, že se stal otcem, informoval Hofmann na svém Instagramu první den nového roku. „Přeju Vám, ať je 2022 tak půvabný jako dnešní den! Vše dobré. … a ať žije Tony Hofmann, co se před chvílí narodil!“

„Já jsem spokojený, protože mi děti dělají radost. Už teď moc netočím. Vyhlásil jsem stop stav. Režiséři teď mají, s prominutím, smůlu. Až do května 2022 točit nebudu a už jsme si to i s mnohými vysvětlili. Ne všichni to vzali úplně radostně, ale všichni to pochopili. Byly to různé věci v různých projektech, které nebudu dělat. Do května se budu věnovat tomu nejpodstatnějšímu, a to jsou moje děti, protože od května do října budu mít kontinuálně práci, že se s nimi nedostanu ani na dovolenou,“ prozradil v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Ta práce se sice, jak už víme, nakonec nekoná, ale jistě bude nějaká jiná. Martin Hofmann dokonce nevylučuje, že by se ještě mohl znovu objevit v Ulici, třeba při nějaké oslavě narozenin některého z jeho přátel. A další role jistě čekají za rohem, ve filmu i v televizi.

Vložil: Ela Nováková