Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Herečka skvělá, jako kuchařka nepřekonatelná. A svoji baculatost měla dokonce ve smlouvě. Tajnosti slavných

08.04.2022
Herečka skvělá, jako kuchařka nepřekonatelná. A svoji baculatost měla dokonce ve smlouvě. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením: Národní filmový archiv

Popisek: Antonie Nedošinská jako matka Haulová ve válečném dramatu z roku 1936 Vojnarka

VIDEO Maminka jí prý říkávala, že není pro jeviště dost hezká. Svoji první filmovou matinku hrála už ve třiceti a kvůli rolím v ,pokleslých komediích‘ nad ní v Národním ohrnovali nos. Prý ale za tím byla jen obyčejná závist.

Proslavily ji postavy žen z chudých poměrů, s dobrým srdcem a jazykem jako břitva. Její hodné a laskavé, ale i rázné a výřečné manželky, matinky, hospodyně, domovnice, hokynářky a bytné diváci doslova zbožňovali. Důležité přitom nebyly jen herecké schopnosti, ale i kyprá postava, takže jí producenti přímo ve smlouvě nařizovali, že v žádném případě nesmí zhubnout. Členkou souboru činohry Národního divadla se Antonie Nedošinská stala už v roce 1928 a na jeho jevišti ztvárnila řadu krásných charakterních rolí. Kromě toho ale hostovala na řadě dalších scén, od Dělnického divadla na Kladně přes pražské Intimní divadlo a Divadlo na Vinohradech až po plzeňskou a pardubickou scénu. Nedělala to ale jen z lásky k herectví, a už vůbec ne z workoholismu. Už v osmatřiceti letech totiž ovdověla, takže se měla co ohánět, aby uživila sebe i dceru Jiřinku.

 

Dům na předměstí:

Maminka rozhodla

Narodila se 26. června 1885 na pražském Smíchově do rodiny vyučeného truhláře, který pracoval jako domovník v nakladatelství V. Neuberta a zpíval v souboru Hlahol pražský. Rodina bydlela ve služebním bytě v objektu tiskárny v Grafické ulici, Tonička měla tři sourozence, bratry Ferdinanda a Jindřicha a sestru Anastázii. Odmalička jí učarovalo divadlo, jenže racionální maminka byla jiného názoru. „Nejsi dost hezká, abys mohla být herečkou. Herečky musí být vzrostlé ženy oslňující krásy. Nauč se dobře šít a budeš šťastnější, než kdyby z tebe měla být nespokojená herečka,“ prohlásila, když rozhodla, že se dcera vyučí švadlenou. Antonie sice poslechla, současně ale chodila tajně na hodiny herectví ke Karlovi Želenskému. A nakonec stejně k divadlu utekla.

 

Falešná kočička:

Svedený bankovní úředník

Prošla několika kočovnými společnostmi a na jedné štaci se seznámila s budoucím manželem Jiřím Nedošinským. „Slečno, když si mě vezmete, nebudete muset hrát divadlo,“ nabídl jí náruživý ochotník se solidním místem v bance. Jenže ona mu odpověděla: „Ale já musím hrát.“ A tak se Jiří z lásky k ní vzdal jistoty takzvaně pod penzí a upsal se také divadlu. Nekonečné putování a strádání kočujících herců manželé časem vyměnili za stálé angažmá v smíchovském Švandově divadle, a dokonce se jim podařilo pronajmout byt hned naproti, aby to neměli do práce daleko. Díky řediteli Antonínu Fenclovi se Antonie dostala v roce 1916 poprvé před filmovou kameru. Zahrála si matinku v komedii Zlaté srdéčko, kterou její divadelní šéf režíroval. Natáčeli na dvoře divadla, kam zřízenci vynesli kulisy měšťanského pokoje, a z okolních pavlačí jejich počínání přihlíželi zvědaví nájemníci. Jiří si zahrál o rok později plavčíka Maňase ve filmu Pražští adamité, více než jako herec byl ale známý jako manžel paní Nedošinské. Objevil se pak ve vedlejších rolích ještě v několika filmech, v roce však v pouhých 43 letech zemřel.

 

Její lékař:

Ani kilo dolů!

Antonie se stala v pouhých osmatřiceti letech vdovou a musela se o sebe a tehdy teprve třináctiletou Jiřinku postarat. Jediné lásce svého života zůstala věrná a manžela přežila o sedmadvacet let. Jako herečka byla skvělá, coby hospodyně a kuchařka ale přímo nepřekonatelná. Dcera ještě po letech nostalgicky vzpomínala na jejího zajíce na smetaně nebo karbanátky z trojího masa a speciálního koření. Nutily ji k tomu ale okolnosti. Divadlo totiž vždy na konci sezony herce propustilo, aby je nemuselo během prázdnin platit, takže manželé vždycky sbalili dcerku, kostýmy a vyrazili na štaci. Během roku zase Antonie kmitala mezi domovem a divadlem, a když se prosadila jako nepostradatelný typ do filmu, vařila ještě víc než dřív. Pro režiséry totiž byla důležitá i její kyprá postava, a tak mívala ve smlouvě, že nesmí v žádném případě zhubnout.

 

Jedna z milionu:

Divadelní máma

Jediný přepych, který si kdy Antonie s dcerou dopřály, byla dřevěná chatička na břehu Berounky, kam se jezdily opalovat a večer se vracely vlakem nebo taxíkem do Prahy. Hodně peněz utratila za kostýmy, které si vzhledem ke své kypré postavě musela nechávat šít na míru, a pěkně oblékala i dceru. Navíc pilně háčkovala a vyšívala ubrusy, dečky, polštáře a gobelíny. Říkávala, že ji ruční práce uklidňují, a tak háčkování nebo pletení vytáhla z kabely během sebemenší pauzy v natáčení. Když dostala větší honorář, většinou investovala do nákupu obrazů současných malířů, porcelánu, šperků a starožitností. Zatímco velké osobnosti Národního divadla jí zpravidla nemohly přijít na jméno a kritizovaly ji za účinkování v ,pokleslých komediích‘, mladí kolegové ji milovali a nedali na svou divadelní mámu dopustit. Přesto postupně dostávala stále méně rolí.

 

Studentská máma:

Zhlédl se v ní říšský protektor

Její odchod z Národního divadla v roce 1940 byl oficiálně zdůvodněn zdravotními problémy a ukončení angažmá nesla prý velmi těžce. Skutečný důvod byl ale jiný, navíc nebezpečný. Antoniina kyprost totiž přímo okouzlila Karla Hermanna Franka, který působil od vzniku protektorátu jako velitel policie a říšský sekretář. V roce 1941 ukončila i spolupráci s filmovými produkcemi, protože měla strach z nátlaku německých producentů. Chtěli totiž, aby hrála ve filmech říšskoněmecké společnosti Pragfilm, dokonce prý Frank toto přání jasně vyslovil. To pro ni bylo dostatečným varováním, s nacisty si prostě zadat nechtěla. Své odmítnutí zdůvodnila problémy se srdcem, a aby nevzbudila podezření, pravidelně se pak jezdila léčit do Poděbrad.

 

Matka Kráčmerka:

Filmový manžel

Nejeden divák si myslel, že tvoří pár s Theodorem Pištěkem, protože se často objevovala před kamerou po jeho boku, většinou jako manželka. Jejich prvním společným filmem byla v roce 1921 komedie Děvčata, vdávejte se!, posledním v roce 1947 Čapkovy povídky. Ve skutečnosti si ale Pištěk vzal už v roce 1930 o čtrnáct let mladší Máňu Ženíškovou, která se kvůli němu vzdala kariéry. S Nedošinskou byli jen skvěle sehraní partneři, a dokonce později zvítězili v anketě České televize o nejoblíbenější filmový pár století. Na veřejnosti se Antonie znovu objevila až v roce 1946 opět po boku Theodora Pištěka a tehdejší ministr informací Václav Kopecký jim u příležitosti výstavy 50 let kinematografie předal pamětní diplomy. Celkem si Antonie Nedošinská zahrála v téměř devadesáti filmech, naposledy stanula před kamerou v roce 1947 jako služebná Máry v komedii režiséra Martina Friče Čapkovy povídky. Zemřela 17. července 1950 v Poděbradech.

(zdroje: Wikipedie, Český film, Encyklopedie českého divadla, Blesk, ČSFD, Národní divadlo, Pavel Taussig: O věrném filmování Antonie Nedošínské a Theodora Pištěka, FDB)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská