Konečně vláda pomůže podnikatelům s energiemi. A pomůže? Ale kdeže. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ministr Josef Síkela pod tíhou svého údělu vysílá signál svému křesílku, do kterého za chvíli usedne

Přišla mi tisková zpráva z Ministerstva průmyslu a obchodu. V ní mi ministr Josef Síkela prozradil, že vláda vidí problémy živnostníků spojených s rostoucími cenami energií. A jako vláda odpovědná a signální je připravena živnostníkům pomoci. Jak? Snížení daní? Jednání o emisních povolenkách? Stažení se z lipské burzy energií? Ale ne, živnostníci si budou moci půjčit u komerčních bank, aby stoupající ceny za energie uplatili. Nemáš na složenky? No tak se zadluž. Nejde to proti všem pravidlům finanční gramotnosti?

„Chceme podnikatelům pomoci překonat toto těžké období, kdy výrazně zdražily energie a zároveň rostou úrokové sazby na bankovním trhu. Na všech pobočkách Národní rozvojové banky mohou OSVČ a malé a střední podniky, jejichž náklady za energie činí více než 10 % z celkových provozních nákladů, podávat žádosti o poskytnutí záruky za provozní komerční úvěr poskytnutý soukromou bankou,“ napsal mi v tiskovce Síkela.

A já žil v přesvědčení, že půjčovat by si člověk měl v zásadě jen na investiční projekty, které slibují zvýšení příjmů, a tedy i záruku toho, že půjčka se dá splatit a nedostat se na buben. Tak funguje jedno z pravidel finanční gramotnosti. Dalším pravidlem finanční gramotnosti je, že se člověk, i živnostník, nezadlužuje na spotřebu. Prostě si na jídlo a pravidelné platby nepůjčuju, protože když si půjčím na spotřebu, onu spotřebu tím nesnížím. Jinak řečeno – za měsíc ta složenka přijde znovu a rozhodně se nezačne tvářit nijak vstřícně. Zaplatit, neotálet, nevysílat signály, ale jednat. Takové už ty složenky jsou.

„Pomoc“ vlády je podobná, jako pomoc toho nejposlednějšího lichváře. Matka samoživitelka (že klesnu k takové emoční dojírně) s exekucí a vedle lichvář, který se podbízí – vem si ještě jednu půjčku, uplatíš s ní část dluhů, odsuneš řešení problémů o měsíc a budeš si žít jako královna večera. Vždyť to jde proti všem principům finanční gramotnosti, které platí jak pro samoživitelku, tak i pro firmu. Na spotřebu si nepůjčuju. A pokud, tak jen s jistotou, že to v budoucnosti uplatím. Ale ta jistota tu není. Jak dlouhá bude krize? Jak bude hluboká? Zkolabuje dodavatel firmy? Zkolabuje doprava? Co Green Deal, ustoupí se z šílených nároků a uleví se tak firmám?

Všechno se dá zvládnout a živnostníci jsou jen rozežraní z éry Babiše, kdy jim pršely peníze z vrtulníků? Od začátku roku ukončilo svou činnost insolvencí 286 společností, loni za první čtvrtletí jich bylo 270. Ale výhled je zajímavý. „Spolu s dozvuky vleklé pandemie na firmy naplno dolehlo zdražování energií, rostoucí ceny materiálů a narušené dodavatelsko-odběratelské řetězce. Růžový navíc není ani výhled do budoucna. Ekonomický vývoj v čele s inflací, aktuální mezinárodní situace a dramatické růsty cen energií na jistotě nepřidávají, takže v následujících měsících se dá očekávat další nárůst,“ říká Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, která vyvíjí a dodává IT řešení pro insolvenční správce a zabývá se i jejich odborným vzděláváním.

Já bych si dovolil u Valáška ještě zůstat: „V případě fyzických osob platí, že krize se do počtu insolvenčních návrhů promítá s větším zpožděním. Lidé se finanční potíže nejprve snaží řešit jinými způsoby, například s pomocí rodiny. Aktuálně ale opět dramaticky roste počet zahájených exekucí a podíváme-li se do historických dat z období poslední ekonomické krize a let bezprostředně po ní, je pravděpodobné, že během jednoho až dvou let vzroste počet žadatelů o insolvenci až několikanásobně,“ míní Valášek. Ale to překonáme právě tím, že nahrneme na kolabující firmy dluh z komerční sféry, myslí si ministr Síkela. Sice se zárukou Národní rozvojové banky, takže když se to položí, tak část dluhů za firmu uhradí daňoví poplatníci, ale to je venkoncem jedno.

Opatření vlády zaručit se na dva roky za dluhy firem je v zásadě správné. Proč jim sypat peníze (odpustit daně za energie, aby nezkolabovaly, ne nasypat peníze), v krizi dáme firmám berličku, o kterou se opřou, pak nám ji vrátí. Jenže to předpokládá, že krize je šoková a krátká. Pokud probíhá a hrozí probíhat delší čas, není to řešení, ale jen oddálení. A to zvolila naše vláda, která tím vyslala do nedaleké budoucnosti zbožné přání (už ani ne signál, ale zbožné přání), aby se ekonomická situace tak nějak sama a rychle vrátila do zajetých kolejí a vláda tak mohla dál dělat místo politiky ideologické školení mužstva, protože jinak se to všechno začne sypat moc okatě.

Psali jsme

Mikuláš Peksa tapetářem. Komentář Štěpána Chába

Chápu cestu vlády, která chce zkrotit veřejný rozpočet. Jenže je tu takový nemístný problém. Pokud se krize propracuje až k tomu, že začnou firmy a výrobny padat jako mouchy, stát na tom prodělá. Teď se nesníží daně na energie, stát vybere více na daních. Jenže jakmile začnou kolabovat firmy a výrobny, státu ubude plátců daní. Z čehož plyne, že se sice do státní kasy nalijí rychle peníze ze zvýšeného výběru daní (čím víc drahé energie, tím víc stát i vybere na daních), jenže po kolapsu firem a výroben, které takové výdaje neustojí, se zase příjmy státu sníží. A to z daleko dlouhodobějšího hlediska. To znamená, že teď firmám a výrobnám neodpustí stát daně, vybere víc, ale po jejich kolapsu už nevybere nic. Přičemž ekonomové napříč jejich ideologickým zálibám bijí na poplach, že krize bude dlouhá a bolestivá. Ale ano, třeba to firmy ustojí. A nebo také ne. Nebo ano? Nebo ne? Vláda ruské rulety. Ano? Nebo ne? Uvidíme.

Vložil: Štěpán Cháb