Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ze smokingu do montérek aneb Proč zbožňovaný milovník budoval Stalinův pomník. Tajnosti slavných

04.04.2022
Ze smokingu do montérek aneb Proč zbožňovaný milovník budoval Stalinův pomník. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní filmový archiv

Popisek: Raoul Schránil v komedii Panna, která byla poprvé uvedena na prvním ročníku festivalu Filmové žně ve Zlíně 3. července 1940. Protektorátní úřady akci podcenily, takže ji nechaly bez dohledu. O rok později už byly opatrnější a třetí ročník už se nekonal.

VIDEO Představitel okouzlujících prvorepublikových milovníků a gentlemanů byl ideálem několika generací žen, jeho život měl ale do romantické selanky na míle daleko. Během války se zapojil do protinacistického odboje, po roce 1948 skončil za mřížemi a hrozilo mu doživotí.

Vysoký, pohledný, dokonalý gentleman… Díky vrozenému šarmu mu byly často svěřovány postavy neodolatelných milovníků a salónních šviháků z lepší společnosti, z níž koneckonců také pocházel. Není divu, že už jen z pohledu na něj mívaly fanynky divoké sny a leckdy před jejich přízní musel doslova vzít nohy na ramena. „Ano, někdy jsem se musel před ženami spasit útěkem! Dokonce velmi často!“ zavzpomínal kdysi nezapomenutelný Raoul Schránil a dodal: „Populární herci mívali fanynek hodně, tak to bylo, je a bude. Zaplaťpánbůh!“

 

Eva tropí hlouposti:

Farář ho odmítl pokřtít

Jeho otec Rudolf Schránil vystudoval práva na Univerzitě Karlově a už během studií se zakoukal do půvabné Alexandry Polákové, dcery generálního inspektora panství hraběte Šlika. Polákovi žili na zámku v Benátkách nad Jizerou, Rudolf se stal po promoci správcem Šlikova statku a obě rodiny se přátelily. Alexandra zpívala v místním sboru a snila o pěvecké kariéře. Měla krásný soprán, který ocenila i Ema Destinnová, takže málem přijala angažmá v Národním divadle. Nakonec ale zvítězila láska. Dne 26. října 1906 se šestadvacetiletý Rudolf a o čtyři roky mladší Alexandra vzali a odstěhovali do Mostu. V roce 1908 se jim narodila Alexandra a 24. března 1910 Raoul, pojmenovaný podle otcova francouzského přítele. Farář ho ale odmítl pokřtít jménem, které není v seznamu svatých, takže dostal jméno Rudolf Marian Raoul Kristian. Od dětství mu ale všichni říkali pouze Raoul.

Vyloučen pro prostořekost

V Mostě dlouho nepobyl, protože právě začínala doba protičeských demonstrací německých nacionalistů. Přestěhovali se do Vídně, kde otec získal místo na ministerstvu orby, jeho postavení ale nebylo nejvýznamnější, protože se hrdě hlásil k svému češství. Po vypuknutí první světové války musel narukovat, byl však zraněn, a poté už zpátky na bojiště nemusel. Jako věrný vlastenec zařídil, aby děti chodily do tajné školy v bytě českého dělníka, kde je učil český učitel. Koncem války je odvezl do Chotětova u Mladé Boleslavi ke svým rodičům, kde chodily do české školy. Na tuto dobu Raoul později rád vzpomínal a po válce se do Vídně vrátil už jen nakrátko, protože se rodiče po pádu monarchie rozhodli přestěhovat do Prahy. Bydleli v Mělnické ulici na Újezdě. Raoul zdědil po matce lásku k umění a občas přičichl k hereckému zákulisí díky tomu, že obstarával pochůzky pro herečku Jarmilu Kronbauerovou. Ta v něm také objevila herecký talent a doporučovala, aby šel na konzervatoř, otec ale nesouhlasil. A tak Raoul nastoupil na reálku v Hellichově ulici, z níž byl brzy vyloučen pro prostořekost s tím, že rozhodnutí platilo pro všechny pražské střední školy.

 

Dědečkem proti své vůli:

Noblesní recepční

Na radu otcova přítele pak dostudoval na Nieské internátní střední škole v Německu a mezitím se jeho rodiče málem rozešli. Alexandra totiž zatoužila po zpěvu a odjela na turné. Nakonec se ale vrátila domů a krize byla zažehnána. Prázdniny trávila rodina na zámku v Chlumu u Třeboně díky přátelství s Emou Destinnovou, které patřil nedaleký zámek v Stráži nad Nežárkou. Po maturitě Raoul nastoupil na francouzské lyceum v Dijonu, kde mimo jiné studoval například i Jiří Voskovec. Se spolužáky pořádali různá vystoupení a herectví Raoula velmi lákalo. Nakonec především díky bratranci, filmovému režisérovi Karlu Antonovi, lyceum dokončil s výborným prospěchem. Po návratu do Prahy absolvoval jednoroční kurz účetnictví a obchodnictví na Maděrově obchodní škole na Vinohradech, a poté nastoupil jako recepční v hotelu Wilson. Díky střídavým službám chodil často do divadel a kina a obrovský dojem na něj v roce 1929 udělal jeden z prvních zvukových filmů, americký romantický muzikál Loď komediantů (Show Boat). Tenkrát se prý definitivně rozhodl stát hercem, musel si ale ještě chvíli počkat.

Burian mu neseděl

Počátkem listopadu 1933 nastoupil vojenskou službu v Berouně, do školy pro důstojníky v záloze, později byl převelen k pěšímu pluku do Chebu. Po návratu do civilu mu pomohl bratranec Karel Anton, který s ním zašel do kavárny Rokoko a seznámil ho s principálem jedné herecké společnosti. Dostal roli ve hře Mařka aneb Deník služky a své první představení odehrál v hospodě na Karlštejně. V té době Divadlo Vlasty Buriana hledalo ideálního představitele milovníků, takže dostal první angažmá, brzy mu ale začalo vadit, že u Buriana jsou všichni herci jen pouhými nahrávači hlavního protagonisty. Navíc Burian nerad viděl, když jeho herci natáčeli současně i filmy, což byla práce, po níž Raoul toužil. Poté co v roce 1938 odešel, pobyl krátce na Okružní scéně Theodora Pištěka a v českobudějovickém Jihočeském Národním divadle a v roce 1939 nastoupil k Anně Sedláčkové, která otevřela vlastní divadlo.

 

Za tichých nocí:

Krásná manekýna

Před kamerou stanul poprvé v roce 1935 coby pobočník francouzského generála v životopisném filmu Milan Rastislav Štefánik režiséra Jana Svitáka, kde zúročil svoji perfektní znalost francouzštiny. Vzápětí si zahrál úředníka Járu Švalbenšvance v romantické komedii Vladimíra Slavínského Vdavky Nanynky Kulichovy a jeho hvězda začala strmě stoupat vzhůru. V roce 1936 už hrál v sedmi a o rok později dokonce v deseti filmech. V té době potkal svoji první velkou lásku, krásnou Růženu Havelkovou, která pracovala jako manekýna v luxusním kožešnictví v Štěpánské ulici. Vzali se v roce 1939 a měli spolu dceru Alexandru a syna Raoula, kteří oba po okupaci Československa v srpnu 1968 emigrovali. Alexandra se pak proslavila v německém Mnichově jako věštkyně Sandra. Některé své dovednosti získala v Africe, kde nějakou dobu pobývala s manželem lékařem. A něco na tom jistě bylo, protože spolupracovala i s policií při pátrání po hledaných osobách.

Ze smokingu do montérek

Během druhé světové války se Raoul zapojil do odbojové činnosti stejně jako řada dalších významných hvězd. Byla to doba balancování na hraně mezi slávou a trestem smrti, od předávání zdánlivě malých zpráv až po diplomatické hrátky s německým velením v barrandovských ateliérech Miloše Havla a pražské Lucerně, jejichž cílem bylo pomáhat Čechům a zachraňovat životy. Je velká škoda, že se později většině z nich tak strašně moc nechtělo mluvit nahlas o detailech. Nejspíš se snažili ošklivé zážitky vytěsnit, často se ale kvůli tomu dočkali nálepky kolaborantů. Po osvobození se zcela změnila tematika československého filmu, což Schránilovi přineslo obrovské rozčarování, protože pro jeho vzdělané elegány najednou nebylo na plátně místo. Dva roky jezdil s estrádní skupinou po republice a po únoru 1948 už pro něj práce nebyla vůbec, v divadle ani před kamerou.

 

Kristian:

Hrozba doživotí

V padesátých letech jezdil po štacích s Vesnickým divadlem, dostal i pár ,štěků‘ před kamerou, během jednoho zájezdu byl ale v Humpolci zatčen a obviněn z plánování emigrace. Záměr se nepodařilo prokázat, přesto strávil téměř rok ve věznici na Pankráci. Po propuštění se začalo navíc šuškat, že je venku jen výměnou za podepsání spolupráce s StB, prokazatelně ale nikdy nikomu neublížil. O práci nezavadil, jenže rodinu živit musel, takže se nechal najmout na budování Stalinova pomníku, což mu bylo později vyčítáno. I když se v té době jeho manželství s Růženou rozpadlo, rozvedli se v klidu, a Raoul pak rodinu dál podporoval. Získal práci jako konferenciér ve Varieté u Nováků, pak se stal členem souboru Alhambra. V roce 1959 konečně dostal stálejší angažmá v Státním zájezdovém divadle, které ale po třech letech skončilo. Poté požádal o angažmá v Městském divadle v Mladé Boleslavi, kde se seznámil s druhou manželkou, o dvacet let mladší herečkou Věrou Liškovou. Žili v Chotětově u Raoulovy matky a krátce také v Ostravě, poté co musel Schránil z divadla odejít.

Z jeviště do kanceláře

Zpátky do Prahy se dostal až koncem sedmdesátých let, když mu bývalý kolega Jiří Dohnal nabídl angažmá sólisty v souboru Národního divadla. Jenže politici nakonec znovu zasáhli a účinkování mu zakázali, a tak mu Dohnal nabídl alespoň práci kulturně propagačního referenta. Blížilo se sté výročí divadla, dostal na starost organizaci zájezdů, aby se vybraly peníze na rekonstrukci, a překvapivě mohl cestovat i na západ. Pravidelně dostával i vedlejší role ve filmech a televizi a spolupracoval s rozhlasem. Po roce 1989 se konečně znovu stal středem zájmu a v roce 1993 mu byla udělena cena Senior Prix. Tehdy také stanul naposledy před filmovou kamerou, v úspěšné muzikálové komedii Jana Hřebejka Šakalí léta ztvárnil noblesního vrchního. Pak už spolupracoval jen s televizními produkcemi a v roce 1994 stihl ještě coby děda Vařeka první epizodu série Bylo nás pět, kterou natočil pro Českou televizi Karel Smyczek podle slavného románu Karla Poláčka. Nezapomenutelný světák a svůdce zemřel v noci z 19. na 20. září 1998 v pražské Nemocnici Na Homolce.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Město Most, FDB, Semanovice, Český film, Ladislav Tunys: Raoul Schránil, IMDB, Amatérské divadlo, Blesk, Česká televize)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská