Patrik Děrgel opouští Zlatou kapličku. Herecký souputník bývalé šéfky činohry má jasné priority

Foto: Se svolením Aerofilms - Martin Špelda

Popisek: Patrik Děrgel jako kníže Lev Nikolajevič Myškin ve filmu Idiot. „Myslím, že nazrál čas, aby se ve společnosti, která je zahlcena hyperkorektností a alibismem, zase objevil hrdina, který dělá, co cítí, a říká, co si myslí,“ prohlásila režisérka Daniela Špinar, kterou k převedení klasické hry F. M. Dostojevského z jeviště do filmové podoby přimělo uzavření divadel kvůli koronaviru.

O KOM SE MLUVÍ V Národním divadle se uzavírá hned několik tvůrčích kapitol. Opouští ji šéf/ka činohry Daniela Špinar i jeho hvězda herec Patrik Děrgel. Končí ale také éra covidu, kterou naše první scéna dokázala zúročit několika výbornými kusy v rámci akce Divadlo mimo divadlo. Poslední z nich, film Idiot, měl v březnu premiéru v kinech.

Idiot v sobě spojuje všechny tři konce, nebo snad vrcholy období posledních několika let v Národním divadle. Inscenace byla dvakrát nazkoušena a dvakrát byla kvůli covidu premiéra zrušena. Na třetí pokus už se režisérka Daniela Špinar rozhodla nečekat a z divadelního kusu udělala film. Hlavní roli knížete Myškina v něm ztvárnil Patrik Děrgel. Jde o čistě artový snímek, natočený na jednu kameru, ovšem zdaleka nejde o záznam inscenace. Vše se odehrává nikoliv pouze na jevišti, ale v celém divadle – ve foyer, v šatnách, v zákulisí mezi rekvizitami a dekoracemi, na schodištích.

Film je samozřejmě zkratkou rozsáhlé prózy F. M. Dostojevského. Děj sleduje peripetie kolem Nastasjina sňatku s ambiciózním Gaňou Ivolginem. Dohodl jej zámožný poručník Tockij za asistence generála Jepančina a ženichovi slíbili věno. Nejde o lásku. Mladé ženě má svatba nejspíš zajistit společenský status a přikrýt, co se dělo v Tockého domě, když byla ještě dívkou. Jde tedy jen o linku první části Dostojevského románu, vyvrcholením ovšem Daniela Špinar přeskočila až na jeho závěr, což jí umožnílo inscenovat tragickou pointu příběhu.

Kníže Myškin a Daniela Špinar

Patrik Děrgel v roli naivního, mravně čistého knížete Myškina prochází expresivním dějem a surrealistickými kulisami s výrazem dítěte, které nechápe, co se kolem něj odehrává. Maska s chlapeckou ofinkou mu spolu s vyhýbavým pohledem těkajících očí dodává až nadpozemský výraz. V konfrontaci s hrubostí, přetvářkou a nevkusem, jimiž tu vynikají protagonisté ruské vyšší společnosti, jsou lidskost a empatie knížete více než zjevné. Krutá konfrontace lidské dobroty, upřímnosti a víry v člověčenství se světem figur, zkažených touhou po mamonu, postech na výsluní, světem bez lásky a bez pochopení.

Jako by se Daniela Špinar rozhodla vyjevit tímto kusem to, co cítí při odchodu z Národního divadla. Totiž že není schopna dále pobývat v prostředí divadelního establishmentu. „Je to prostředí plné strachu, trafik, rutiny, cynismu, prostředí, kde vůbec nejde o divadlo, prostředí, kde se hodně manipuluje a dělá se taktika já tobě, ty mně,“ vyjádřila se v prohlášení ke své rezignaci na post šéfa činohry Národního divadla. Zároveň označila, že toto prostředí dělají lidé, kumulace funkcí, setrvávání v stereotypech řízení. Tito lidé neočekávají kvalitní uměleckou práci, netouží po tom, aby se divadlo vyvíjelo. A v takovém divadle ona prostě být nechce. 

Patrik následuje ,svou' režisérku

V březnovém rozhovoru pro Face To Face mluví moderátor René Kekely i herec Patrik Děrgel stále o Danielu Špinarovi. Ten se ovšem koncem loňského roku prohlásil za heterosexuální ženu a začal se podepisovat Daniela a mluvit o sobě v ženském rodě s tím, že ho čeká dlouhé období tranzice. Patrik Děrgel si to ještě neosvojil, a tak stále mluví o Danovi a kamarádovi. No, mají to složité. Jejich pracovní i osobní spříznění to ale evidentně neovlivnilo. Patrik Danielu upřímně obdivuje a v rozhovoru jednoznačně říká, že z Národního divadla odchází proto, že odchází Špinar. Ti dva ostatně souzní v práci na inscenacích už dlouho. Byla to právě značně modernizovaná inscenace Hamleta ve Švandově divadle, která Patriku Děrgelovi vynesla Cenu Alfréda Radoka za talent roku 2013.

Od té doby spolupracovali na řadě inscenací. Herec následoval svou režisérskou modlu do Národního a ještě jako host hrál Roderiga v Othellovi. I tato menší role pro něj ale byla díky Špinarovu pojetí Shakespearova dramatu významná. Následovaly Pýcha a předsudek, Manon Lescaut, Sen čarovné noci, Netrpělivost srdce, Kytice, Očitý svědek a Idiot. Na to, že v Národním divadle pobyl v angažmá pět let, je to úctyhodný počet rolí. V současné době ještě zkouší dvě představení již pod vedením nových šéfů činohry dua SKUTR, bude tedy na první scéně ještě nějakou dobu hostovat, ale v stálém angažmá už zde být nechce. Prý mu nejde jen o to, že chce následovat Danielu Špinar, kamkoliv půjde, ale také už se v divadle necítí ve své kůži, protože v poslední době se mu z toho stalo pouhé chození do zaměstnání. A to třiatřicetiletý herec nemá rád, chce čelit novým výzvám, umělecky se vyvíjet.

Kapela a muzikály

Za hudebníka se Patrik Děrgel nepovažuje, přesto měl řadu let kapelu. Začínali ve dvou a říkali si EMA, podle staré haldy v Ostravě, z jejíhož vrcholu se v mladistvých letech s kamarádem chodil dívat na začouzenou a hořící Ostravu. Kdo není místní, moc krásy v tom asi nenajde, ale pro Patrika to v sobě mělo kus romantiky. Do kapely postupně přišli další muzikanti, nakonec jich bylo sedm. Jenže každý je z jiného koutu republiky, takže momentálně na hraní není čas. V roce 2018 se herec zúčastnil show Tvoje tvář má známý hlas a skončil třetí. Dodnes vzpomíná, jaká to byla jízda, když měl vždycky za čtyři dny nazkoušet další písničku.

Přestože tvrdí, že zpěv a tanec rozhodně nejsou jeho domény, pozval ho Robert Kodym do muzikálu Lucie a následovaly další role v muzikálech v Hudebním divadle Karlín. „Určitě ale nepatřím mezi muzikálové hvězdy, jsem tam vždycky víc jako herec než jako zpěvák,“ přiznává. Co si ale užíval, bylo představení Popeláři ve Švandově divadle. Byl to také muzikál, ale zároveň hodně svižné a tak trochu experimentální představení, prostě něco, co má Patrik Děrgel rád.

Seriálová hvězda

Kamera má tmavovlasého okatého herce s krásnou postavou ráda, takže první nabídka na účinkování v seriálu přišla už za studií. Možná si ještě vzpomenete, jak jeho Vašek zamotal život mladé mamince Gábině v Ulici. Podstatnější ovšem byla role kriminalisty ve V.I.P. vraždách, kterou si tak trochu zopakoval nyní v seriálu Odznak Vysočina. Pokud ve V.I.P. vraždách působil jako mladičký jelimánek, teď už je z něj ostřílený detektiv. „Já jsem si ale pro sebe tu postavu určil tak, že je to pořád kriminalista, který stojí tak trochu mimo hlavní proud a občas své kolegy překvapí tím, že na něco přijde. Je to nenápadný chlapík s velkým vnitřním smyslem pro spravedlnost, slušný a hodný, žádný akční policajt,“ popisuje svou roli v Odznaku Vysočina a dodává, že se mu ta práce moc líbila a těší se, že se snad bude natáčet pokračování. Přátelé Ordinace v Růžové zahradě ho zase znají v bílém plášti. „Ano, pořád v Ordinaci hraju, já si té práce vážím. Ono je to vždycky o lidech a tam je vynikající parta kolegů. Natáčet takový nekonečný seriál je obrovská práce a já si cením toho, že díky ní mohu nabírat zkušenosti před kamerou mezi lidmi, kteří jsou v tomto oboru velcí profesionálové,“ svěřuje se herec s tím, že každá práce pro něj má smysl, pokud je dobrá.

Herecké manželství

V Ordinaci hraje s manželkou Markétou. V civilu spolu mají dvě děti, pětiletého Vavřince a Miru, které ještě není rok. Doma se prý práce moc neřeší, protože je spousta jiných věcí, které se řešit musí. Pro herce jsou nejdůležitější okamžiky, kdy mohou být s manželkou spolu. I proto má rád natáčení Ordinace, kde hrají oba dva. A na rozdíl od mnoha lidí, kteří na dobu covidu vzpomínají jako na hrůzné období s ponorkovou nemocí, Patrik si naopak pochvaluje, jak báječné bylo, že na sebe měli hodně času, jak si celá rodina užívala toho, že spolu mohou být čtyřiadvacet hodin denně. To je jistě krásné a vzácné.

Ředitel Patrik Mára a doktorka Táňa. Děrgelovi jsou manželé i v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2; foto se svolením TV Nova

„Jestli budou další děti, na to se musíte zeptat hlavně Markéty, ale ano, já bych chtěl velkou rodinu,“ svěřil se o svém soukromí René Kékelymu. A završil to tím, že kromě ctižádosti stále se zlepšovat na jevišti má také potřebu odreagovávat se sportem. Ne ledajakým – momentálně se soustředí na thaibox. To je bojové umění hodně tvrdé, tak doufejme, že Patriku Děrgelovi nevynese nějaké zásadní zranění. Protože on to neřeší: „Chci být dobrý herec, kterého budou mít diváci rádi, i kdyby měl zlomený nos,“ shrnuje.

Vložil: Ela Nováková