Duchovní otec filmového muzikálu nedokončil ani jednu školu. Přesto se stal objevitelem nových světů. Tajnosti slavných

Foto: Adina Janovská

Popisek: Režisér Ladislav Rychman na oficiální podpisové kartě

VIDEO První televizní písnička, první hudební revue, první filmový muzikál, největší polyekran… Muž mnoha talentů i profesí studoval dvě vysoké školy, ani jednu ale nedokončil. Přesto se zapsal do historie našeho filmu řadou novinek. Prošel totiž tou nejlepší školou, filmovou školou života.

V jeho filmografii najdeme snad úplně všechno, co kdy bylo ve filmovém světě stvořeno. Točil kdeco, od dokumentů o umění a zemědělství přes módní přehlídky až po folklor. Hlavně se ale stal přímo studnicí originálních nápadů, které posouvaly filmovou tvorbu dál. Do historie naší kinematografie se Ladislav Rychman navždy zapsal především jako duchovní otec a režisér prvního československého filmového muzikálu Starci na chmelu, novinek měl ale na kontě mnohem víc.

Starci na chmelu:

Smrti unikl o vlásek

Narodil se 9. října 1922 v Praze a po maturitě na gymnáziu začal studovat jazykovou školu. Po matce byl ale poloviční Žid, takže skončil v roce 1944 jako nepřátelský živel v nacistickém pracovním táboře v Bystřici u Benešova. Ke konci války se neúspěšně pokusil o útěk, byl odsouzen k smrti a musel si vykopat vlastní hrob. Na poslední chvíli mu život zachránil spor mezi strážnými z tábora a hlídkou SS o to, komu vlastně zajatci patří, během nějž se mu podařilo uprchnout. Celá jeho rodina ale takové štěstí neměla, všichni zahynuli v koncentračním táboře Osvětim. Později poskytl svědectví jako oběť vyhlazování Židů. Dostal za ně osobní poděkování od amerického režiséra Stevena Spielberga a videozáznam jeho výpovědi je součástí sbírek Muzea holocaustu v Jeruzalémě. Po osvobození začal studovat estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, školu ale nedokončil. Musel se totiž o sebe starat sám, takže současně začal působit jako herec a dramaturg v pražském Divadle satiry.

Císařův pekař a pekařův císař:

V nestárnoucí historické komedii Martina Friče z roku 1951
ho najdete jako muže s psacím pultíkem na zádech

Škola života

Později se o získání odborného vzdělání pokusil ještě jednou na FAMU, ani tentokrát ale nedošel až do cíle, protože byl přímo zavalen prací a na studium už mu nezbýval čas. Po zániku divadla totiž odešel k filmu. „Pln elánu a nadšení jsem nastoupil k Miroslavu Cikánovi na film O ševci Matoušovi, ale chuť mě velmi rychle přešla. Místo filmování jsem chodil pro guláš a párky, tak jsem požádal Bořivoje Zemana, aby mě vzal k sobě. Stalo se a já se u něj naučil nejvíc z filmařského řemesla,“ vzpomínal kdysi na své začátky v rozhovoru pro časopis Kino revue. V roce 1948 se poprvé mihl před kamerou jako jeden z terezínských vězňů ve válečném psychologickém dramatu Alfréda Radoka Daleká cesta a v roce 1949 začal pracovat jako dramaturg, scenárista a režisér Studia populárně vědeckých a naučných filmů Praha. Pod vedením Elmara Klose natáčel, co právě dostal za úkol, od reportáží ze zemědělství přes módní přehlídky až po dokumenty o folklorních slavnostech. A v roce 1950 natočil svůj první samostatný dokument Pražská neděle. Příležitostně se ale tu a tam objevil i na druhé straně kamery.

Dáme si do bytu:

První klipy

Jako samostatný režisér pracoval od roku 1956, začínal filmovou reklamou, později natočil i pro televizi zhruba čtyřicet reklamních snímků. Jako filmový režisér debutoval v roce 1957 kriminálním dramatem z vědecké laboratoře Případ ještě nekončí, do nějž se promítla jeho duše dokumentaristy, takže celý štáb i herci prošli důkladným školením, jak vypadá práce ve výzkumných ústavech. Navíc se mohl pochlubit přehlídkou opravdových hvězd, od Ireny Kačírkové a Vladimíra Ráže přes vyšetřovatele Jaroslava Marvana až po Ladislava Peška, netradičně v roli padoucha. Koncem roku vznikla oficiálně Československá televize, která pro Rychmana představovala další výzvu. Dnes už jen málokdo ví, že se stal duchovním otcem dnešních písničkových klipů. Ty úplně první vznikly v roce 1958 a původně měly sloužit jen jako doplněk silvestrovského pořadu. Písnička Dáme si do bytu, kterou zpívali Josef Bek s Irenou Kačírkovou, a Mackie Messer Miloše Kopeckého byly rozhodně originální a oko diváka potěší dodnes.

Mackie Messer:

První muzikál

Po dramatu o manželské krizi Kruh z roku 1959 měl natáčet další kriminálku Černá sobota, práci mu ale znemožnila na poslední chvíli nemoc a místo něj natáčel Miroslav Hubáček. Rychman se pak zaměřil na hudební a komediální žánry, nevyhýbal se ani čistě zábavným pořadům a velmi úspěšně. Jeho hudební revue Tisíc pohledů za kulisy získala dokonce v roce 1961 Bronzovou růži na festivalu v Montreux. Největší úspěch mu ale vynesl v roce 1964 ve své době mimořádně odvážný projekt, první český filmový muzikál Starci na chmelu, který se vysmíval pokrytecké morálce režimu. Díky němu se zrodil i autorský tandem Vratislav Blažek, Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála, s nímž přivedl v roce 1966 na svět další, tentokrát už stylově čistší hudební komedii Dáma na kolejích. V šedesátých letech také zfilmoval detektivní příběhy Josefa Škvoreckého Zločin v dívčí škole a Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?.

Melouch:

historicky první televizní groteska

Další velká výzva

Jako vše netradiční ho zaujala i další novinka, syntetické umění Laterny magiky. Pro světovou výstavu Expo 67 v kanadském Montrealu vymyslel úspěšnou Revue z bedny, která se během výstavy hrála až dvanáctkrát za sen. A Laterna magika mu přinesla do života ještě další změnu. Díky ní se seznámil se svou budoucí manželkou, tanečnicí Janou Braunschlägerovou. Audiovizuální experimentování završil v roce 1970 polyekranem, originálním československým promítacím systémem s více současně ovládanými projektory filmů i diapozitivů, více plátny a mnohakanálovým zvukem, který byl poprvé uveden na výstavě Expo 58 v Bruselu. Ten Rychmanův, koncipovaný pro deset pláten, byl ve své době nejsložitějším v Evropě. Pořad k výroční výstavě Albrechta Dürera, nazvaný Noricama, byl poprvé představen publiku v Norimberku, a pak byl uváděn na norimberském hradě ještě dalších třináct let. A Ladislav Rychman, oběť norimberských rasových zákonů, se jím konečně dokázal vypořádat i s tragickou válečnou minulostí své rodiny.

Trocha šafránu z televizního archivu:

Ladislav Rychman uvádí v roce 1992 Martu Kubišovou

Život jako film

Do dějin televizní tvorby se také zapsal v roce 1960 jako režisér prvního televizního záznamu divadelního představení pantomimy Pražské jaro aneb Na refýži a v roce 1963 jako režisér první televizní grotesky Melouch. S nástupem normalizace se pokusil pokračovat v žánru filmového muzikálu nepříliš úspěšným projektem Hvězda padá vzhůru, který jakžtakž zachraňoval jen Karel Gott v hlavní roli. Natočil pár komedií, které neurazily a leckoho snad i pobavily, například Jen ho nechte ať se bojí, věnoval se dramatům poplatným době a umírněným satirám, například Zlatá slepice či Láska na druhý pohled. Po bizarní sci-fi komedii z roku 1983 Babičky dobíjejte přesně! pak už pracoval výhradně jen pro televizi a natáčel reklamy. V devadesátých letech se podílel jako scenárista a režisér na úspěšném střihovém cyklu Trocha šafránu z televizního archivu, v němž se objevoval na obrazovce i jako průvodce. Právě dnes si připomínáme patnácté výročí odchodu muže, jehož život se podobal dobrodružnému filmu. Ladislav Rychman zemřel v neděli 1. dubna 2007 na selhání srdce.

(zdroje: Wikipedie, Česká divadelní encyklopedie, Kino revue, ČSFD, Česká televize, Český film, FDB, Český hudební slovník)

Vložil: Adina Janovská