Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Komičkou z donucení. Vyhlášená popleta podřídila celý život jedinému muži. Tajnosti slavných

30.03.2022
Komičkou z donucení. Vyhlášená popleta podřídila celý život jedinému muži. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní divadlo - Jaromír Svoboda

Popisek: Zdeňka Baldová v divadelní inscenaci komedie Morálka paní Dulské, podle literární předlohy polské dramatičky Gabriely Zapolské. Jako despotická majitelka činžáku sklízela od roku 1953 takové ovace na jevišti pražského Tylova divadla, že ji v stejné roli postavil o pět let později před kameru režisér Jiří Krejčík.

VIDEO Pusa jí jela jako kolovrátek, kdeco popletla… Přesto jí vždy všichni všechno odpustili. Byla zkrátka Baldinka. A přestože hrála většinou vedlejší postavy, dokázala být nepřehlédnutelná.

Nesmrtelná kinematografie první republiky nepotřebovala jen uhrančivé krásky, které dostávaly jediným pohledem všechny muže do kolen, ale také obyčejnější tváře s výraznými charaktery. Jednou z těch nejvýraznějších se stala právě Zdeňka Baldová. I ona sice prošla obdobím krásných a neodolatelných milovnic, jenže pouze na jevišti. V počátcích němého filmu už měla tři křížky na krku, a když se zrodil zvukový, bylo jí ještě o desetiletí víc. A tak excelovala v rolích tetiček, kuplířek, babiček a hospodyň, které nezavřely pusu. Kolegové ji milovali a říkali jí Baldinka. A přestože vlastní děti neměla, byla pro všechny druhou mámou.

 

Eva tropí hlouposti:

Otec, nebo otčím?

Zdeňka Rosalie Balašová se narodila 20. února 1885 v České Třebové teprve osmnáctileté dceři obuvnického mistra a příjmení Baldová získala krátce nato po matčině svatbě s pražským strojníkem Josefem Baldou. Jestli ho dostala výměnou za nevěstin příspěvek do živnosti, nebo byl opravdu Zdenčiným otcem, zůstalo navždy rodinným tajemstvím. Rodina žila na pražském Žižkově a Zdenčin mladší bratr Jaroslav byl účetní. Vystudovala průmyslovou pokračovací školu pro ženská povolání, už od dětství ale ráda recitovala, intenzivně se věnovala studiu jazyků a hudby a hrála v studentském divadle. S opravdovým herectvím začínala jako ochotnice ve vinohradské Měšťanské besedě, v Pokroku na Žižkově a v Libni. Tam si jí všiml v roce 1907 ředitel F. A. Šubert a nabídl jí angažmá v činoherním souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Od 15. září 1922 pak byla až do smrti významnou osobností činohry Národního divadla v Praze.

 

Tetička:

Režiséra měla doma

Již ve vinohradském divadle se seznámila s jedním z nejvýznamnějších divadelních režisérů Karlem Hugo Hilarem, za kterého se 5. srpna 1914 provdala. Na počátku kariéry tíhla spíš k tragice, Hilar v ní ale objevil výrazné komické nadání. Uplatňoval moderní pojetí divadla a vyžadoval střídmější a civilnější herecký projev, za což nesklízel od kritiky pochopení a měl kvůli tomu velké spory s Václavem Vydrou. Intenzivní pracovní nasazení ho tak vyčerpávalo, že ho v pouhých třiceti devíti letech načas úplně vyřadil z práce záchvat mrtvice. Oddaná, skromná Zdeňka tudíž podřídila kariéru péči o něj. Navíc loajálně upřednostňovala manželovu režijní tvorbu, takže až do jeho smrti v březnu 1935 hrála spíš menší postavy. Teprve pak své umění naplno rozvinula a vytvářela jedinečné komické i dramatické role. Postupně přešla od mladičkých naivek a milovnic přes operetní a komediálně konverzační postavy ke komicky hlubším charakterům.

 

Neviděli jste Bobíka?:

Komičkou z donucení?

Ke komediálním rolím ji předurčoval nejen talent, ale také prokletí. Odjakživa ji totiž trápila špatná paměť, takže na jevišti často chrlila různé přeřeky a přežblepty, díky nimž se publikum válelo smíchy. Když k tomu ještě přičteme její užaslý pohled a modulaci hlasu, byla prostě neodolatelná. I když svou roztržitostí občas poslala představení poněkud jiným směrem, než autor zamýšlel, dokázala být přesvědčivá na jevišti, filmovém plátně i v životě, takže ji všichni milovali a říkali jí Baldinka. Přezdívka to byla stejně laskavá jako její nositelka. „Režiséři s ní měli trpělivost a všechno jí odpustili,“ prozradila o ní kdysi herečka Olga Scheinpflugová. Baldinka totiž měla srdce na dlani a otevřené dokořán pro každého. „Chodili jsme se k ní zpovídat jako k panu páterovi. Ona měla pro každého z nás čas. Uměla poslouchat. Dovedla říct právě to, co jsme potřebovali slyšet,“ prohlásil po její smrti Ladislav Pešek.

 

Parohy:

Není malých rolí

Před kamerou stanula poprvé už v éře němého filmu, v roce 1921 v melodramatu Františka Hlavatého Neznámé matky. Další příležitost pak dostala až o deset let později. To už bylo v ozvučeném projektu, což jí vyhovovalo mnohem víc, protože mohla naplno uplatnit svůj mluvený projev. Její první postavou byla Irmička v slavné komedii se Zdeňkem Štěpánkem a Jindřichem Plachtou Obrácení Ferdyše Pištory a rázem se stala vyhledávanou představitelkou dobrosrdečných i přísných maminek, hubatých tetiček a klepavých měštek v dalších sedmi desítkách filmů. Velmi často hrála ženy, které byly mnohem starší, než sama ve skutečnosti byla, nikdy jí to ale nevadilo. Naopak si to užívala a snažila se diváky bavit. Určitě se vám vybaví třeba jako nepřekonatelná tetička Pa v komedii Eva tropí hlouposti. Nejhodnotnější a nejvyzrálejší kreaci své filmové kariéry vytvořila v roce 1948 v strhujícím dramatu Alfréda Radoka Daleká cesta, v němž hrála tragickou postavu oběti holocaustu, židovskou matku Hedviku Kaufmannovou.

 

Páté kolo u vozu:

Na poslední chvíli

Výjimečně pracovala pro rozhlas, televizi a její hlas je zachycen i na gramofonových deskách. Za herecký výkon v divadelní hře Výnosné místo byla 9. května 1951 prohlášena laureátkou Státní ceny, o dva roky později jí byl udělen titul Zasloužilá umělkyně a k sedmdesátým narozeninám byla 19. února 1955 jmenována Národní umělkyní. Své poslední filmové role sehrála již vážně nemocná krátce před smrtí a teprve tehdy to byly opravdu velké a výrazné hlavní postavy. Nejprve ztvárnila v roce 1957 babičku v komedii režiséra Bořivoje Zemana Páté kolo u vozu, o rok později následovala její jediná negativní postava v životě, despotická majitelka domu v dramatu Jiřího Krejčíka Morálka paní Dulské. Premiéry filmu se ještě zúčastnila, pouhý týden po ní ale navždy odešla.

 

Morálka paní Dulské:

Schovanka chtěla zůstat s ní

V posledních letech trpěla vážnými problémy s ledvinami, přesto dál naplno pracovala. Z uměleckého hlediska byla na vrcholu, z fyzického ale na samotné hranici sil. Naštěstí měla oddanou pomocnici, kterou si vzali Hilarovi ze sirotčince. Olga Scheinpflugová o ní prozradila, že byla Zdeňce velmi oddaná a obětavě o ni pečovala. Byla jí tak vděčná, že jí dala domov, že si bez ní další život vůbec nedokázala představit. A tak když se dozvěděla, že její paní Baldová upadla do agónie a umírá, spáchala v koupelně prázdného domu sebevraždu, aby s ní mohla být i na druhé straně a dál jí sloužit. Zdeňka Baldová zemřela 26. září 1958 v Praze a jako národní umělkyni jí byl vypraven státní pohřeb z Národního divadla. Pochována je po boku manžela, rodičů a bratra v čestném hrobě na pražském Vinohradském hřbitově. Nezapomíná na ni ale ani její rodná Česká Třebová, které jí u příležitosti 130. výročí narození odhalila pamětní desku v Chorinově ulici. V místech, kde stával její rodný dům, dnes sídlí hasičská zbrojnice.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Česká televize, FDB, Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, Blesk, Michaela Košťálová: Průšvihy Zdeňky Baldové, Český rozhlas, Český film)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská