Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Svých odpůrců i zákeřné nemoci si prostě přestal všímat. Tři nectnosti démonického Draculy. Tajnosti slavných

25.03.2022
Svých odpůrců i zákeřné nemoci si prostě přestal všímat. Tři nectnosti démonického Draculy. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Paměť národa

Popisek: Ilja Racek vyprávěl svůj příběh Paměti národa v roce 2017

VIDEO Obrovské charisma, uhrančivý pohled a nezaměnitelný hlas. Prostě opravdový chlap, který navíc vždy říkal nahlas, co si myslí, a ze svých zásad neustupoval ani i píď. Středostavovský původ, upřímnost a otevřený nesouhlas ale soudruzi neodpouštěli.

S přesvědčenou komunistkou Jiřinou Švorcovou se setkával téměř denně na jevišti i v zákulisí a za její názory ji prý velmi rád napadal a hřešil na její férovost. „Každej večer po představení seděl v klubu vinohradského divadla Ilja Racek, a pokaždé na ni volal: Pojď sem, Jiřino, řekni mi jednu věc. Kdy už vy zkurvení komunisti půjdete do prdele? A ona ho tišila, aby ho nikdo neslyšel,“ vzpomínal na jejich hašteření, které se stalo téměř divadelním folklorem, herec Jiří Krampol v bestselleru 1968 očima 50 slavných osobností.

 

Reportáž psaná na oprátce:

Dědečkova představení

Narodil se 24. června 1930 v Praze do velmi vážené rodiny, jeho otec Sáva Racek byl středoškolský profesor a po válce dokonce působil jako zemský školní inspektor. Ze syna ale moc radosti neměl, k čemuž prý velkou měrou přispěl především dědeček Adolf. Byl novinář, příležitostný básník a vyhlášený bohém. Rád o sobě šířil skandální historky, například že ho jako nemluvně odložila na kostelní schody dáma, která vystoupila z kočáru s hraběcí korunkou. Byl to právě hříšný dědeček, který Ilju naučil číst a také hrát mariáš. Často ho brával s sebou do divadla, a když mu koupil loutkové divadélko, probudil v něm celoživotní lásku. To domácí mu ale nestačilo, takže začal už za okupace pracovat jako technik v říši loutek.

Ostuda rodiny

Přesto musel vzhledem k otcově povolání na gymnázium, ale bylo z toho jenom nekonečné trápení – pro něj i všechny okolo. Byl samý reparát, chodil za školu… zkrátka ostuda rodiny. Nakonec ze sexty dělal zkoušku na konzervatoř, ale nepřijali ho. Uspěl až na druhý pokus v roce 1947. A po únoru 1948 se konzervatoř přeměnila na DAMU. Herectví studoval pod vedením věhlasných profesorů Ladislava Peška, Vítězslava Vejražky a Boženy Půlpánové a už během studia dokonce statoval v Národním divadle v inscenaci Chodská nevěsta. Představení vyvolalo skandál a ukončilo krátké působení režiséra Alfréda Radoka, kterého Jindřich Honzl dokonce označil za nepřítele socialismu. V roce 1948 Ilja dostal první filmový ,štěk‘ ve válečném dramatu Martina Friče Návrat domů a ještě před absolutoriem získal i první stálé angažmá v olomouckém divadle, na jehož prknech pak strávil deset let.

 

Zmizení pana Hirsche:

s Václavem Voskou v televizní inscenaci, natočené v roce 1965
podle povídek Karla Čapka

Pétépácká škola života

V té době stihl také absolvovat vojenskou službu. Původně měl účinkovat v Armádním uměleckém souboru, kvůli špatnému kádrovému profilu ale nakonec skončil v Komárně u pétépáků (PTP – pomocný technický prapor – pozn. red). Sám říkával, že byli jeho univerzitou, protože se setkal s lidmi, které by jinak v životě nejspíš ani nepotkal, od kněží přes ,vyakčněné‘ vysokoškoláky až po opravdové grázly. Nakonec se ještě jako voják dostal zpátky do Olomouce. V roce 1960 se stal členem souboru Divadla E. F. Buriana, v němž se objevoval převážně ve veselohrách. V té době získal i první hlavní filmovou roli. Přestože byl leckdy na kordy s nadřízenými kvůli středostavovskému původu i osobním postojům, paradoxně ztvárnil hlavního hrdinu v adaptaci knihy komunistického novináře a funkcionáře Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce.

Zrazená Jiřina

V roce 1966 přešel do Divadla na Vinohradech, kde se vyprofiloval v představitele výrazných a psychologicky složitých charakterů a patřil dlouhá léta k oporám souboru. Pohostinsky také vystupoval v Divadle Na zábradlí a ve Viole. V roce 1990 oficiálně odešel do důchodu, což si prý tehdejší nová ředitelka divadla Jiřina Jirásková brala osobně jako zradu. Během kariéry ztvárnil ve filmu a televizi téměř stovku postav, neobešly se bez něj ani populární seriály, od Hříšných lidí města pražského přes Zlou krev a pokračování Arabely až po Četnické humoresky. Kvůli černému puntíku v kádrovém profilu ale na něj produkce pamatovaly jen s vedlejšími rolemi. Vždycky totiž říkal na rovinu, co si myslí, navíc jako jediný člen Divadla na Vinohradech odmítl v roce 1977 podepsat takzvanou Antichartu. Často spolupracoval s dabingem, svůj výrazný hlas propůjčil mimo jiné protivníkovi Indiany Jonese, daboval například takové hvězdy, jako Marlon Brando či Gene Hackman.

 

Hadrián z Římsů:

v jedné z nejúspěšnějších divadelních her Václava Klimenta Klicpery
v pražském Divadle na Vinohradech v roce 1980

Konečně svobodný

Svérázný a tvrdohlavý elegán, kterému přibývající léta rozhodně ani trochu neubrala na charismatu, se ale nechal slyšet, že se rozhodl vzít svobodu do svých rukou a pracovat na volné noze. Na vinohradská prkna se tudíž časem vrátil jako host, hrál ale například i v Divadle ABC. V roce 2008 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v divadle. S odchodem do penze definitivně ukončil i spolupráci s filmem, jeho poslední rolí se stala jedna z vedlejších postav v historickém dramatu Miloslava Luthera Svědek umírajícího času. Dál se pak objevoval už jenom na obrazovce. V roce 2009 onemocněl rakovinou prostaty, zákeřné nemoci se ale odmítl vzdát. V roce 2013 se dokonce vrátil před kameru jako Antonín Foldyna v seriálu Sanitka 2 a zahrál si otce hlavní hrdinky v komedii Tomáše Magnuska Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Jako úplně poslední měl tu čest s ním spolupracovat v roce 2014 režisér Jiří Svoboda při natáčení televizního válečného dramatu Poslední cyklista.

Nemoci si nevšímal

Ilja Racek byl rozvedený a měl tři děti, jeho syn, divadelní režisér Ilja Racek mladší, vstoupil v roce 1994 do politiky a aktuálně byl zvolen členem Rady České televize. Jeho slavný otec se naposledy objevil na veřejnosti v roce 2017 na jedné z filmových premiér a zdálo se, že se s osudem pere statečně. Na otázku médií, jak je to vlastně s jeho rakovinou, tehdy jeho syn odpověděl: „Zdá se, že žádná není. Je to divné, ale je to tak. Tatínek si své nemoci nějak přestal všímat. Přestalo ho bavit čekání v nemocničních čekárnách, vykašlal se na všechno, co mu doktoři radili či zakazovali, a prostě žije. Vypadá to, že ta nemoc tam není, anebo pokud je, neprojevuje se.“ Nakonec ale nad ním stejně zvítězila. Nezapomenutelný Ilja Racek navždy odešel ve čtvrtek 2. srpna 2018, bylo mu osmdesát osm let.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Divadlo na Vinohradech, Petr Macek: 1968 očima 50 slavných osobností, Blesk, Paměť národa, Česká televize)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská