Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Užívat si uměl víc než hamižný Trautenberk. Tenhle chlap mu ale šel jedenáct let příšerně na nervy. Tajnosti slavných

23.03.2022
Užívat si uměl víc než hamižný Trautenberk. Tenhle chlap mu ale šel jedenáct let příšerně na nervy. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Ilja Prachař jako Pešek starší, otec jednoho z tří hlavních hrdinů, v seriálu scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Evžena Sokolovského Inženýrská odysea

VIDEO Zpočátku ho filmaři zaškatulkovali do uniforem všeho druhu, nakonec ho ale nejvíc proslavil tlustý, nenažraný a hamižný pohádkový statkář. Zakladatel herecké dynastie si ale uměl života užívat mnohem víc, než jeho Trautenberk. Všechno dělal naplno a vydělal tolik, že to neměl za co utratit.

První díl populárních Krkonošských pohádek natáčel v roce 1973, poslední o jedenáct let později. A po třech desetiletích seriálový projekt získal v divácké anketě titul nejlepší Večerníček. Představitel nenažraného milostpána Trautenberka ztvárnil na jevišti desítky postav různých žánrů, zahrál si v téměř sto šedesáti filmech a televizních inscenacích a nechyběl ve třech desítkách seriálů. Není divu, že se mu právě Trautenberk na pozici nejvýraznější role zajídal. „Až se to stane a nebudu už mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ prohlásil nezapomenutelný Ilja Prachař ve svém posledním rozhovoru.

 

Krkonošské pohádky:

Osudová zelená

Narodil se 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína v rodině úředníka okresní nemocenské pojišťovny Františka Prachaře a jeho ženy Ludmily, kteří se intenzivně věnovali spolkovému životu a oba hráli ochotnické divadlo. Bezděčně tím dali impuls k vzniku známé herecké dynastie. Herectví nechalo chladným jen staršího syna Drahomíra, který později pracoval v podniku zahraničního obchodu. Zato mladší Ilja se oženil s loutkoherečkou a herecké profesi propadli i jeho syn David, vnuk Jakub i vnučka Mariana. Po maturitě na gymnáziu byl totálně nasazen v Baťových závodech a po osvobození chtěl studovat medicínu. Nejprve ale musel na vojnu, která definitivně obrátila jeho život vzhůru nohama. Strávil ji totiž v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, který ho popostrčil na hereckou dráhu. Herectví se později věnoval i jeho mladší bratr Kamil, který se ale před kamerou objevoval jen výjimečně.

 

Rodina Bláhova:

jediný dochovaný díl

Oceněný autor

První profesionální angažmá získal už v roce 1947 v zlínském Divadle pracujících, kde se prosadil i jako autor divadelních her. Dobový úspěch sklidil s inscenací Hádajú sa o rozumné, za niž dokonce dostal v roce 1951 Státní cenu. V letech 1952 až 1954 působil v Státním divadle v Ostravě, kde se opět pokoušel prorazit i jako autor. V roce 1954 definitivně přesídlil do Prahy a pět let hrál v libeňském Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou). Nejdůležitější část kariéry ale prožil na jevišti Divadla na Vinohradech, v němž působil až do roku 1991, kdy odešel do penze ze zdravotních důvodů. Souběžně ale hostoval na řadě dalších pražských scén. S příchodem do Prahy přišly také první filmové nabídky. Poprvé stanul před kamerou v roce 1957 v menší roli lékaře v psychologickém dramatu Jaroslava Balíka Bomba. Větší roli dostal až o dva roky později v slavném kriminálním dramatu Karla Kachyni Král Šumavy, v němž si zahrál velitele SNB Burdu.

 

Bílá paní:

První český seriál

Souběžně si zahrál mimo jiné i v historicky prvním českém televizním seriálu Rodina Bláhova. Scénář byl kolektivním dílem Ilji Prachaře, Zdeňka Bláhy a Jaroslava Dietla, první epizoda měla premiéru 9. prosince 1959 a prvních devět dílů režíroval legendární Jaroslav Dudek. Uniformy a postavy různých funkcionářů pak Prachaře provázely i v dalších letech v různých žánrech. Výrazné vedlejší role mu přinesly i umělecky významné projekty šedesátých let, například v politické epopeji Vojtěch Jasného z roku 1968 Všichni dobří rodáci, v niž ztvárnil postavu fotografa Josefa Plécmery. Často jsme ho vídali i v detektivkách, v nichž několikrát dostal dokonce roli vraha. S uniformou byla spjata i jeho poslední výrazná postava generála Bergera ve válečném dramatu režiséra Martina Hollého z roku 1980 Signum Laudis.

 

Píseň o převozníkovi:

s Ljubou Hermanovou v zábavném pořadu z roku 1966 Bejvávalo

Osud jménem Trautenberk

Bezesporu největší popularitu mu vynesl hamižný, zákeřný a nenažraný statkář v legendárním Večerníčku Krkonošské pohádky. Trautenberk si nedá pokoj a neustále vymýšlí proti Krakonošovi různé pletichy. Vždycky se mu to ale vymstí a Krakonoš mu ukáže, kdo je v Krkonoších pánem. Neminulo ho ani kontroverzních Třicet případů majora Zemana, v nichž ztvárnil ve dvou epizodách továrníka Čadka. Zahrál si v celé řadě titulů, poplatných době, ale také v nezapomenutelných skvostech, například ve třech epizodách legendárních Chalupářů jako Tonda Balabán. Před filmovou kamerou stanul naposledy v roce 1994, opět jako funkcionář, v koprodukčním snímku režisérky Drahomíry Vihanové Pevnost. Významné bylo i jeho působení v dabingu. Jeho hlas zazníval v desítkách zahraničních filmů i seriálů a za dlouholetý přínos v tomto oboru získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského.

 

Bakaláři – Vajíčka:

Neodolatelný společník

Stejně jako řada kolegů byl vášnivým fanouškem fotbalové Slavie a mimořádně vtipným, vlídným a společenským mužem, s nímž strávit nějakou tu hodinku byla radost. „Někdy byl sobecký, někdy velkorysý. Tahle vlastnost je nám všem typická. Trochu sobeckosti v sobě mám já i můj otec,“ přiznal jeho vnuk Jakub v dokumentárním pořadu České televize Příběhy slavných. „Miloval večírky, společnost. To bylo jeho. Když získal titul Laureát státní ceny, měl hodně peněz, ale neměl je za co utratit. Nic v té době tady prostě nebylo. Takže většinu těch peněz propařil. Jinak miloval klid a pohodu. Doma rád odpočíval, moc nemluvil.“ Jednu dobu prý začal holdovat alkoholu mnohem víc, než je zdrávo. „Všechno dělal naplno, když pil, tak pil, když kouřil, tak kouřil,“ prozradil jeho kolega z divadla Jiří Plachý. Jednou se prý zamiloval do vína a pil ho tak bouřlivě, že kdyby mu to lékaři nezakázali, zabilo by ho to. „Ke cti mu bylo, že měl silnou vůli a ze dne na den dokázal se vším v klidu seknout,“ dodal syn David.

 

Chalupáři:

Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová) a její nápadník Antonín Balabán

Tempo si vybralo daň

Pracovat byl zvyklý denně od osmi ráno do půlnoci. „Zkoušky v divadle, odpoledne televize, potom představení a v noci dabing. Můj pracovní den byl šílený. Byl jsem kardiak a k tomu se postupně připojily problémy s ledvinami, játry, nohy začaly otékat, a tak jsem si řekl: Dost,“ prozradil v jednom rozhovoru. Bylo to právě v létě, během divadelních prázdnin, a tak se tajně rozjel do Prahy. „Otevřel jsem si svůj šuplík v šatně, do igelitky nandal všechny ty šminky a ředitelce Jiřce Jiráskové napsal dopis. Nechal jsem ho na vrátnici.“ Sám se prý tenkrát obával, že to ponese těžce, ukázalo se ale, že opak je pravdou. Konečně doma přečetl celou knihovnu, a než ho postihla mozková mrtvice, chodil na výstavy a daboval. Z divadla si ale přece jenom vzal něco na památku – mosaznou úchytku ze šuplíku své toaletky.

 

Preclíková válka:

Fanouškům zanechal svoji kopii

Dokud mu síly stačily, zůstával na chalupě v severočeských Doubicích.Oporou, bez níž se neobešel, byla o téměř čtrnáct let mladší manželka, loutkoherečka Jana, rozená Kalistová, která pocházela ze slavného divadelnického roku Želenských. Prožil s ní půl století a říkával, že si ji snad musel vymyslet. Pak mu ale lékaři museli odstranit nádor na čele, který byl už delší dobu pozitivní, a poté začal jeho organismus kolabovat. Zemřel 10. srpna 2005, české kultuře však zanechal důstojné následovníky. Syn David ani vnuk Jakub ho nezapřou, podobají se mu gesty, pohybem, držením hlavy i slovními spojeními, která užívají. A když se podíváme na fotky Ilji Prachaře z mládí, podoba s Jakubem je až neuvěřitelná.

(zdroje: Wikipedie, Česká televize, ČSFD, Národní divadlo moravskoslezské, Blesk, Český film)

[relatedarticles|Psali jsme|26989,26976

Božoňka

Vložil: Adina Janovská