Štěpán Benoni se změní z bačkoráka v tvrdého chlapa. A je to střelec, elita. VIP skandály a aférky

Foto: FTV Prima (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Štěpán Benoni v seriálu Duch

Měří 165 cm, a co? Stejnou výšku mají i Woody Allen nebo Daniel Radcliffe a takový mistr nemožných misí Tom Cruise má jen o pár centimetrů víc. Takže proč by Štěpán Benoni nemohl hrát tvrdého poldu? Jenže on v seriálu Duch žádný superman není, na počátku mu chybí odvaha, akčnost i sebevědomí. Pak se ale po jeho boku objeví mrtvý mafián v podání Predraga Bjelace a ejhle – z uťáplého kancelářského analytika Emila se postupně stává zdravě sebevědomý chlap, který si troufne nejen do akce, ale i do obdivných pohledů vrhaných směrem k mnohem drsnější parťačce Radce.

Co si o spolupráci myslí její představitelka Marta Dancingerová? „Se Štěpánem jsme spolu hráli už v jednom seriálu, znali jsme se, a to je výhoda. Umíme na sebe reagovat, podržíme se v nepohodlných situacích nebo se dokážeme povzbudit. To je moc fajn. Teď se nám tady trošku obrátily role. Já jsem ta akční a on je taková moje koule u nohy,“ vyjádřila se při natáčení Ducha. Aby se ještě nedivila, kam to Emil nakonec dotáhne.

Štěpán a jeho „Duch“

Konec konců, Štěpán Benoni si figuru udržuje už řadu let, nejen ve fitku, ale také v boxerském ringu. Takže když před časem předvedl v seriálech Ordinace v Růžové zahradě nebo Tátové na tahu svaly, zejména divačky obdivně zavzdychaly. Komediální kriminálka Duch má až nečekaný divácký úspěch. Štěpán Benoni totiž prokazuje, že zdaleka není předurčen jen pro civilní role klukovsky působících mužů, že vyzrál ve velmi dobrého herce se smyslem pro nadsázku a schopností chameleonské proměny.

„Aby bylo jasno, já jsem nikdy nebyl úplně military šílenec (jen trošku) a trvalo mi, než jsem se odhodlal jít bez „zbrojáku” na střelnici, ovšem v Prague Armory (název střelnice – pozn. red.) se o vás postarají luxusně, ať už jste se rozhodli zkusit to z jakéhokoliv důvodu,“ postnul Štěpán Benoni, který má na svém Facebooku většinou tři věci – fotky, jak střílí, jak je se svými psy a za třetí Šumavu… Foto se svolením Štěpán Benoni

Ze seriálu do seriálu

Štěpán Benoni točí jeden seriál za druhým. Jak zvládá za pochodu se měnit z jedné postavy do druhé? „Nemám s tím vůbec problém. Ještě na škole jsem hrál v Ulici. Tehdy jsem to dost řešil. Převážilo to, že jsem se tam mohl hodně naučit – pracovat pod tlakem, zvládnout narychlo spoustu textu – denně se točilo třeba deset obrazů. Vycvičil jsem si krátkodobou paměť, což mi teď moc pomáhá. Navíc jsem byl jak v Ulici, tak v Ordinaci v růžové zahradě 2 obklopen vynikajícími kolegy, a to je pro mě zásadní věc,“ vysvětlil před třemi roky v rozhovoru pro Novinky.

Před dávnými lety v Ulici s Patricií dnes již Pagáčovou, foto TV Nova

Přece jen ale někdy problém nastává: „Stalo se mi, že jsem točil tři seriály najednou a do toho jsem zkoušel v divadle. Koho ten den hraju, jsem poznával podle kostýmu. Osobní život šel úplně stranou.“ To bylo v době, kdy měl i několik rolí ve Studiu 2 a bylo toho asi přece jen moc. Pak ale divadla nehrála a role v seriálech se zase hodily. Teď ho tedy můžeme vidět nejen v Duchovi, ale také jako sympaťáka barmana v dalším současném primáckém hitu ZOO.

V civilu, foto se svolením Štěpán Benoni

Svaly ukazuje nerad, tetování má pro své potěšení

V seriálu Tátové na tahu hrál bývalého hokejistu, přestože v životě nestál na bruslích. To tolik nevadilo jako to, že scénář mu předepsal i předvádění muskulatury a milostné scény s Evou Josefíkovou: „Tahle scéna pro mě byla mučení, jsem totiž dost stydlivý. Stejně tak úplně nevyhledávám milostné scény. Jednu jsem musel s Evičkou Josefíkovou absolvovat ve sprše. Měl jsem dojem, že tam stojím nahý celou věčnost: než se to nasvítilo, natočilo…“ Ani tetováním se na veřejnosti nechlubí, i když má obrázků několik: „Každé se vztahuje k nějakému životnímu období, události, bytosti. Nikdy jsem si žádné nepořizoval jen pro ozdobu. Není pro mě ani důležité, aby tvořila celek a ladila spolu. Důležitý je význam. Když s tím jednou začnete, nemůžete přestat. Myslím, že mi ještě nějaké přibydou,“ poznamenal Štěpán o své zálibě.

V Ordinaci, foto TV Nova

Herecké manželství

Životní láskou Štěpána Benoniho je slovenská herečka Vladimíra Striežencová, kterou si v létě 2013 vzal za manželku. Za svědka mu šel kolega David Matásek, který byl u jejich seznámení. „S Vlaďkou jsme se poznali v Městském divadle Kladno, kde jsem byl tenkrát v angažmá a ona zaskakovala ve hře Jaromír Jágr, Kladeňák. David Matásek hrál Jardu Jágra,“ přiblížil s úsměvem Štěpán.

V seriálu Duch

Herecké manželství si nemůže vynachválit. Má prý řadu výhod. Už jenom tím, že si doma pomáhají při učení textů. „Stala se z toho u nás každodenní rutina. Sousedé si musí myslet, že jsme se zbláznili, když pořád opakujeme to samé. Při učení nové role si takzvaně nahazujeme, říkáme repliky našich divadelních protějšků,“ prozradil Benoni v rozhovoru pro MF Dnes.

Ve skvělém, oceňovaném seriálu Pustina, foto HBO GO

Oba jsou v plné práci, a tak na děti nespěchají: „Dokážu si představit, že bych měl hodně dětí. Naopak bych nechtěl jedináčka. Sám mám o dva roky staršího bráchu a o jedenáct let mladší ségru, tak si myslím, že je dobře mít víc dětí. Nijak ale tohle nehrotíme. Až to přijde, tak to přijde. Určitě jednou děti mít budeme,“ odpovídá na dotazy novinářů, kteří se diví, že po tak dlouhé době manželé ještě nemají rodinu.

Ve Studiu Dva, kde hraje. Foto se svolením Studio Dva

Je hrdý na italské předky a koketoval s armádou

Jak už jeho příjmení napovídá, předky má v Itálii a k jižním kořenům se hrdě hlásí. „Jsem malej, což Italové bývají. Miluju špagety, mohl bych je jíst od rána do večera a nikdy bych se jich nepřejedl. A také mám rád italská vína. Co se týče temperamentu, jsem cholerik. Nejsem zlý, spíš se rozohním a vybuchnu, ale pak se uklidním,“ popsal Benoni sám sebe.

V pohádce Princezna a písař, v dobách, kdy ještě nosíval dlouhé vlasy. Foto Česká televize

Jako cholerika si ho moc představit nedokážeme, jeho role na obrazovce jsou spíš introvertní mladí muži. Však také občas prožívá stres z náročnosti hereckého povolání. Odreagovává si ho na rybách, ale měl i chvíle, kdy zvažoval úplně jinou práci: „Herecké povolání je ohromný nápor na psychiku, všechno v životě herce je absolutně nepravidelné, na nic se nemůžete spolehnout, nevíte, jestli přijde nějaká nabídka. Tohle vám hodně zasahuje i do soukromého života. Na jednu stranu je herectví úžasné svobodné povolání, ale dlouhodobě se to musí na člověku zákonitě podepsat. A já si v jednu chvíli říkal: ‚Vydržím tohle celý život?‘ Do toho jsem začal být absolutně fascinovaný armádou, zcela logicky a přirozeně. Armáda je opačný extrém s pevným režimem, obrovským drilem a plněním všeho, co vám někdo řekne. Takže oproti té obrovské svobodě, kterou jsem měl, mi vyhlídky nesvobody připadaly jako výborný nápad,“ svěřil se herec v rozhovoru pro Aha! pro ženy. Naštěstí ale zůstává herectví věrný, takže si ho můžeme užívat nejen v ZOO a v Duchovi, ale také na jevišti Studia Dva, kde hraje v představeních Brouk v hlavě, Líbánky na Jadranu, Saxana a Odpočívej ve svém pokoji. 

Mirai Navrátil se těší na koncertní sezónu i novou desku

„Nejvíce se těším, že opravdu začne koncertní sezona. Těším se nejenom na koncerty samotné, ale celkově na život kolem nich.  Člověk si na fesťácích sedne a pokecá s ostatními kapelami. Dá si tam nějaký catering,“ řekl Mirai Navrátil. Zároveň přiznal, že jediné, co mu nechybělo a bez čeho by se klidně obešel i nadále, jsou dlouhé cesty v dodávce sem a tam napříč republikou. Vyvrcholením budou dva podzimní koncerty v O2 areně 15. září a 13. října, u kterých frontman zdůraznil: „To je pro nás nejzásadnější milník v našich hudebních životech, věřím, že to všechno dobře dopadne.“ 

Mirai Navrátil, foto Music Studio Live Frekvence 1

Fanoušci se mohou těšit na zbrusu novou show se známými hity i písněmi z posledního alba. „Bude tam obrovská video projekce, ledky, světla, efekty… Bude to naše největší show, minimálně z technického hlediska, kterou jsme kdy dělali, a také nejdražší,“ slíbil.  Pozvánku na druhý koncert kapela pojala jako bruslařskou výzvu, ve videu zveřejněném na Instagramu členové slibují, že se do koncertu naučí bruslit. Ačkoliv má Mirai Navrátil rád hokej, tak ve skutečnosti bruslit neumí, což je prý i velmi dobře vidět ve zmiňovaném videu. Dodal: „Měli jsme z toho obrovskou radost, zabruslit si v O2 na epickém prázdném ledě, kde bruslili největší legendy jako Jarda Jágr a spol.“ S pozvánkou jsou velmi spokojeni podle nich to byl dobrý nápad, včetně obleků, do kterých se nastrojili. Se smíchem ještě při vzpomínce na natáčení Mirai Navrátil doplnil: „My jsme se tam xkrát rozsekali.“

 Kapela Mirai, foto Music Studio Live Frekvence 1

Mnoho nových věcí Mirai Navrátil skládá stále doma, i když občas je lepší odjet do jiného prostředí, které ho inspiruje. „U mě je to na hory nebo k moři. Mám cestovní kytarku, kterou si tam rozbalím,“ prozradil a ještě dodal: „Často píšeme na Ladronce s Ondrou Fiedlerem, což je náš producent.  Většinu jsme napsali spolu, takže chemie nám funguje.“ Nová deska kapely vždy vzniká naprosto živelně. Finální verzi lze podle něho těžko předem naplánovat, ale je příjemné se o tom bavit a přemýšlet nad tím, jak mají písničky znít. Každá druhá písnička ve finále skončí úplně jinak. „Písnička, jak zní napsaná na španělku v pokojíčku a finální zvuk, jsou od sebe světelné roky rozdílů. To mě na tom baví. Co se původně napíše, se pak celé překope. Narve se tam spousta šílených zvuků. Pak se to smíchá v Londýně, zmastruje v Americe. Zůstane prazáklad v poetice textu,“ popsal Mirai Navrátil.  Doplnil ještě: „Záznamy, jak to vzniká, si uchovávám na iPhonu. To je moje nejdražší duševní vlastnictví, které mám.“ Jednou se mu podařilo smazat si 300 nahrávek, když pároval iPhone s notebookem, iTunes je podle něho nejhorší aplikace světa. Ze ztráty virtuální měl dva měsíce totální depku. 

Struny dětem se po dvou letech znovu rozezní na Novoměstské radnici

Festival pro zvídavé děti a hravé rodiče nabízí od roku 2010 uměnímilovným rodinám víkend naplněný zážitkovým poznáváním rozličných uměleckých forem. Na nabitý program tak po dvou covidových letech znovu láká o příštím víkendu 25. až 27. března. Divadlo Minor naplní hudbou nejrůznějších žánrů, tancem i divadlem, na Novoměstské radnici pozve na dobrodružnou výpravu do říše zvířat.

Vystoupí i Bára Poláková, foto Struny dětem

Malí i velcí diváci se mohou těšit na koncerty zpěvačky Báry Polákové, Ondřeje Rumla, Jiřího Vodičky s Martinem Kasíkem nebo společný koncert Epoque Quartet s dirigentem a skladatelem Janem Kučerou. Na hudební výpravu po různých koutech světa vezmou návštěvníky Clarinet Factory a vokální soubor Grunik, dalšími hudebními cestami se vydá Cimbálová muzika České filharmonie. Hudební příběhy v češtině, angličtině, francouzštině či španělštině nabídnou výtečné muzikantky Bára Zmeková a Nina Marinová. Za flamenkem i moravským folklorem pozve v tanečně-divadelním představení tanečnice a choreografka Jana Drdácká. Na Struny dětem se vrací také ikonické Pišlické příběhy Beaty Hlavenkové s Ivanem Trojanem v roli vypravěče. Výtěžek akce podpoří Loutky v nemocnici. „Jsme šťastni, že se po dvou improvizačních covidových letech vracíme do míst, které Struny dětem považují za svůj domov, tedy do divadla Minor a na Novoměstskou radnici,“ říká ředitelka festivalu Dana Syrová a dodává: „Náš program vyzdvihuje českou autorskou tvorbu a užívá si jejího sdílení napříč generacemi, na radnici pak přicházíme se zcela novým formátem procházky, která bude pro každého jiná.” 

Nová kniha Aleny Mornštajnové je určena dětem a Nadaci Terezy Maxové

V nakladatelském domě Albatros Media vychází unikátní kniha TERIBEAR s podtitulem Tajemství modré krabice, kterou napsala přední česká spisovatelka Alena Mornštajnová (Slepá mapa, Hana, Tiché roky, Listopád). TERIBEAR je méďa hrdina a také maskot Nadace Terezy Maxové dětem už dlouhé roky, ale teprve nyní ožívá v příbězích Aleny Mornštajnové. Během svých napínavých dobrodružství navštíví zoologickou zahradu, les nebo třeba cirkus. S kým se při tom seznámí? A podaří se mu najít domov? Ilustrované vyprávění o přátelství, odvaze a odhodlání ukáže rodičům i dětem, že ke štěstí může dojít, doskákat nebo dojet na koloběžce úplně každý. Ať už je živý, nebo plyšový.

Snímek obálky, foto Albatros Média

„Nabídka na napsání knihy o medvídkovi Terim přišla ve chvíli, kdy vyšla kniha Listopád, dopsala jsem knihu pro děti o kapce Áje a začala jsem s přípravami a rešeršováním další knihy pro dospělé čtenáře,“ popisuje autorka Mornštajnová, která se původně zdráhala nabídku přijmout. Podle ní knih s medvídkem už je na světě dost. „Ale pak jsme si s Katkou Adamovou z Albatrosu a ředitelkou nadace Terezy Maxové Terezií Sverdlinovou začaly povídat o tom, jak by kniha měla vypadat. Ukázaly mi ilustraci medvídka od Vladimíra Žáka a už jsem byla ztracená. Začaly mě napadat situace, vtípky a děj, kterým by se příběh mohl odehrávat, a už jsem věděla, že knihu napíšu,“ přiznala dále spisovatelka. Svého rozhodnutí nelituje. Spolupráce s nakladatelstvím, nadací i ilustrátorem byla pro ni naprosto bezproblémová, navíc dostala absolutní volnost ve psaní. „Shodli jsme se na Teriho charakteru, na tom, jací by měli být jeho přátelé, i kam by měl příběh směřovat. Nepociťovala jsem žádná omezení – naopak postava medvídka Teribeara a poslání nadace mě jen šťastně nasměrovaly.“

Autorka chtěla napsat laskavou knihu, protože má pocit, že dobrota a laskavost se vytrácejí. „Nebo lépe řečeno – jsou považovány za slabost, a tak tyto vlastnosti mnoho lidí docela prostě skrývá. Chápu, že je potřeba psát i knihy, které dětem ukáží i odvrácenou tvář života, ale já takové knihy psát nechci. Byla bych ráda, kdyby moje dětské knihy byly nakažlivé – nakazily čtenáře laskavostí, a ti ji ve svém životě roznášeli dál.“

Vložil: Ela Nováková