Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kdekoho vytáhla z průšvihu, nikdy nikomu neublížila. A na rozdíl od mnoha jiných nepřevlékla kabát. Tajnosti slavných

21.03.2022
Kdekoho vytáhla z průšvihu, nikdy nikomu neublížila. A na rozdíl od mnoha jiných nepřevlékla kabát. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Jiřina Švorcová v roce 1950 jako Helenka Machovcová v historickém dramatu Karla Steklého Temno

FOTO / VIDEO Skvělá herečka a recitátorka byla mimořádně zásadová. Svému snu nepřestala věřit a nikdy neustoupila. Po ,sametu‘se k ní kvůli tomu obrátili někteří kolegové zády a uspořádali na ni štvanici.

Podle jedněch kovaná soudružka, která si šla tvrdě za svým, podle jiných skvělá ženská, která lidem pomáhala. Jenom nepřestala věřil svému snu. „Že tu potvoru tenkrát v tom blátě raději neutopili,“ nikdy si neodpustila komentář moje babička, když v televizi běžel stokrát opakovaný Král Šumavy Karla Kachyni. Kvůli soudružské zatvrzelosti prostě na Jiřinu Švorcovou navždy zanevřela i část publika. Málokdo ale tušil, jak to měla v životě těžké, a řada kolegů ji viděla úplně jinak. „Pomohla tolika lidem a ti dneska za to, když ji potkají, jdou raději na druhý chodník. Chce se mi z nich zvracet,“ říkávala její kamarádka, herečka Helena Růžičková.

 

KRál šumavy

S Jiřím Valou v legendárním dramatu Karla Kachyni Král Šumavy; foto se svolením Česká televize

Nikdy neztratila tvář

Narodila se 25. května 1928 v Kociánovicích u Hradce Králové, její otec byl stavební dělník a rolník, matka vedla hostinec. Po otcově smrti se rodina se čtyřmi dětmi odstěhovala do Prahy. Jiřina nejprve studovala na učitelském ústavu, ale po vzoru bratra, herce Václava Švorce, se přihlásila na Státní konzervatoř, která byla krátce nato přejmenována na DAMU. Žačka Ladislava Peška, Miloše Nedbala, Klementiny Rektorisové a Boženy Půlpánové působila po absolutoriu jednu sezónu na oblastní scéně v Hradci Králové, a pak byla dlouhých čtyřicet let členkou pražského Divadla na Vinohradech. Ve filmu hrála hlavně v padesátých letech, nezapomenutelná je i ve snímku Král Šumavy. Širokou diváckou popularitu získala především rolí v televizním seriálu Žena za pultem, její Anna Holubová jí vynesla velkou slávu v řadě zemí. Přestože vytvořila mnoho rolí, velká část veřejnosti ji nikdy nepřestala vnímat především jako zapálenou představitelku minulého režimu, který obhajovala i po roce 1989. Přitom jako jedna z mála nepřevlékla kabát, na rozdíl od řady kolegů, kteří se rychle ,přebarvili‘ a začali hlasitě horovat pro demokracii.

 

Horoucí srdce:

jako spisovatelka Božena Němcová v životopisném dramatu
Otakara Vávry z roku 1962

Herečka, nebo politička?

Po potlačení Pražského jara v roce 1968 byla považována za jednu z klíčových postav, řídících normalizaci v československé kultuře. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla předsedkyní Svazu českých dramatických umělců, za svou práci byla v roce 1976 odměněna postem v ÚV KSČ a získala Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1967), Řád práce (1970), Stříbrnou jehlici Ligy přátelství mezi národy NDR (1970), Cenu Víta Nejedlého (1971), Zlatého krokodýla (1971), Cenu SČDU (1971), Múzu pražských filmových diváků Clio (1971), titul Zasloužilé umělkyně (1973), Cenu Československého rozhlasu (1975), Cenu Jaroslava Průchy (1978), Křišťálovou růži (1978), Řád Vítězného února (1978), Státní cenu Klementa Gottwalda (1980) za inscenaci „Matka“, Medaili J. K. Tyla (1983) a také a v roce 1984 titul národní umělkyně. Ne vždy to měla jednoduché.

 

Žena za pultem:

Na Sibiři tohle nemají…

„Dneska už se tomu směju, ale byly doby, kdy jsem se zastávala kolegů či kolegyň, kteří měli tehdy distanc. A byli dva takoví, u kterých jsem byla přesvědčena, že je to opravdu zbytečné, a hodně jsem se tehdy s významným soudruhem pohádala. On se na mě podíval mezi dveřmi a řekl mi: ‘Soudružko Švorcová, co vám chybí? Chybí vám něco? Máte kde bydlet, máte co jíst, máte co točit, máte funkci? Máte! Tak si toho važte, protože třeba na Sibiři tohle nemají…,‘ a odešel. Pochopila jsem tehdy, co tím myslel,“ prozradila kdysi v jednom rozhovoru. Přesto po roce 1989 zůstala dál členkou komunistické strany, podílela se na jejích kampaních a akcích a v roce 1996 neúspěšně kandidovala do Senátu za Litoměřicko. „Když se dnes reprízují staré filmy z padesátých a šedesátých let, tam v nich hrají všichni čeští herci, kteří nyní tvrdí, jak byli ublížení a trpěli, protože to byla doba temna a já nevím čeho všeho ještě. Zkrátka žili čtyřicet let v koncentráku nebo co. Vždyť je to absurdní! Nedávno jsem se dívala na seriál Chalupáři, kteří měli vymyšlený příběh, ale ta atmosféra vymyšlená nebyla, taková tenkrát opravdu mezi lidmi panovala,“ prohlásila v rozhovoru pro deník Blesk.

 

Josef Kainar – Český sen:

Jiřina Švorcová byla uznávanou recitátorkou

Kamarádka, nebo nepřítel?

Mezi umělci měla spoustu přátel a leckomu z nich pomohla. Například Janě Brejchové k získání bytu, dalším dostala děti na školu. Své mladší či s alkoholem spřátelené kolegy často tahala z jednoho průšvihu za druhým, jinak by skončili v base. „Jiřina byla vždycky charakter. Mimo to, že je to neskutečně hodná ženská, tak řadě z nás pomohla. A pokud někomu nepomohla, rozhodně neublížila,“ říkávala o ní kamarádka Helena Růžičková. „Jiřina Švorcová nikdy nikoho neudala, nikomu neublížila. To, že věřila tomu, čemu věřila, byla jiná věc. Ale lidsky a povahově to byla neskutečně hodná ženská. Naopak jiní, kteří se dělali, by vám za rohem vrazili kudlu do zad. A ti byli nejhorší,“ zavzpomínala spisovatelka a scenáristka Markéta Zinnerová, z jejíhož pera vzešel slavný seriál My všichni školou povinní, v němž si Švorcová rovněž zahrála.

 

Po stopách hvězd:

Dokument režiséra Marka Škarpy z roku 2008 byl odmítnut jako nedostatečně kritický k politickému postoji. Odvysílán byl až o tři roky později jako vzpomínka po hereččině smrti.

Ze dne na den vyvrhelem

Naposledy stanula na prknech Divadla na Vinohradech v inscenaci Hlasy ptáků, pak bylo svoláno herecké OF, kde se prý do ní kolegové pustili. „Museli se opravdu velice přemáhat, když se ještě před pár dny při děkovačce se mnou drželi za ruce. Hájit se, argumentovat, bylo nemožné a taky zbytečné, byla jsem náhle vyvrhel. Prostě parádní lustrační prověrka, jak vystřižená z padesátých let. Podívejte, divadlo jsem milovala a své kolegy jsem měla ráda, ale v nepřátelské atmosféře se nedá dýchat, natož hrát a mít potěšení ze spolupráce. Neměla jsem jiné východisko než dát hodinovou výpověď a jít do důchodu,“ vzpomínala s trpkostí v hlase. Skvělá herečka, která si zahrála v téměř sto padesáti filmových a televizních projektech, zemřela 8. srpna 2011 v Léčebně dlouhodobě nemocných na Malvazinkách po dlouhodobých obtížích s oběhovým systémem. Trápilo ji nejen zdraví, ale i nespravedlnost a křivdy, které vůči ní někteří vyvolali. Dokonce i bývalá kamarádka Jiřina Jirásková, která byla sama letitou členkou KSČ, proti ní po revoluci vedla jakousi kampaň.

(zdroje: ČSFD, Blesk, FDB, Wikipedie, Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Jiřina Švorcová – Poslední role života, Český film, Česká televize)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská