Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jako ,big boss‘ se nejspíš už narodil a kdekdo se ho bál. Poslední velkou sázku ale prohrál. Tajnosti slavných

16.03.2022
Jako ,big boss‘ se nejspíš už narodil a kdekdo se ho bál. Poslední velkou sázku ale prohrál. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Knihovna Václava Havla

Popisek: Miloš Havel, filmový producent a majitel největší prvorepublikové produkční firmy Lucernafilm

VIDEO Když chtěl zachovat svoji firmu, musel s okupanty jednat. Po válce proti němu svědčil celý regiment, přestože spoustě lidí pomohl. Dobré skutky zkrátka musí být po zásluze potrestány.

Pokud o něm za minulého režimu padla vůbec zmínka, pak byl prezentován téměř jako ztělesnění Satana. Podle komunistů lapil do osidel kolaborace desítky herců a filmařů, ze všech sil se snažil vloudit do přízně nacistických pohlavárů a sváděl mladé umělce k nezřízenému životu. Během poválečného vyšetřování pak nevypovídalo proti nikomu jinému tolik svědků, jako proti Miloši Havlovi. Sotva bychom ale našli někoho dalšího, kdo během nacistické okupace pomohl tolika lidem a kdo se zasloužil o takovou spoustu kvalitních filmů, jako strýc prvního českého prezidenta. Jenže cena, kterou za to vše zaplatil, byla až neúměrně vysoká.

 

C. a k. polní maršálek:

první velký úspěch Havlových ateliérů

Povedený syn

Narodil se 3. listopadu 1899 v Praze jako mladší syn majitele stavební firmy Vácslava Havla, teprve jeho přičiněním se ale rodinná firma stala jednou z nejvýznamnějších ve svém oboru. Rodina se zařadila mezi pražskou společenskou smetánku a léta se podílela na hospodářském vedení Národního divadla. Za první republiky její členové sympatizovali s pravicovou Československou národní demokracií, Miloš se dokonce stal nakrátko členem Národní obce fašistické. V roce 1920 dokončil Vácslav Havel obchodní a zábavní středisko Lucerna. V té době už Havlové vlastnili pět kin a založili filmovou produkční společnost Lucernafilm, v jejímž vedení začal Miloš působit už v devatenácti letech. Po vzniku samostatné republiky založil v Praze společnost American Film Company a stal se hlavním dovozcem americké filmové produkce. Především jeho přičiněním zaplavily česká kina stovky westernů, které inspirovaly první trampy.

 

Dívka v modrém:

Evropský gigant

Počátkem dvacátých let založili filmové továrny A-B a obrovský úspěch jim přinesl jeden z prvních českých zvukových filmů, komedie C. a k. polní maršálek, kterou natočil v roce 1930 Karel Lamač a hlavní postavu setníka Františka Procházky v ní ztvárnil populární kabaretiér Vlasta Burian. Milošův bratr Václav pak začal s výstavbou luxusní vilové čtvrti na Barrandově, kde současně nechal vybudovat pro Lucernafilm ateliéry, jejichž rozsah a vybavení neměly tenkrát v Evropě obdoby. Díky jejich kvalitě dosáhla společnost A-B v třicátých letech ve filmovém průmyslu téměř monopolního postavení a výrobní komplex s kapacitou až osmdesáti filmů ročně nekompromisně odstavil ostatní společnosti na vedlejší kolej.

 

Kristian:

Pod nátlakem gestapa

První kampaň proti společnosti, jejímu monopolu a proněmecké orientaci odstartovala v roce 1934. Miloš totiž upřednostňoval německé firmy, s nimiž měl výborné kontakty stejně jako se zástupci Říšské filmové komory a německého ministerstva propagandy. To ale Němcům nebránilo, aby ho po okupaci o ateliéry nepřipravili. Hned 16. března 1939 se čeští fašisté pokusili ateliéry převzít, jejich akci ale Havel zmařil. Poslal totiž předsedovi České filmové unie a antisemitovi Václavu Binovcovi dopis, v němž ho informoval o rezignaci svých židovských ředitelů Levoslava Reichla a Osvalda Koska a o propuštění židovských režisérů Jiřího Weisse a Waltra Schorsche. Nakonec ani tyto ústupky ale nepomohly. V červnu skončil v nechvalně proslulém Petschkově paláci a nátlaku gestapa po několikatýdenním věznění nakonec ustoupil.

 

Babička:

Nacisté na Barrandově

Říšský protektor nařídil zvýšení akciového kapitálu společnosti o dvě stě procent, které sice upsal, peníze ale nikdy nebyly do společnosti reálně vloženy, Miloš Havel ale oficiálně přišel o majoritní podíl. Následně došlo 26. dubna 1940 k dohodě, Havel svůj podíl prodal za 6,885 milionu korun a bylo mu umožněno pronajmout si ateliéry pro natáčení nejméně pěti filmů ročně. Nacisté tak dosáhli svého, ovládli Barrandov a za velmi dobrou cenu získali kvalitní filmové ateliéry, v nichž mohli levně vyrábět své filmy. Lucernafilm ale Havlovi zůstal, takže se stal skutečným filmovým magnátem. S talentem na řízení velké firmy se nejspíš už narodil, přání nebo příkazy prý dovedl tak formulovat, že mu málokdo dokázal odporovat. A přestože nikomu neublížil, někteří podřízení se ho báli. „Mluvil tiše, zvolna, zdvořile a tímto způsobem uměl říkat laskavosti i arogance,“ prozradil o něm později režisér Jiří Brdečka. Potrpěl si prý na přitakávače a šanci u něj měli lidé loajální a snaživí, kteří ani nemuseli mít potřebnou kvalifikaci. Přitom sám Havel pobíral mnohem nižší plat než jeho špičkoví zaměstnanci.

 

Maskovaná milenka:

Big boss

Oblíbeným tématem bývá i jeho homosexualita. Sice se v roce 1934 oženil s Marií Weyrovou, na počátku války se ale po vzájemné dohodě rozvedli. Jenže nacisté se na homosexualitu dívali jako na nebezpečnou úchylku, kterou je třeba brutálně potlačit. Hrozilo mu tedy zatčení či koncentrační tábor. Naštěstí byl pro úřady důležitou osobou ve vysoce ceněném oboru. Režisér Otakar Vávra sice tvrdil, že Havlova orientace ovlivňovala chod firmy, Brdečka to ale rázně popíral. „Zaměstnanci, poctění jeho důvěrnější přízní, neovlivňovali – jak tomu někdy bývá v podobných případech – chod podniku. Takové pokoutní vměšování pan předseda prostě nepřipustil. Především byl vždycky big boss.“

 

Noční motýl:

Kdo chce s vlky výti…

Na začátku války stál před rozhodnutím, zda pokračovat v práci, a tím spolupracovat s okupanty, nebo se stáhnout do ústraní. Zvolil první možnost. Pokud chtěl zachovat firmu a zaměstnávat české herce a filmaře, musel s Němci jednat. Dosáhl v tomto směru mimořádné obratnosti. Na jedné straně pomohl desítkám lidí, na druhé se přátelil s představiteli okupační moci. Nejproblematičtější byly bujaré večírky, které pravidelně pořádal a jichž se účastnili kromě českých hvězd i zaměstnanci Úřadu říšského protektora a významní členové SD a gestapa. Němci si přítomnost českých hereček přáli a ty se zřejmě bály odporovat. Řada svědků později doložila jeho tvrzení, že mu styky s Němci měly umožnit pokračovat v práci a získávat informace o plánovaných opatřeních v české kinematografii, která mohl včas zvrátit. Od opilých Němců leckdy také získával pozitivní rozhodnutí, kterých nedosáhl na úřadech.

 

Muži nestárnou:

Pomáhal, kde mohl

Intervencemi u německých úřadů dosáhl propuštění mnoha obyvatel protektorátu. Jeho přičiněním nemusely stovky kulturních pracovníků nastoupit na nucené práce do říše. Například v říjnu 1944 ho navštívili spisovatelé Václav Řezáč a Jan Drda se žádostí, aby zaměstnal spisovatele, kterým hrozí totální nasazení, a Havel jim vyhověl. V posledních válečných měsících zaměstnával mnohem víc herců, než bylo ve skutečnosti třeba. Finančně podporoval rodiny zatčených i ilegální pracovníky a zasadil se i o zastavení stíhání několika svých blízkých, mimo jiné i Vítězslava Nezvala. Po zvážení jeho aktivit je třeba dát za pravdu jeho zdánlivě přehnanému tvrzení, že bez něj by „tisíce filmových pracovníků místo na českém filmu pracovalo v továrnách na kanóny“.

 

Neviděli jste Bobíka?:

Infarkt, nebo sebevražda?

Po válce osmkrát vypovídal před disciplinární radou Svazu českých filmových pracovníků. Byl obviněn z nepřístojného chování v době okupace, přitížila mu svědectví Jana Drdy, Václava Řezáče a Lídy Baarové. Většina filmových pracovníků ale vypovídala v jeho prospěch, na předem daném rozhodnutí ale nemohli nic změnit. Miloš Havel byl vyloučen z jakékoliv činnosti v české kinematografii, pro odsouzení ale chyběly důkazy, takže bylo řízení v prosinci 1947 zastaveno. O Lucernafilm ale přišel a v červenci 1949 byl zadržen při pokusu o ilegální přechod rakouské hranice. Následný verdikt zněl dva roky vězení. V roce 1952 se mu pak podařilo uprchnout do Mnichova, kde založil restauraci, a v šedesátých letech vlastnil květinářství. V únoru 1968 odjel do Monte Carla, kde vsadil vše, co měl. Chtěl vyhrát velké peníze a natočit ještě jeden film. Jenže to nevyšlo. O dva týdny později, 25. února 1968, zemřel. Proč, není jasné. Možná na infarkt či mozkovou mrtvici, spekulovalo se ale i o sebevraždě. Ať tak či onak, už prostě neměl proč dál žít.

(zdroje: ČSFD, Wikipedia, Historie filmové tvorby na Barrandově, Giannalberto Bendazzi: Jiří Brdečka, Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Český film, Krystyna Wanatowiczová: Miloš Havel - český filmový magnát)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská