Nejezte, vyšlete tím ten správný signál proti Putinovi. Komentář Štěpána Chába
komentář
16.03.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Pšenice
Senátor Pavel Fischer v duetu s pirátským Jakubem Michálkem doporučují ztlumit si topení a nosit svetr a zasadit tím Rusku zdrcující úder. Báječný nápad. Realita nám říká, že bychom měli ztlumit nejen radiátory, ale i nákupní zvyklosti. České zemědělce teď, hlásí Seznam Zprávy, obrážejí obchodníci a za násobné ceny skupují pšenici.
„V okolí objíždějí polští obchodníci a nabízejí smlouvy na výkupy pšenice z letošní sklizně. Berou všechno. Cena je brutální a jejich rychlost a logistika ohromující,“ popsal Seznam Zprávám zemědělec z Podkrkonoší František Petružálek. Čeká nás hlad?
Ministerstvo zemědělství krotí vášně. Nečeká. V produkci pšenice podle ministerstva máme nadbytek, vypěstujeme 150 % naší spotřeby. Takže vyvážet se může. Jenže ne každý souhlasí. Svaz pekařů začal bít na poplach. A to logicky, v okolních zemích pomalu zakazují vývoj pšenice za hranice, protože si chtějí udržet na uzdě případný nedostatek. Co k tomu říká Svaz pekařů a cukrářů říká?
„Bijeme na poplach, aby Česká republika omezila exporty pšenice, jak to udělala většina okolních zemí od Maďarska, Polska, Rumunska a Bulharska,“ říká šéf Svazu pekařů a cukrářů Bohumil Hlavatý a dodává: „Blízký východ byl kvůli válce odříznut od pšenice z Ukrajiny a obchodníci odtud objíždějí Evropu a skupují ji za vysoké ceny. Nesdílíme názor Ministerstva zemědělství, že máme pšenice dost.“
Průměrně se pšenice prodává za 5 tisíc za tunu. Obchodníci objíždějící nyní české zemědělce dávají i dvojnásobek. Jenom blbec by neprodal. Ale čeští pekaři brblají, že vinou takových kšeftů stoupá nákupní cena i místním pekárnám. A nutně se to začne propisovat do cen výrobků z pšenice na pultech českých krámů. A nejen to.
Hlad po pšenici s konfliktem na Ukrajině ve světě vzroste. Ukrajina a Rusko zajišťovaly 25 % celosvětové produkce pšenice. Zásobili převážně Blízký východ a Afriku. Jenže ukrajinští zemědělci nejspíš přesedli do tanku a z Ruska je zákaz nakupovat. Z čehož jde odvodit, že přijde velký výpadek a možný hladomor. Přijde skutečně? Nemyslím si.
Pamatujete si ještě počátky covidového třeštění? Nákupčí USA stáli na čínském letišti a už naplněné a nasmlouvané letadlo s rouškami přeplatili a přesměrovali do Spojených států. Státy v EU si vzájemně blokovaly převozy roušek ze skladů, přetahovaly se, přeplácely, škodily si. My jsme srdnatě šili látkové roušky a pocítili jistou hrdost na vlastní šikovnost. A pak jsme se v rouškách začali topit. Byly všude, byl jich nadbytek.
Jenže roušky nejsou pšenice, že. Ale princip je podobný. Kde je poptávka, tam přijde nabídka. Před týdnem jsem si pročítal indické zpravodajství. O válce na Ukrajině tam bylo pramálo zpráv. Ale jedna mě uhodila do očí. Indie si od války na Ukrajině slibuje velký přísun oběživa. Proč? No protože se chystá zasít právě pšenici. Poptávka a nabídka. Nakonec se, doufejme, budeme v pšenici topit. Stejně jako v rouškách. Jen pozor na Evropskou unii, která do toho může hodit své uhlíkové vidle. Však už hrozí průmyslu z třetích zemí, to není daleko od toho, aby začala hrozit i zemědělství z třetích zemí.
Nepropadejme panice, jak pravil Douglas Adams, přesto si udržujeme doma zásoby na 14 dní. Jen tak, pro sichr před tím, nakolik těm našim velmocím prdne v hlavě.
Vložil: Štěpán Cháb