Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Náhlý kolaps, sebevražda, nebo cílená likvidace? Záhadná smrt kdysi úspěšného elegána. Tajnosti slavných

09.03.2022
Náhlý kolaps, sebevražda, nebo cílená likvidace? Záhadná smrt kdysi úspěšného elegána. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Lucernafilm

Popisek: Karel Černý s Oldřichem Novým v nestárnoucí komedii Hotel Modrá hvězda. Kdysi milovaný herec byl tak důsledně .zapomenut‘, že nelze ani sehnat jeho samostatnou fotografii.

VIDEO Na stříbrné plátno vtrhl jako velká voda a hned ho bylo všude plno. Představitel psychicky složitých postav byl stejně problematický jako jeho hrdinové. Konce války se ale nedočkal. Proč a jak předčasně odešel, už nejspíš zůstane navždy zahaleno tajemstvím.

Bílé vlasy a důstojný zjev ho předurčily k ztvárňování především vysoce postavených a dobře zajištěných mužů. Do filmového světa pronikl až se čtyřmi křížky na krku, zpočátku natáčel i deset projektů ročně. Stal se sólistou Národního divadla a pokusil se proniknout i do světa literatury. Dopídit se více informací o životě Karla Černého je ale úkol nadlidský a zjistit příčinu jeho předčasné smrti je dnes už zhola nemožné. Zůstává tudíž navždy nezodpovězenou otázkou, zda za ní stály jeho vážné psychické problémy, nebo se stal komusi nepohodlným.

Operní sen

Narodil se 12. prosince 1892 na pražském Žižkově, v tehdy ještě samostatné obci na pomezí naší metropole, kde jeho matka provozovala obchod, a nejasnosti panují i kolem jeho jména. Pravděpodobně se ve skutečnosti jmenoval Karel Walter, v literárním světě ale vystupoval jako Karel Valtr-Černý a v hereckém jako Karel Černý. Už v raném dětství ho okouzlila opera a snil o kariéře zbožňovaného sólisty, takže začal studovat zpěv v soukromé Pivodově herecké škole na Žofíně, jejíž výuka vycházela z moderní italské pěvecké školy a poskytovala ucelený pěvecký výcvik, od elementární výuky až po přípravu na operní vystoupení. Měla vyšší úroveň než konzervatoř a vyšly z ní desítky velkých osobností českých i zahraničních divadel. Karel ale už během studia přešel k činohře, nakonec studium nedokončil a vrhl se do praxe.

Skvělý režisér

V osmnácti letech začínal u venkovské kočovné divadelní společnosti Marie Procházkové-Malé, která tehdy patřila k nejznámějším herečkám. Po třech letech ale společnost rozpustila a přijala stálé angažmá v kamenném divadle stejně jako její manžel, operní pěvec a režisér Josef Malý. A Karel putoval dál, do Frýdovy divadelní společnosti. V roce 1914 musel narukovat do armády, brzy byl ale služby zproštěn ze zdravotních důvodů, a rok pak pracoval jako havíř v moravskoslezských dolech. V roce 1916 se mu podařilo získat na tři sezóny stálé angažmá v Státním divadle v Brně, pak prošel divadly v Ostravě a Olomouci a krátce hrál i v pražském Divadle na Vinohradech. V letech 1922-1923 byl šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, další tři roky pak zastával stejnou funkci v Českém divadle Olomouc. V průběhu dvacátých let se prosadil především jako divadelní režisér, nepřehlédnutelné byly ale i jeho herecké kreace.

Zničující ,léčba‘

Vysoký, štíhlý, s mužně znějícím hlasem… to byly předpoklady, díky nimž byl zpočátku obsazován jako představitel lyrických, později charakterních milovníků. Brzy se ale staly jeho ,parketou‘ psychicky mimořádně složité postavy. Zvlášť blízcí mu byli rozervanci, skrývající za hrdostí a nepřístupností citlivé nitro a uzavírající se před vnějším světem. V podstatě hrál sám sebe, v reálném životě byl mimořádně přecitlivělý a role prožíval se sebezničující důsledností až k splynutí s postavou. V polovině roku 1926 se ale poprvé psychicky zhroutil. Propadl závislosti na morfiu a kokainu, kterými se snažil ,léčit‘ své vnitřní běsy. Definitivně tím zničil svoji slibně se rozvíjející hereckou a režisérskou kariéru, přišel o práci a dalších deset let se léčil, mimo jiné v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích. Dvakrát se sice pokusil vrátit na jeviště v pražské Uranii, poprvé v roce 1927, a pak znovu o tři roky později, nicméně marně.

 

Hotel Modrá hvězda:

Karel Černý jako komerční rada Landa

Zpověď ve verších

V té době se poprvé pokusil ze svých psychických problémů takzvaně vypsat, během ústavního léčení napsal svoji básnickou prvotinu, nazvanou Blahoslavený člověk aneb Kniha pravdy života choré duše. V roce 1937 se konečně znovu naplno nadechl a vtrhl jako vichřice do světa kinematografie. Před kamerou debutoval jako pan lesní v komedii Vladislava Vančury Naši furianti, už v následujícím roce se objevil na stříbrném plátně dokonce jedenáctkrát, mimo jiné jako továrník Skřivan v komedii Václava Binovce Jarka a Věra, v níž exceloval coby enfant terrible (postrach rodiny – pozn. aut.) Ladislav Pešek, Josef Hladík v dramatu Jaroslava Blažka Hrdinové hranic či jako zlý chodský sedlák Tomáš Záhoř v dramatu Václava Wassermana Boží mlýny, který svou chamtivostí způsobí rodinnou tragédii. Tato postava jako jediná vybočuje z dlouhé řady jeho důstojných, bohatých velkopodnikatelů, továrníků a ředitelů a je považována za jeho vrcholný výkon před filmovou kamerou.

Mistr miniatur

Těsně před počátkem druhé světové války se rychle zařadil mezi nejobsazovanější herce a brzy si vysloužil přezdívku mistr miniatur. Během pouhých osmi let si zahrál v třiceti šesti filmech, milovníci filmů pro pamětníky si ho nejspíš vybaví jako starostu Rejlka z hudebních filmů se Zdenkou Sulanovou Lízino štěstí a Lízin let do nebe, primáře Boučka v melodramatu Vladimíra Slavínského Zlatý člověk či komerčního radu Landu v komedii Hotel Modrá hvězda, která dodnes spolehlivě přiláká diváky k obrazovkám díky Oldřichu Novému, Nataše Gollové a Adině Mandlové. V té době se také konečně oženil, jeho charismatu a poněkud výstřednímu gentlemanství podlehla o téměř čtvrt století mladší Marie Čechovská, později uznávaná historička československé kinematografie, známá pod jménem Marie Benešová.

Veřejná zpověď

Po prvních filmových rolích začal Karel hostovat v Národním divadle, už v první sezóně 1938-1939 hrál dokonce v osmi představeních. V té době také napsal román Případ herce Haltera, příběh znovunalezení a překonání traumatické krize a hrozící naprosté duchovní stagnace. V době, kdy už jeho hvězda zase stoupala vzhůru a slavil úspěchy na jevišti i před kamerou, se v něm vypsal ze svých vážných psychických problémů. V textu zdůraznil, že je jeho román zpovědí o lidech, „kteří se rozhodli pro morální sebevraždu a bludné tříštění nejkrásnějších lidských sil“. A dodal: „Snad někdo poznamená, že vypravěč zachází ve snaze o psychické proniknutí svého hrdiny až do cynismu a hrubosti, ale k tomu ho přece nutí mravní živočišná pravda, která poroučí spíše zkreslit než nedokreslit. Vždyť se mu bída nezdála nikdy žalostnější než tehdy.“

Záhadná smrt

Od roku 1940 už hrál v Národním divadle jako stálý host a v roce 1942 se stal sólistou činohry. Ztvárnil několik desítek postav, mimo jiné i v několika hrách, které byly později i zfilmovány. Například doktora Kosinu v komedii Příklady táhnou, kterou vzápětí zfilmoval režisér Miroslav Cikán, či Fantu v romantickém dramatu Jiný vzduch, kterého se po divadelním úspěchu chopil v roce 1939 režisér Martin Frič. Ani v jednom filmu už ale pro Karla Černého role nezbyla. Na jevišti stanul naposledy v Divadle na Vinohradech jako Perimédés v divadelní hře Stanislava Loma Člověk Odysseus, která měla premiéru v květnu 1944. Jeho poslední filmovou rolí se stal konšel v dramatu Otakara Vávry Rozina sebranec, premiéry už se ale nedočkal. V pouhých dvaapadesáti letech byl 16. března 1945 nalezen mrtvý ve svém bytě, podle některých zdrojů mohl zemřít už o tři dny dříve. Jak a proč, není známo. Možná spáchal sebevraždu, možná se stal s blížícím se koncem války pro někoho hrozbou. Kde byla tou dobou jeho manželka, věděla jen ona sama. Vztah s psychicky mimořádně labilním partnerem zřejmě už vůbec nefungoval, o čemž svědčí i fakt, že se jen o pár měsíců později provdala za stavitele Jana Beneše.

(zdroje: ČSFD, Archiv Národního divadla, Vladimír Novotný: Karel Valter Černý – Ani omyl, ani objev…, FDB, Český film, Česká divadelní encyklopedie, Karel Černý: Případ herce Haltera)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská