Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O Gérardu Philipovi a Jeanu Effelovi, karikaturistovi, obdivovateli krásných žen a bojovníkovi proti bezpráví. Album Ondřeje Suchého

05.03.2022
O Gérardu Philipovi a Jeanu Effelovi, karikaturistovi, obdivovateli krásných žen a bojovníkovi proti bezpráví. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý

Popisek: Ptali jsme se Jeana Effela v roce 1975 s redaktorem časopisu Vlasta, s jakými pocity tvořil ve filmu Stvoření světa postavičku ženy. Odpověděl nám: „Samozřejmě, že s pocity příjemnými. Mám ženy velmi rád a samozřejmě lituji, že mi už není o takových třicet čtyřicet let méně. Stále jsem rád, mohu-li být v jejich společnosti, i když si dneska už nejsem jist, zda to u nich není naopak.“

Když mě něco rozčílí nebo je mi z něčeho smutno, vezmu krabici s nápisem KARLOVY VARY a přehrabuji se v jejím obsahu. Říkám, že tam mám ukryté své dětské vzpomínky na filmové festivaly, ,prožité v krátkých kalhotách'. Do té krabice se budu ve svých vzpomínkách vracet v budoucnu ještě mnohokrát.

Dnes tedy poprvé - pro stručnou historii festivalu v době, kdy jsem tam trávíval u tetičky školní prázdniny: „V roce 1956 začala éra prosperity MFF, která trvala do roku 1968. Festival v té době mohl divákům nabídnout rozmanitou škálu kvalitních zahraničních snímků, kdy přijeli tvůrci především z Francie a Itálie, ale i z dalších západních zemí, a také tvůrci filmů z třetího světa. V tomto roce  získal karlovarský festival označení A-festival, čímž se zařadil mezi nejznámější a nejprestižnější mezinárodní festivaly. Do Karlových Varů začali sjíždět významní a populární tvůrci, aby tu uvedli své nové snímky.“

 

První číslo Festivalového reportéra z roku 1956

První číslo Festivalového reportéra z roku 1956, jehož jsem se stal prvně v životě kolportérem, aniž bych věděl, co to slovo znamená, zato jsem však věděl, že čím víc těch časopisů prodám, tím víc mi ,provize' přibude do kasičky.

Jako desetiletý kluk jsem také pobíhal sem tam slavnostně vyzdobeným festivalovým městem a ,lovil' autogramy, snažil se proklouznout na kdejaké promítání a prožíval mimochodem i to, jak můj bratranec, začínající novinář Ivan Soeldner (tehdy sotva sedmnáctiletý), ,využíval' mého sourozence Jiřího a kamaráda-výtvarníka Vladimíra Houšku pro společné vymýšlení legrácek na předposlední stranu festivalového časopisu. Já seděl v koutě pokoje a sledoval, jak se ti tři baví nad rubrikou „Kolem festivalu vesele – vážně – kriticky“. Dnes listuji všemi zažloutlými časopisy a na ukázku z této rubriky vybírám pár ,zpráv'. Přemýšlím při tom, zda si ještě dokážu vybavit, kterou z nich vymyslel Jiří, kterému bych nejspíš přisoudil autorství následujícího sdělení (v té době už se totiž znal s Miroslavem Horníčkem a v Praze se schylovalo k jejich společným programům Pondělky s tetou, uváděným v kavárně Vltava):

Na tabulích, oznamujících program festivalových kin, se různily názvy japonského soutěžního filmu: Polední soumrak a Poslední soumrak. Čtenáři se nás ptají, co je správné. Odpovídáme tedy: Film se jmenuje přesně Mahiru no ankoku.

Nebudu víc pátrat po autorství dalších vtípků, tady je jich pár na ukázku (názvy festivalových filmů píšu pro srozumitelnost velkými písmeny):

Z dopisu ,náročného' diváka:
„Japonský revuální film, promítaný v letním kině, se mně tuze líbil. Řada tančících girls, dlouhá přes celé široké plátno, si získala srdce diváka. Nechápu, co má za smysl, ukazují-li nám Francouzi ve svém filmu všechny chlapy světa…“ (narážka na  film  Kdbyby všichni chlapi světa.) 

Co řekli ve dnech festivalu:
Pán, ohlížející se za blondýnkou: Můj typ? MALÉ SVĚTLÉ.
Slečna v předprodeji festivalových lístků: VÁŠEŇ je dnes vyhrazena cizím delegacím!
Novinář: Od MILOVÁNÍ jsem očekával víc.
Mladá paní: Velmi se zajímám o Gérarda Philipa, nejvíce o NEJLEPŠÍ ČÁST.
 

Gérard Philipe

Gérard Philipe, to bylo na festivalu velmi frekventované jméno. Čekal se jeho příjezd. Film Nejlepší část, v kterém hrál hlavní roli, byl ale pro všechny velkým zklamáním. Namísto romantiky šlo o příběh ze současnosti (nemýlím-li se, tak o stavbě přehrady), v němž někdejší milovaný Fanfán Tulipán hrál stavebního inženýra.

Ve Festivalovém reportéru se ještě před uvedením tohoto Philipova filmu objevovaly veršíky anonymních veršotepců. Následující byl narážkou na hru, kterou toho roku pro  pro Divadlo ABC upravil Jan Werich, Byl Filip Filípek, nebo nebyl. Miloš Kopecký kdysi vzpomínal, jak na konci padesátých let ve hře Byl Filip Filípek, nebo nebyl, musel v divadle ABC převzít za Jana Wericha hlavní roli, protože protože očekávaný musel odjel do ciziny. To zklamání publika, že se místo Wericha objevil na scéně někdo jiný, to prý bylo děsné. Ale teď už k té lidové tvořivosti:

Nemějte to za klípek.
Ženy rozsoudily,
Werich že je Filípek,
Gérard je však Philip.

Tenkrát mě občas vzali dospělí s sebou na nějaký soutěžní film, který stál za to a na nějž už nebylo možné sehnat lístky, za plot Letního kina, kde další diváci bez vstupenek obsazovali větve poblíž rostoucích stromů. Když se schylovalo k uvedení nového filmu s Gérardem Philipem, vyšla tato veršovánka:

Proč lezou po olších?
Proč sedí na lípě?
Aby vás spatřily,
Gérarde Philipe!

Film Nejlepší část byl, jaký byl, žádnou cenu nedostal. S odstupem let myslím, že celkem poprávu. V následujícím čísle Festivalového reportéra se objevilo docela vševyjadřující čtyřverší:

Pročpak byla včera v kině
mnohá paní zklamána?
Viděla tam inženýra,
Chtěla vidět Fanfána. 

 

Gérard Philipe

Hlavní představitel filmu Nejlepší část nejspíš dobře věděl, proč tehdy cestu do Karlových Varů raději vzdal. O dva roky později, v roce 1958, poslal do Varů návštěvníkům XI. Mezinárodního filmového festivalu alespoň pozdrav - zdviženou karlovarskou obří číši

Film Nejlepší část ovšem na Gérardově tehdejší nesmírné popularitě v Československu nic neubral. Samozřejmě, že největší slávu s nezbytnými ,nájezdy' fanynek u nás prožíval v době, kdy od 21. do 30. března roku 1955 hostoval se souborem Théatre National Populaire v Praze, Brně a Bratislavě. Slyšel jsem o této jeho návštěvě Československa řadu historek, o utrhaných knoflících z jeho svrchníku či o pištění stovek děvčat, vartujících před Karlínským divadlem. Tam se tehdy Gérard Philip před fanynkami ,zachránil' tím, že v posledním okamžiku vystrčil místo sebe před divadlo Karla Effu. Lepší něco, nežli nic, řekly si zklamané fanynky, a tak se jim nakonec místo Philipa podepisoval Effa. Jó, ten pak byl, panečku, pyšnej!

 

Stvoření světa

Představte si, že v tomto filmu tančili spolu ďábel s Evou poprvé na plátnech českých kin rokenrol! A ještě taková malá zajímavost – dramaturgem Stvoření světa byl překladatel, spisovatel dětských knih, novinář, dramaturg Studia animovaného a loutkového filmu Josef Menzel (1901-1975), tatínek budoucího oscarového režiséra Jiřího Menzela.

Své dnešní vzpomínání tentokrát skončím u jiného Francouze, kterého jsem tehdy obdivoval, protože jsem věděl, že on je ten pán, co kreslil česko-francouzský film Stvoření světa.

Jean Effel. Zamiloval jsem si jeho podpis, psaný do tvaru kytičky. (Nevím, možná, že ta malá kytička nad písmenem O, kterou už řadu let přikresluji nad své jméno, když se někomu podepisuji, je bezděčnou vzpomínkou právě na tohoto báječného ,kytičkového' umělce). Mimochodem – víte, že Effel vznikl z počátečních písmen eF a eL z jeho původního jména Francois Lejeune? A zdvojené F v pseudonymu bylo pak nepochybně inspirováno jménem inženýra Eiffela, konstruktéra slavné ocelové věže, symbolu Paříže.

 

Jean Effel

Jean Effel při práci - vedle jeho originální, nenapodobitelný autogram

Když se v únoru 1975 otvírala v pražské Staroměstské radnici velká výstava kreseb tohoto slavného kreslíře a karikaturisty, měli jsme možnost si prohlédnout Effelových 250 kreseb, vtipů a ilustrací. Po uvedení v Praze se výstava pak vydala na celoroční pouť po devíti dalších městech naší republiky. Jean Effel přijel na zahájení do Prahy se svou paní, a dokonce u nás tehdy oslavil své 67. narozeniny. Druhá otázka, kterou jsme pro časopis Vlasta měli na Mistra přichystanou, byla trochu ,zákeřná': Co si představujete pod pojmem IDEÁLNÍ ŽENA?

Jean Effel se rozhlédl, jestli je přítomna jeho paní Marguerita, a když ji spatřil, odpověděl nám s laskavým úsměvem: "No, svou manželku  přece!"

Jen jednou mě tento pán rozesmutnil. To když jsem 12. října roku 1982 četl ve Večerní Praze, že „Jean Effel zemřel v pondělí ve věku 74 let“. Letos tedy od té doby uplyne čtyřicet let…

 

Ondřej SuchýNechci končit smutně, a tak tedy budiž -  trochu se zesměšním. Stalo se někdy, že mě na festivalu některý z kluků vyfotografoval. Tento snímek si vynucuje název: Malý pozér. Jiný mě nenapadá.

Pokračování příští sobotu

 

Ondřej Suchý

Vložil: Ondřej Suchý