Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rádio a gramofon byly tenkrát jediným domácím zdrojem zábavy. Album Ondřeje Suchého

19.02.2022
Rádio a gramofon byly tenkrát jediným domácím zdrojem zábavy. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřej Suchý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Bratr Jiří, maminka Růženka, já a tatínek Jaroslav, později přezdívaný Jáša. Já držím jednoho ze dvou křečků, které jsem tehdy vlastnil; z fotky bohužel nepoznám, zda držím zrovna Bonifáce nebo Žofinku.

Mizernou kvalitu téhle fotografie způsobil jednak levný fotoaparát, jednak samospoušť, s níž souvisel ,blesk', který měl dnes už těžko uvěřitelnou podobu. Šlo o jakýsi pytlík s čímsi, ke kterému vedl dlouhý papírový proužek, který fotograf (náš tatínek) na jeho konci zapálil a vběhl ,do záběru'. Proto ona otcova vyděšená grimasa. Nevím, zda snímek zachycuje naší rodinku o Vánocích, na Silvestra nebo na Nový rok. Zlatá střední cesta je – Silvestr. A o něm to mé dnešní vzpomínání bude.

Nepřeháním tvrzením, že rozhlasové Silvestry v letech padesátých a šedesátých byly nepřekonatelné. V těch prvních dominoval v roli konferenciéra Jiří Štuchal, dokonalý profesionál. Byl lidový, aniž by byl podbízivý, měl úroveň a dokázal pobavit nejširší vrstvy posluchačů. Kdysi jsem napsal jeho medajlonek, ze kterého si zde dovolím uvést alespoň pár životopisných údajů:

Jiří Štuchal (1912-1979) začínal v brněnském kabaretu v roce 1931, psal písničky, konferoval, imitoval Vlastu Buriana a jako imitátor sportovního komentátora Josefa Laufera se dostal v roce 1935 poprvé před rozhlasový mikrofon. V brněnském rozhlase pracoval pak jako redaktor celých jedenáct let. V roce 1950 vyhrál soutěž konferenciérů na festivalu artistů a o čtyři roky později se natrvalo usadil se svou manželkou, zpěvačkou Věrou Rackovou, v Praze, kde působil nadále jako rozhlasový redaktor, spíkr, komik a teoretik humoru. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl také jedním z prvních autorů knižní edice Anekdoty, která vycházela v Lidovém nakladatelství. Objevil se i v několika filmech v drobných rolích, tu největší si zahrál v střihovém filmu o Vlastovi Burianovi, Král komiků (1963), ve kterém představoval Burianova imitátora, estrádního komika, pospávajícího v jedoucím vlaku.

 

Jiří Štuchal s Ljubou Hermanovou u Hlavního nádraží, zrovna když se vracejí ze zájezdu. Léta padesátá.Jiří Štuchal s Ljubou Hermanovou u Hlavního nádraží, zrovna když se vracejí ze zájezdu. Léta padesátá.

Vyprávění Jiřího Štuchala najdeme i na gramofonových deskách (např. Rozprávka o umění anekdotářském, z roku 1953), dnes už rovněž na čtyřech CD Silvestr 2000, vydaných Radioservisem. Štuchalovy pozdější sobotní rozhlasové pořady pro motoristy, Šťastnou cestu, byly u posluchačů velmi populární. Můžeme jen litovat, že nám Jiří Štuchal pak v minulosti tolik let chyběl. Doba tzv. normalizace mu nebyla nakloněna, a proto sotva dosáhl důchodového věku, byl z Čs. rozhlasu propuštěn. Teď ovšem se vracím znovu do let padesátých, kdy Silvestr v rádiu byl vždycky událostí a já byl dítě jeho poslechu chtivé. Jaký byl Silvestr v roce 1953 – nevím. Když jsem kdysi pátral v rozhlasovém archivu, našel jsem první dochované silvestrovské programy teprve až od roku 1954. Je mi proto záhadou, co mě inspirovalo 1. ledna 1954 k následující kresbičce, nadepsané Silvestrovská nálada DIXIE.

 

kresbaŽe jsem byl od raného dětství seznamován bratrem s jazzovou muzikou, o tom jsem se rozepisoval minule, ale co jsem slyšel poslední den roku 1953? Pánbůh ví. Mohu pouze odhadovat, že jediný dixieland, který zazněl na vlnách Československého rozhlasu v zábavných pořadech, byl ten, který reprezentoval orchestr Ladislava Bezubky. Bezubka dokázal zjazzovat třeba i tradiční dechovkový pochod Vjezd gladiátorů.

Co se také očekávalo v rozhlasovém Silvestru, byly výstupy pěveckého sdružení Nezbední bakaláři. Nahrávky jejich koled (dopátral jsem se pouze dvou, z let 1955 a 1956) zachycují reakce publika v pražské Lucerně: Výbuchy smíchu střídaly potlesky po každé sloce, tedy po každém odzpívaném „dudlajdá“. Alespoň jeden text bakalářské koledy tu cituji pro pobavení:

My Bakaláři jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám,
k novému vám přejem roku, každému jednu sloku:
Koleda, koleda, vy zedníci, dobře se dnes bavte,
v novém roce pro nás všechny hodně domů stavte.
Koleda, koleda, plánovači, bez bázně a hany,
nezapomeňte zas letos naplánovat vany.
Dudlajdá, dudlajdá, to vám dneska vinšujeme,
dudlajdá, dudlajdá, to vám dneska vinšujem.

Koleda, koleda, hoši z Masny, správně plňte plány,
správně plňte tlačenku a buřty, taliány.
Koleda, koleda, lakýrníci, ať se vám to blejská,
jen ať nám to za čtrnáct dní zase neoprejská
Dudlajdá, dudlajdá…
K té poštovní novinové službě máme přání,
noviny nám doručujte i bez urgování.
A vy páni žurnalisté, buďte hodně zdrávi,
do těch novin dejte aspoň občas taky zprávy
Dudlajdá, dudlajdá...

Koleda, koleda, hokejistům, přejem v každém pádě,
aby jim to letos vyšlo na olympiádě.
Koleda, koleda, fotbalisté, střílejte jak tanky,
samozřejmě do gólu a ne vedle branky
Dudlajdá, dudlajdá...
Koleda, koleda, státní filme, zpovídej se z hříchu,
natáčej nám veselohry, aby byly k smíchu.
Koleda, koleda, satirici, rozjeďte se v plénu,
aby se vám nemuselo houkat na sirénu
Dudlajdá, dudlajdá...

Průvodčím od elektriky přejem my tři krále,
víc vozů, míň pasažérů - obsazeno dále!
Těm, co touží po Spartaku, bude nejmilejší,
aby měl ten vůz lidový cenu lidovější.
Dudlajdá, dudlajdá...
Restauracím přejem vřele, číšníky jak šídla,
prima meny, nižší ceny, větší porce jídla.
Koleda, koleda, páni vrchní, jen tak mezi řádky,
pozor, ať se nešidíte, když dáváte zpátky.
Dudlajdá, dudlajdá...

Koleda, koleda, vy uhlíři, ať vám dneska chutná,
pamatujte, co je správně naplněná putna
Koleda, koleda, rozhlase náš, tobě přejem vlídně,
ať u tebe Silvestra je aspoň dvakrát týdně
Dudlajdá, dudlajdá...
Přejeme vám taxikáři, hodně kilometrů,
také ať se vyznáme v tom vašem taxametru.
Koleda, koleda, zdravotníci, žádáme teď rázně,
na rýmu nám předpisujte Františkovy Lázně
Dudlajdá, dudlajdá...

Koleda, koleda, hodně štěstí v novém kalendáři
vám, vážení posluchači, přejí Bakaláři.
Zvláště milým posluchačkám jménem naší štyrky,
aby se jim na najlonkách nedělaly dirky.
Dudlajdá, dudlajdá, to vám dneska vinšujem…

 

Nezbední bakalářiHistorie souboru Nezbední bakaláři, který tak trochu navazoval na starší pěvecké sdružení Kocourkovští učitelé, není zmapovaná. Její začátky mi sice kdysi detailně popsal jeden ze zakládajících členů, Jindřich Vondřich, ale kdy a kde Nezbední bakaláři skončili, to jsem nezjistil. Podle J. Vondřicha začínali v roce 1934 pod názvem Westmeni, roce 1943 přišel zákaz používat název Westmeni, a tak krátkou dobu vystupovali v rozhlase pod názvem Bezejmenní, ale do roka už z nich byli konečně Nezbední bakaláři. Jejich činnost ve čtyřicátých a padesátých letech byla bohatá, a tak v této krátké informaci dodám pouze zmínku o poslední stopě, kterou jsem o jejich veřejném vystupování zaregistroval: V roce 1962 působili denně v pražském kabaretu U Fleků, v programu nazvaném Sexteto v ráji.

V rozhlasových Silvestrech vystupovala dlouhá řada populárních umělců a byla by škoda některé opomenout. Jednou to byl dokonce Oldřich Nový, jindy Rudolf Deyl mladší, anebo Miroslav Horníček, uváděný ještě jako člen Národního divadla. K dalším se zkusím vrátit zas až příště. Dnes se zmíním už jen o jedné skutečné hvězdě Silvestrů - Jaroslavu Šterclovi (1919-1996). Jeho všechny profese vyjmenovává Wikipedie takto: „Český herec, komik, lidový bavič, muzikálový a operetní zpěvák, trampský muzikant.“

Měl jsem v životě štěstí, že jsem se mohl v době pro komiky nelehkých sedmdesátých letech osobně seznámit jak s Jiřím Štuchalem, tak i s Jaroslavem Šterclem. Moc rád na oba vzpomínám. A víte, že jsem ani jednomu z nich nikdy nestačil říct, že jsem se jim smál už jako dítě školou povinné? Snad jsem je alespoň trošku potěšil ke konci jejich života, kdy jsem o nich hodně psal, kreslil je, zval do svých televizních a rozhlasových pořadů. No, ale abych nekončil smutně – pro dnešek na závěr alespoň jedna anekdota od Jaroslava Štercla. „Víte, jaký rozdíl je mezi elektrickým vláčkem a dámskými ňadry? Žádný. Oboje bylo vyrobeno pro děti, ale nejraději si s tím hrají tatínkové.“

 

ŠterclKoncem devadesátých let jsem dostal příležitost vybrat to nejlepší z rozhlasových Silvestrů a sestavit z nich cédéčka, která pak postupně vydal Český rozhlas – Radioservis. Jedno samostatné se skládalo z monologů Jaroslava Štercla…

Pokračování příští sobotu

 

Ondřej Suchý

Vložil: Ondřej Suchý