Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chudý kluk z Podkrkonoší by pro svůj sen obětoval cokoli. Zradu svého publika ale neunesl. Tajnosti slavných

18.02.2022
Chudý kluk z Podkrkonoší by pro svůj sen obětoval cokoli. Zradu svého publika ale neunesl. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením: Národní filmový archiv

Popisek: Vladimír Slavínský patřil ke komerčně nejúspěšnějším filmovým režisérům první republiky

VIDEO Tvrdohlavý workoholik by pro splnění životního snu udělal téměř cokoli. Stál za úspěchem řady slavných hvězd, které by se stěží zrodily, nebýt jeho urputnosti. Prostě chtěl bavit lidi, i když mu leckdy samotnému právě do smíchu nebylo.

Napsal pětačtyřicet scénářů, byl autorem třinácti námětů, padesát pět filmů režíroval a v patnácti si ještě v období němého filmu sám i zahrál. Slavné zlaté éře českého filmu první republiky dal celou řadu dramat i komedií, které nejspíš nikdy nezestárnou, od Madly z cihelny přes Uličnici, To byl český muzikant či Muži nestárnou až po Přítelkyni pana ministra, Advokáta chudých a Posledního mohykána. Vladimír Slavínský se stal komerčně úspěšným řemeslníkem, který své filmy přizpůsoboval vkusu diváků. Kritika sice nad nimi ohrnovala nos, publikum je ale zbožňovalo. A jeho laciné komedie, sladkobolné románky a dramatické tragédie přispěly k nesmrtelnosti řady zbožňovaných filmových hvězd.

 

Madla z cihelny:

Tvrdý boj o přežití

Do světa kumštu vkročil v době, kdy ještě staré přísloví mít hlad jako herec mělo svůj reálný základ. Ve skutečnosti se jmenoval Otakar Vladimír Pitrman a narodil se 26. září 1890 v podkrkonošských Dolních Štěpanicích do rodiny chudého pláteníka. Od dětství pomáhal otci tkát tradiční pruhovaný a kostkovaný kanafas, vébu na povlečení a hrubé plátno na slamníky neboli štrozoky a přitom snil svůj sen o umění, především o poezii a divadle. V sedmnácti se definitivně rozhodl a utekl od otcova stavu ke kočovné společnosti Smolák a Mužný do západočeských Přeštic a cestou si prý ve vlaku vymyslel pseudonym Slavínský. Rychle ale zjistil, že se herectvím neuživí, takže se vyučil typografem a pracoval v tiskárně. Hrál v divadlech v Třeboni, Čáslavi, Prostějově i Praze, a když bylo nejhůř, vystupoval dokonce na poutích jako amatérský zápasník.

 

Uličnice:

Základy pro Havla

Nový fenomén, kterému zasvětil celý život, se zrodil, když mu byl pět let. Tehdy bratři Lumiérové představili poprvé v Paříži svůj kinematograf a rozvoj němého filmu začal nabírat na obrátkách a s ním i Vladimírova touha naplnit svůj sen. Ve dvaceti letech napsal první divadelní hru a v roce 1912 pak první dva filmové scénáře pro firmu Kinofa, první českou filmovou výrobnu, kterou založil českobudějovický fotograf Antonín Pech. Finančně ji podpořila řada významných pražských obchodníků a průmyslníků a natočila více než dvě stovky především přírodních filmů a aktualit. Její snímek Svatojanské proudy z roku 1910 získal Velkou výstavní zlatou medaili na I. Mezinárodní fotografické a filmové výstavě ve Vídni a třídílná filmová reportáž z VI. všesokolského sletu v Praze v roce 1912 byla prodána do šestadvaceti zemí světa včetně USA. Už v roce 1914 ale společnost zkrachovala, její inventář převzal pražský stavitel Václav Havel a založil filmovou společnost Lucernafilm.

 

Advokát chudých:

Herec, scenárista i režisér v jednom

V roce 1915 se Slavínský pustil do natáčení prvního vlastního filmu Láska šla kolem, neměl ale dostatek zkušeností ani financí, aby ho mohl dokončit. Po první světové válce založil společně s Antonínem Jalovcem, zakladatelem firmy Illusion, společnost Poja Film, v níž byl Vladimír současně scenáristou, režisérem i hercem a natočil desítku němých filmů. Často zvládal fyzicky náročné, kaskadérské, až akrobatické výkony a pokoušel se přenést do českých podmínek postupy amerického filmu. V roce 1923 se ale s Jalovcem rozešli, především protože Vladimír přišel o svoji jedinou filmovou kameru a potýkal se s vážnými finančními problémy. Společnost definitivně zanikla v roce 1928 po požáru v promítacím sále, který zničil vybavení i většinu kopií českých filmů němé éry. Po nástupu zvuku přivedl Vladimíra zpátky k filmu jeho někdejší kameraman Svatopluk Innemann, který se mezitím začal věnovat režii. Začínal před kamerou jako epizodní herec, rychle se ale prosadil jako scenárista a režisér.

 

Muži nestárnou:

Král komerce

Svůj první zvukový film Právo na hřích natočil v roce 1932 a díky diváckému úspěchu se jeho kariéra rychle rozjela. Jeho sentimentální, naivní příběhy publikum zbožňovalo, takže se staly pro producenty zárukou zisku, a Slavínský byl považován po Martinu Fričovi za nejúspěšnějšího režiséra. Navíc totiž uměl natáčet velmi rychle, takže i levně, na place byl velmi důsledný a nesnášel sebemenší improvizaci. V jeho filmech se také stále dokola objevovaly stejné tváře, od Antonie Nedošinské a Theodora Pištěka přes Lídu Baarovou a Věru Ferbasovou po Františka Kryštofa-Veselého a Raoula Schránila. K nejhodnotnějším projektům z této doby patří filmy v hlavní roli s Hugo Haasem, většinou natočené podle námětu Olgy Scheinpflugové, například Madla z cihelny či Její lékař.

 

Poslední mohykán:

S pocitem zrady se nevyrovnal

Během nacistické okupace se snažil podpořit český národ řadou historických filmů, například životopisným To byl český muzikant o kapelníkovi Františku Kmochovi či adaptací romaneta Jakuba Arbesa Advokát chudých. Od červené knihovny přešel ke kvalitním komediím, takže se publikum, sužované nacistickou zvůlí, mohlo bavit příběhy Přítelkyně pana ministra, Zlaté dno, Muži nestárnou či Neviděli jste Bobíka?. A jako úlitbu moci natočil pod jménem Otto Pittermann i tři německé filmy. Po osvobození už natáčel jen jednu komedii ročně a pokoušel se navázat na svůj předchozí komerční úspěch, doba se ale změnila a pro jeho styl už neměla pochopení. Začal trpět pocitem, že ho publikum zradilo, přesto se ještě pokusil vyhovět novému stylu a natočit budovatelské drama se špionážní zápletkou DS-70 nevyjíždí, dokončit ho ale už nestihl. Dne 16. srpna 1949 ho našla jeho o osmnáct let mladší manželka Ludmila v pracovně mrtvého. Film byl dokončen na Barrandově o dva roky později a v jeho pozůstalosti ještě zbyl námět komedie Pára nad hrncem, kterou natočil v roce 1950 Miroslav Cikán.

(zdroje: Česká divadelní encyklopedie, Český film, ČSFD, Wikipedie, Petr Hořec: Jaroslav Marvan nejen o sobě, FDB, Česká televize, Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju – Perličky v duši Raoula Schránila, Národní filmový archiv)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská