Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Aneta s kulometem, Jirka s Putinem, svět je krásný. Komentář Štěpána Chába

komentář 18.02.2022
Aneta s kulometem, Jirka s Putinem, svět je krásný. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hana Brožková

Popisek: Naši/vaši/jejich prezidenti

Výherkyně prvního ročníku SuperStar Aneta Langerová se svěřila Českému rozhlasu, že s přáteli přemýšlela o tom, jak pomoci zchváceným Ukrajincům ve válce s Ruskem. „S přáteli jsme se o tom bavili a říkali si, že máme chuť jít k hranicím Ukrajincům pomoci. Stát tam a nějak je bránit,“ je to dojemné. Sice ne tolik, jako když jel do války Švejk, ale je to dojemné. Hned mi na mysli vytanula povídka Daniila Charmse, kterého bolševický režim v Sovětském svazu umučil hlady.

Kousek povídky sem přepíšu. Jmenuje se Rytíř bez bázně a hany. „Alexej Alexejevič Alexejev byl skutečným rytířem bez bázně a hany. Tak když například uviděl z tramvaje, jak jedna dáma zakopla o patník a přitom jí z proutěného košíku vypadlo skleněné stínidlo a rozbilo se, pocítil nutkavou potřebu té dámě pomoci, a proto se rozhodl, že se obětuje. Vyskočil za jízdy z tramvaje, upadl a rozbil si o kámen držku.

Jindy, když viděl, jak jedna dáma přelézala plot a zachytila se nahoře sukní za hřebík, takže zůstala uvězněna obkročmo na plotě a nemohla ani tam, ani zpátky, rozrušilo to Alexeje Alexejeviče Alexejeva do té míry, že si vytlačil dva přední zuby jazykem.“ Aneta Langerová má dobré srdce podobně jako Alexej Alexejevič Alexejev, rytíř bez bázně a hany. Bez té hlavně. Měli bychom ji volit v anketě o Zlatého slavíka. Jen nevím, jestli jí ta vojenská helma bude slušet jako Janu Lipavskému. To byl dobře zahraný tah proti Ruské federaci. Velmi dobře. Ten se bude těžko překonávat.

Ale jsou tu i jiní. Narazil jsem na twitterový přírůstek Jiřího Pehe. To je srdíčko otevřené a soucitné. Ten hnedle viděl zdroj všeho toho pandemického mrzení, které při obstrukcích předváděl Tomio Okamura a jeho parta. „Z paralýzy ve Sněmovně v režii SPD mají v současné situaci jistě velkou radost v Kremlu a na ruské ambasádě. A i o to možná jde, ne?“ pronesl s vážnou tváří Jiří Pehe. A já si hned, nevím ani proč, vzpomněl zase na Daniila Charmse, kterého sověti umučili hlady a který se vyžíval v absurdním humoru. Však proto také v nejblahobytnějším Sovětském svazu, kde zítra znamenalo včera a který oplýval mlékem, strdím i dalšími pokroutkami, umřel hlady. To mohl s citem pro absurditu jedině Daniil Charms.

Dělal si legraci i z ruských klasiků. Třeba takovou: „Puškin rád házel kamením. Sotva uviděl kameny, už je musel házet. Tuhle se rozdováděl tak, až byl celý rudý, mával rukama, házel šutry - no prostě hrůza!“ A já tam místo Puškina hned viděl Jiřího Pehe, kterak metá kamení po svém okolí, směje se jako blázen a má radost ze života. No prostě hrůza. S takovým politickým analytikem máme budoucnost zajištěnou. Společně s BIS odhalí veškeré úradky, které by se naší zemi mohly dít.

Ale jak musí být takový život krásně jednoduchý. Něco se mi nelíbí, hned si tam dosadím Putina a nemusím se trápit. My jsme, když jsem byl malý, měli pana Banase. Něco se rozbilo, ztratilo, hned každý věděl, že za to může pan Banas. No, u Pehů mají zase Putina. Každý máme něco a někoho, kdo nám dělá svět jednodušší a snesitelnější. A to je dobře, jinak bychom se z té složitosti světa zhroutili. Já už ovšem pana Banase nepoužívám. Některým zůstal.

 

Vložil: Štěpán Cháb