Kvůli politice s bratrem léta nepromluvil jediné slovo. Když pak prohlédl, ztratil chuť žít. Tajnosti slavných
14.02.2022
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov
Popisek: Jaroslav Moučka jako kriminalista Roubal v detektivce z roku 1970 Na kolejích čeká vrah
FOTO / VIDEO Hřmotný, přesto ale vlídný a chápavý. I když byl ,kovaný‘ soudruh, politické násilí mu bylo proti srsti. Ztráta iluzí jím vážně otřásla, nakonec ale přistoupil na hru vládnoucího režimu. Proč? Protože chtěl hrát.
Jeden z nejúspěšnějších hereckých samouků dostal do vínku tak mimořádný talent, že se dokázal vypracovat až na samotný herecký vrchol pouze vlastní pílí. Na milovníka se nehodil, jeho parketou se stali obyčejní a upřímní chlapi z lidu. Při ztvárňování svých postav se Jaroslav Moučka vyhýbal složité psychologii ,obyčejný‘ svět mu mnohem víc umožňoval rozehrát robustní komiku, dobrosrdečný humor a schopnost charakterizovat postavu jen přesně zvoleným detailem. Stal se populárním představitelem chápavých a vlídných soudruhů, s jeho láskou ke komunistické ideologii to ale tak jednoznačné nebylo. Měl totiž o dva roky staršího bratra Milana, který se podepsal na osudech řady politických vězňů v padesátých letech minulého století, měl dokonce na svědomí i Miladu Horákovou. A Jaroslav s ním kvůli tomu léta nepromluvil ani slovo.
Lucie:
Dlouhé hledání
Narodil se 9. listopadu 1923 ve Studené u Telče, jeho otec byl obchodní cestující a matka švadlena. Učil se postupně kamnářem, pekařem, knihkupcem… Nakonec zakotvil u oboru strojní zámečník a soustružník, který mu konečně ,sedl‘. Touto profesí se také živil během druhé světové války, ani u ní ale nezůstal. Jednou totiž náhodou zaskočil u ochotníků, kterým onemocněl jeden z herců, a herectví ho zajalo do svých pavučinek navždy. Po osvobození měl nejprve na starosti na jihlavském národním výboru bydlení a zájezdy herců z Horáckého divadla, brzy ale začal pracovat jako inspicient s hereckou povinností. Ve stejných funkcích pak působil v sezóně 1946-47 v divadle v Kladně, a pak už se stal v Olomouci konečně opravdovým hercem. V sezóně 1949-50 odešel za Jindřichem Honzlem do Národního divadla, jenže dostával málo rolí, a tak se přesunul do Gottwaldova. Až v roce 1953 definitivně zakotvil v pražském Divadle Na Vinohradech, v němž setrval až do odchodu do penze v roce 1994 a ztvárnil na jeho jevišti 145 postav. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1950 ve snímku Případ doktora Kováře a od konce padesátých let pravidelně dostával menší role ve filmu i televizi. Často býval obsazován v detektivkách, objevil se ale i ve filmech a řadu postav ztvárnil i v seriálech.
Noční jízda:
Srpnové rozčarování
Chudé poměry, z nichž pocházel, formovaly jeho politický názor. Jako mladý, nadšený a nekritický chlapec vstoupil do KSČ a v druhé polovině šedesátých let patřil k zaníceným propagátorům reformních změn. Jenže je v srpnu 1968 definitivně ukončila okupace a Jaroslav ztratil všechny iluze. Ze strany vystoupil, na protest si zahrál ve filmu Dlouhé dopoledne a ,střihl‘ si roli i v legendárním snímku Ucho, v hlavních rolích s Jiřinou Bohdalovou a Radkem Brzobohatým. Oba filmy však nastupující normalizace poslala velmi rychle do trezoru a komunisté mu dali jeho ,zradu‘ pořádně sežrat. Dali mu jasně najevo, že když nebude poslušný, určitě si nezahraje v projektech, které by se mu líbily.
Bakaláři – Krádež:
Ve stínu Pláteníka
Moučka nakonec přistoupil na jejich hru, a když v roce 1977 potřebovali soudruzi upevnit po Chartě 77 pozice a nabídli mu návrat do strany, souhlasil, aby mohl znovu naplno hrát. I kvůli tomu přijal hlavní roli v seriálu Jaroslava Dietla Okres na severu, za ztvárnění tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka dostal státní cenu Klementa Gottwalda a stal se oficiální tváří systému. Příležitostně publikoval v tisku, vystupoval na besedách a celá osmdesátá léta prožil ve stínu své seriálové postavy. Po roce 1989 ale dokázal z Pláteníkova stínu šikovně vyklouznout, takže až do konce devadesátých let zůstal herecky aktivní. Jednou z jeho posledních rolí byl dědeček v seriálu Život na zámku.
Okres na severu:
Milan pomstě neunikl
Dlouhá léta ho trápily problémy s bratrem Milanem, který byl estébák a podílel se na mnoha zločinech. Byl náčelníkem vyšetřovací skupiny, která v ruzyňské věznici páchala na politických vězních strašné krutosti. Odpůrce komunistického režimu nechával mučit a pracoval i na vykonstruovaném procesu a týrání doktorky Milady Horákové, která se stala jako jediná žena obětí politických procesů padesátých let. Zatímco vězně vystavoval i několikadennímu krutému týrání, doma byl příkladným otcem dvou dcer. Z Miroslavy se stala šéfka propagandy SSM a fanatická soudružka, druhá se ale měla stát již v dětství obětí pomsty některých vězňů, které její otec krutě mučil. „Byla plachá, učila se hůř než Mirka. Tehdy se ve škole začalo vyprávět, že ji asi jako desetiletou přepadla parta bývalých muklů, kteří se chtěli pomstít za to, jak se k nim hlavní vyšetřovatel StB Moučka choval. Prý jich několik vyskákalo z auta a nechutně ji znásilnili,“ prozradil serveru ahaonline.cz jeden z jejích bývalých spolužáků. Nakonec dívka v pětadvaceti za podivných okolností zemřela, což její okolí připisovalo přetrvávajícímu psychickému traumatu.
Okres na severu:
okresní tajemník KSČ v Brodu Josef Pláteník
Dlouhá léta ani slovo
Jaroslav byl sice také komunista, něco takového ale neschvaloval, takže s jediným bratrem přerušil veškeré styky a dlouhá léta s ním nepromluvil jediné slovo. „Měl jsem bratra strašně rád. Ale když jsem se dozvěděl, co dělá… Přestal jsem s ním mluvit. Bylo to těžké životní rozhodnutí, zavrhnout bratra, kterého jsem měl rád. Celá léta, když byl nahoře, se o nás nezajímal,“ svěřil se s rodinným tajemstvím v rozhovoru pro Novinky.cz. Z herecké profese ho definitivně vyřadila Parkinsonova choroba, takže trávil poslední léta života v Kardašově Řečici na Jindřichohradecku. Pak se ale přidala rakovina tlustého střeva, jeho zdravotní stav se dramaticky zhoršil a musel se vrátit do Prahy.
Jako tchán doktora Blažeje v seriálu Nemocnice na kraji města; foto se svolením Česká televize - Přiba Mrázová
Smrt byla vykoupením
V posledních měsících u něj navíc propukla i Alzheimerova choroba, takže si ani nepamatoval, že má na kontě spoustu divadelních, filmových a televizních rolí. „A když si vzpomenu, nechci se na sebe v televizi vůbec dívat. Proč? Už dávno jsem někdo jiný,“ povzdychl si v jednom z posledních rozhovorů pro Blesk. Ke konci už jeho manželka Jiřina a syn Jaroslav přestali náročnou péči o vážně nemocného herce zvládat, a tak se ho ujali v pečovatelském domě na pražském Žižkově, kde 26. prosince 2009 zemřel. „Řekli, že měl otravu krve, kterou způsobil zánět močového měchýře. Já tomu ale moc nevěřím. Myslím, že to byla hlavně dysfunkce mozku,“ dodala paní Moučková.
(zdroje: Wikipedie, Databáze českého filmu, CSFD, Blesk, FDB, Divadlo na Vinohradech, Ahaonline, Česká televize, Filmový přehled, Kardašova Řečice)
Vložil: Adina Janovská