Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Podnájemníkem ve vlastní vile. Aby měl z čeho žít, prodával po hospodách obrázky. Tajnosti slavných

07.02.2022
Podnájemníkem ve vlastní vile. Aby měl z čeho žít, prodával po hospodách obrázky. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením BVD

Popisek: Na obálce knihy Jaromíra Farníka a Radka Žitného Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scenáristy. S knírem se objevoval pouze na filmovém plátně, v civilu byl vždy hladce oholen.

VIDEO Zatímco v divadle a kinosálech se při jeho kreacích publikum válelo smíchy, v soukromí mu bylo čím dál hůř. Nacisté se rozpínali čím dál víc a začalo jít o život. (Pokračování z pátku 4. února)

Postavy Čeňka Šlégla byly vždy nepřehlédnutelné, a to rozhodně nejen díky noblesní vizáži. S chutí hrál v nenáročných komediích a sladkobolných melodramatech různé šlechtice, důstojníky, bankéře, továrníky, ředitele, úředníky a pedagogy. Stejně úspěšně ale dokázal shodit elegantní oblek a ztvárnit různé pochybné existence, flamendry, šejdíře a podvodníky, například podvodníka s obrazy v komedii Studentská máma či vetešníka Puškvorce ve filmu Ulice zpívá, který současně i režíroval. A také opravdové zločince, například uprchlíka z Ďábelských ostrovů v komedii Tři kroky od těla nebo člena tlupy Monokel-Fredyho v Rozpustilé noci. Jenže zatímco v divadle a kinosálech se při jeho kreacích publikum válelo smíchy, v soukromí mu bylo čím dál hůř. Už v první polovině třicátých let totiž začala atmosféra houstnout.

 

Tři muži na silnici (slečnu nevyjímaje):

strážník na motorce v reklamě na pneumatiky firmy Baťa

Jak podráždit nacisty

Od třicátých let začal veřejně vystupovat proti nacistické ideologii, což se mu později stalo osudným. Už v roce 1933 napsal aktovku, nazvanou Pěkně prosím, uříznou mě!, která byla nekompromisní karikaturou samotného Hitlera. Během mobilizace v září 1938 roznášel letáky proti německé expanzi, takže hned po vyhlášení protektorátu ho přátelé varovali, že se určitě ocitne velmi brzy v hledáčku gestapa. Rodinnou situaci ještě navíc zkomplikovala jediná dcera Blanka, jejíž přítel Arnošt Weiss byl židovského původu. V roce 1939 pak měl premiéru jeho film Teď zas my, komedie o střetu generací, která mu v očích nacistů ještě přitížila. Rázně se proti němu postavilo Fašistické studentské hnutí ve svém časopisu Vlajka, a když se snažil situaci vyřešit přímo v redakci, šéfredaktor De La Cámara ho vyzval, aby se přidal k nim, jinak nebude mír pokoj. Šlégl odmítl, takže vlajkaři vzápětí přitvrdili a opřeli se do Blanky a její známosti se Židem.

 

Zvonilo klekání:

písnička z komedie Děti na zakázku, k níž napsal text;
film také v roce 1938 režíroval

Dokonalá maska

Neustálému nátlaku a vyhrožování nakonec podlehl a 20. března 1940 podepsal přihlášku do Vlajky. „Dostatečně poučen o postupu okupantů a maje obavy z budoucna, nasadil jsem si masku. Ta však musela sedět dokonale, aby ani cípkem nebylo možno pod ni nahlédnout...“, citoval jeho vzpomínku Jaromír Farník v knize Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scenáristy. A dokonalá opravdu byla, takže se od něj začali přátelé i kolegové odvracet. Navíc Blančin přítel Arnošt porušil návštěvou kavárny Flora protižidovská nařízení a byl zatčen. K výslechu musela i Blanka, která se pak zhroutila a pokusila o sebevraždu. A milující otec kvůli ní definitivně zahodil čest. Požádal o pomoc vysokého úředníka gestapa, takže se Arnošt Weiss vrátil po šesti týdnech z Terezína. V roce 1941 se s Blankou vzali a otec je pak živil oba.

 

Kristián:

Veřejné sebezničení

Pro záchranu rodiny se sešel v prosinci 1941 před rozhlasovým mikrofonem s Vlastou Burianem v rádoby vtipném nacistickém skeči Hvězdy nad Baltimore, v němž Burian parodoval Jana Masaryka. Burian pak v těchto ,skvostech‘ Josefa Opluštila odmítl hrát, Šléglovi se podařilo z nich vyvléknout až po jedenácti dílech fingovaným zraněním. Bohužel pro něj si ale většinou antisemitské a pronacistické skeče hodně posluchačů oblíbilo a žádali jejich nekonečné opakování. Z Vlajky sice po dvou letech vystoupil, poté co se ale Blance narodila v roce 1943 dcera Zuzana, stal se ještě vydíratelnějším. Gestapo mu jasně dávalo najevo, že musí v propagandistických parodiích hrát dál, jinak rodina jeho dcery nemá šanci přežít. V roce 1942 napsal pod nátlakem gestapa román Návrat, v kterém byly krátké antisemitské pasáže, a v roce 1944 byl slavnostně dekorován Svatováclavskou orlicí. Nuceně ji přijala řada významných osobností, například režisér Otakar Vávra, který podle Václava Vlka st. na otázku Arnošta Lustiga, proč ji přijal, kdysi odpověděl: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“

 

Hotel Modrá hvězda

naposledy před kamerou jako ředitel hotelu

Tvrdé zúčtování

Čeněk Šlégl hrál ve více než osmdesáti filmech a úspěch měl i jako filmový a divadelní režisér. Napsal jedenáct filmových scénářů, byl autorem textů k filmovým písním a ve Fidlovačce režiséra Svatopluka Innemanna si jako Matěj Dudek před kamerou i zazpíval. Nacistické vyznamenání ale znamenalo definitivní konec jeho kariéry, dokonce ho v Divadle Vlasty Buriana publikum několikrát vypískalo. Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu a v roce 1947 odsouzen za podporu nacistického hnutí vystupováním v rozhlasových skečích k trestu šesti měsíců žaláře, které si odpykal v jáchymovských uranových dolech. Pak dostal od disciplinární rady Svazu československých filmových pracovníků jako jediný herec doživotní zákaz umělecké činnosti. Navzdory vážným problémům s páteří pak pracoval v dělnických profesích, mimo jiné byl zaměstnán i v Uhelných skladech na Žižkově a jako pošťák. Žil v strašnické vilové čtvrti Třebešín jako podnájemník v malém bytě ve vlastní vile, kterou si nechal kdysi v třicátých letech postavit. A protože měl po odchodu do důchodu jen minimální penzi, prodával po pětikoruně po hospodách své obrázky, malované na skle. Manželka Helena zemřela, vnučka Zuzana, která vystudovala na pražské konzervatoři zpěv, se v roce 1967 provdala do Rakouska, kde působila herečka a zpěvačka, a dcera Blanka za ní v roce 1968 emigrovala. Čeněk Šlégl zůstal úplně sám a navždy odešel opuštěný a zapomenutý 17. února 1970.

(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Semanovice, FDB, Václav Junek: Celoživotní jízda špatnými vlaky, IMDB, Jaromír Farník: Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scénáristy, Václav Vlk st.: Podivná ocenění)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská