O mém dětství, prožívaném na rušné nuselské ulici, která byla pro mě co chvíli plná překvapení. Album Ondřeje Suchého

Foto: Se svolením Ondřeje Suchého

Popisek: Ondřej Suchý s knížkou Čuk a Hek, o níž se více dočtete v článku

Pohled na Václavské náměstí v době, kdy jsem tam jako kluk chodíval do prodejny Sovětská kniha nakupovat korunová ‚zvuková psaníčka‘. Že byla hned na protějším rohu Polská kultura, kde se prodávaly gramofonové desky s jazzem a časopisy Film a Ekran, na to jsem přišel až o něco málo později.

Vracím se do Nuslí, do jednoho imaginárního zimního dne první poloviny padesátých let. Proč imaginárního? Protože dnes do něj následovně vměstnám mnohé z toho, co jsem zažil v různých jiných dnech, aniž bych lovil v paměti, kdy a co mě v okolí našeho bydliště udivilo.

Slibovaný pohled na tehdejší Václavské náměstí

Tak třeba to, že se v zasklené vývěsce na našem domě jednoho dne objevily v černých rámečcích fotografie dvou pánů (Stalina a Gottwalda), kteří ovšem v našem domě nikdy nebydleli. Že mě ve škole naučili číst a psát, to už jsem vám minule prozradil, ale že se ve mně začalo probouzet cosi, co bych dnes nazval asi imaginací, o tom jsem se přesvědčil nedávno, když jsem našel doma popsaný papírek (který si maminka schovala), na který jsem zapsal jeden svůj sen. 

Tak tohle se mi fakt zdálo. Přemýšlím nad tím, jaké nutkání mě vedlo k tomu tenhle sen později zaznamenat?

Pokračuji procházkou po Leninově, dnes Nuselské třídě. Přešel jsem přes tramvajové koleje a koukám na jinou vývěsku, tentokrát oznamující, co hrají v kině Tatra. Stálo tam DVAKRÁT DVĚ JE NĚKDY PĚT. Pomyslel jsem si: To je ale nesmysl, ještě že je ten film mládeži nepřístupný, stejně bych na něj nešel! Informace, že jde o maďarskou veselohru, ta už mě nezajímala, jelikož o pár kroků dál byl obchodní dům NUBA. Ten mě zajímal nikoliv proto, že v něm prodávali látky a snad nějaké potřeby pro domácnost, ale proto, že tam byl i pult se školními potřebami, kde byla vystavena spousta krásných per do dřevěných násadek. Pérka byla zlatá, stříbrná, s useknutou špičkou a redispéra různých velikostí. Redispérům jsem pozornost nevěnoval (tehdy jsem ještě netušil, že jednou jimi budu - po vzoru Neprakty - kreslit vtipy do novin, dokonce později vtipy jen s myší tématikou). Blýskavá pérka mě oslňovala i svou nízkou cenou, takže jsem si pokaždé nějaké koupil a doma pak uložil do malilinkaté plechové krabičky, určené právě pro nošení pérek náhradních. Proč se ten obchoďák jmenoval Nuba, na to jsem ani po létech nepřišel. Jediné, co mě napadá je, že to NU může souviset s názvem Nusle, tak jako že NARPA, kam jsem měl namířeno dál, mohla být třeba zkratkou NÁRodního podniku PApírnictví. Nevím. Za výlohou Narpy bývaly vystavené brožury, mezi nimiž mě fascinovala ta s názvem ČUK A HEK. Že se ti dva rozjívení hajzlíci jmenovali Čuk a Gek, to už jsem znal z biografu, ale Hek? 

Zase se vracím do nedávné současnosti: Když jsem svého času na veřejnosti na sebe vyzradil, že bych knížku Čuk a Hek po létech rád vlastnil, kdosi z publika mi ji při jedné veřejné rozhlasové nahrávce přinesl až na pódium. Doma jsem nalistoval tiráž a přečetl si, že knížku překládal muž. Kdyby to totiž byla žena a jmenovala se třeba Lašková nebo Rádlová, věděl bych, o koho jde. Paní Hana Vítová, filmová a divadelní herečka ‚doby byvší‘ mě nezklamala! V padesátých létech si totiž přivydělávala vytvářením křížovek pro noviny a také překlady z různých jazyků, mezi nimiž byla i ruština. Z Geka by Heka určitě neudělala! 

Z Narpy moje cesta končila na Náměstí bří Synků (proč se píše bří, když se beztak říká bratří Synků, nad tím jsem jako kluk nepřemýšlel). Tak řekněme na ‚Synkáči‘ bylo velké knihkupectví. To mě bavilo, protože mělo více výloh. Že mě tam jednoho dne potká další překvapení - knížka s názvem PTÁCI A JINÉ RYBY (jejímž autorem byl jistý J.R.Pick) – mne nijak nenadchla. Zaujala mě docela jiná, a to nejen svojí nízkou cenou, ale také tím, že mi vnukla úžasný, velmi inspirující nápad! Vešel jsem do prodejny, zaplatil asi 3,50- Kčs a knížku si odnesl domů. Jmenovala se VČELAŘSTVÍ V JZD. Že jsem dostal vyhubováno, to se dalo čekat, jenomže - zastavte příval dětské fantazie! Nedlouho předtím jsem totiž po přečtení jedné knížky sovětského autora, vypůjčené ve veřejné knihovně, pro změnu oznámil mamince, že si pořídím u našich kamen malý inkubátor a z vajíček zakoupených v Pramenu se nám začnou líhnout kuřata. Pravda, s podobnými nápady jsem chodil pouze za maminkou; co by tomu řekl tatínek Jaroušek, natož pak sourozenec Jiří, to ani po těch dlouhých létech nechci domyslet!

Samozřejmě, že jsem si Ptáky a jiné ryby od Jiřího Roberta Picka – satirika v dospělosti koupil v antikvariátu. Jednak proto, že jsem autora, zakladatele pražského divadélka Paravan, poznal později osobně, jednak že nejen tato, ale i další jeho knížky byly vtipné, a venkoncem také proto, protože i on mě považoval za autora vtipného. 

Tak a řekněme, že se to všechno odehrávalo během jednoho zimního dne, a proto se znovu vracím zpátky na naší ulici. Napadlo mne, že se zastavím v nedaleké prodejně Supraphonu. Tam by mohli mít nějakou gramofonovou desku s Louisem Armstrongem, kterou jsem Jiřímu, když byl v práci, nešťastnou náhodou rozšlápl. Jiří měl desek hodně, a tak nebylo těžké pod ně srovnané střepy vložit a příležitostně zničenou desku ze svého kapesného koupit. Prodavačka v Supraphonu se mě ještě dvakrát nevěřícně zeptala, kterého zpěváka že si chci koupit a teprve pak pravila, že žádné takové desky se u nich neprodávají. Byla to chytrá obchodnice, anebo se jí zželelo mého protáhlého ksichtu, a proto mi nabídla desku jinou, nazpívanou Rudolfem Cortésem. Maminka měla ‚Korťu‘ ráda, blížily se Vánoce, takže jsem si místo Armstronga odnášel z obchodu dárek pro maminku. Myslím, že na ní Rudolf Cortés zpíval píseň Váš dům šel spát. Tak tohle všechno se dejme tomu odehrálo v jednom mém imaginárním dni. Končím ukázkou, jak mi to v zimě slušelo - maminka ráda pletla a tak jsem chodil po ulici celý popletený.

Pletená čepička s pleteným kšiltem, pletená šálka, pletené rukavice, pletené podkolenky. A pak šup – ke komunálnímu fotografovi pro snímeček do alba!

Pokračování příští sobotu   

Vložil: Ondřej Suchý