Vědomě zničil sám sebe, aby zachránil své nejbližší před první totalitou. A druhá mu to pak tvrdě spočítala. Tajnosti slavných
04.02.2022
Foto: Se svolením Slaviafilm
Popisek: Čeněk Šlégl jako baron Hypolit Studený v komedii režiséra Miroslava Cikána z roku 1941 Provdám svou ženu
FOTO / VIDEO Pro jedinou dceru obětoval nejen kariéru, ale především svoji čest. Skončil pak v uranových dolech a dostal doživotní zákaz. A nakonec zůstal úplně opuštěný jako podnájemník ve své vlastní vile.
Říkává se, že člověka utváří společnost a události, v nichž žije a které si nevybral. Představitel prvorepublikových továrníků, velkostatkářů či vysokých úředníků Čeněk Šlégl sice nikdy hlavní roli nedostal, rozhodně byl ale nepřehlédnutelný a mimo jiné vynikl jako skvělý sparing partner Vlasty Buriana. Jenže se narodil do špatné rodiny, žil v špatné době a musel se vypořádat se dvěma totalitami. Před tou první se snažil zachránit svoji rodinu, čímž si vysloužil navždy nálepku nacistického kolaboranta. A ta druhá mu potom navždy vystavila velmi tvrdý účet.

Jako falešný hráč a karbaník Pepito Nožiani, vlastním jménem Josef Nožička, v komedii z roku 1932 Děvčátko, neříkej ne!; foto se svolením Starfilm
S technikou skončil dřív, než vůbec začal
Narodil se jako Vincenc Schlögel 30. září 1899 v dělnickém Žižkově, který sice byl v roce 1881 povýšen na město, součástí Velké Prahy se ale stal až v roce 1922. Jeho otec byl úspěšným a bohatým obchodníkem a rodina, jak už samotné příjmení napovídá, byla částečně německá. Vždy se ale hlásila k českému národu. Vystudoval Druhé c. a k. reálné gymnázium v Truhlářské ulici na Starém Městě a připravoval se na studium techniky. Technické nadání zdědil po otci a měl se stát inženýrem. Také ale velmi dobře maloval, a dokonce složil texty k několika písničkám. Poslední prázdniny po maturitě ale o jeho budoucnosti rozhodly úplně jinak. Odjel totiž tenkrát do Pavlíkova na Rakovnicku k strýci Emanu Doležalovi, který byl ředitelem kočovné divadelní společnosti. A co čert nechtěl, v jednom představení nečekaně vypadl jeden z herců, takže šoupli na jeviště narychlo Čeňka. A přestože bylo jeho první vystoupení naprostá katastrofa, herectví ho tak vzalo za srdce, že už u něj zůstal.

Továrník Daněk a tanečnice Kaťa (Ljuba Hermanová) v komedii Karla Lamače z roku 1934 Nezlobte dědečka; foto se svolením Meissnerfilm
Putování z venkova do Prahy
V roce 1917 začal hrát s Divadelní společností J. Kalenského, v níž jeho strýc působil jako ředitel, a byl to údajně právě on, kdo ho uvedl do hereckého světa pod počeštěným jménem Čeněk Šlégl. Díky tomu se také elegantně vyhnul vojenské službě v rakousko-uherské armádě a postupně působil se souborem Elišky Zöllnerové, klatovskou společností Josefa Faltyse a příbramskou divadelní společností J. Blažka. V divadelní společnosti J. O. Martina se zamiloval do kolegyně Heleny, vzali se a měli spolu dceru Blanku. Postupně se propracoval do malých divadel, nejprve krátce působil v jihočeském Táboře, pak přešel do Prahy a objevoval se na jevištích Pištěkova lidového divadla na Královských Vinohradech, v karlínském Varieté, Aréně a Uranii. Už v roce 1919 stanul poprvé i před filmovou kamerou, tedy ještě v němé éře. Debutoval jako Jan Amos Komenský v historickém pásmu režiséra R. F. Branalda Utrpením ke slávě a v témže roce ještě stihl postavu barona Malenického, rodinného přítele hlavních hrdinů, v komedii They Červenkové Zloděj.
Baron Prášil:
Salónní komik
Rychle zapadl do ,škatulky‘, která mu vyloženě seděla, stal se živoucí karikaturou rádoby vznešených mužů, kterým ale není právě shůry dáno. S chutí ztvárňoval neschopné rakouské důstojníky, zdegenerované šlechtice, domýšlivé bonvivány… prostě starší pány, kteří navzdory pokročilému věku a své hlouposti, která je vyloženě do očí bijící, sázejí na elegantní vizáž, šarm a svůdnické umění. Znovu se ale do filmových ateliérů vrátil až v roce 1926, kdy si zahrál hned v osmi filmech různé ctitele, hosty, číšníky či úředníky. Hlavní role se sice nikdy nedočkal, až do náhlého ukončení filmové kariéry v roce 1941 ale ztvárnil více než osmdesát postav. Ve všech zůstal věrný karikatuře zazobaných nafoukanců, barových flamendrů, směšných záletníků či podvodníků.
U poklady stál:
Burianův nahrávač
Od roku 1925 byl velmi úspěšným sparing partnerem národem milovaného komika Vlasty Buriana a hráli spolu až do definitivního uzavření českých divadel nacisty v roce 1944. Tuto roli úspěšně zastal i v řadě jeho nesmrtelných komedií, například jako rytmistr hrabě Géza Géza Medák v C. a k. polní maršálek, konzul Vieland v To neznáte Hadimršku, penzionovaný admirál Piacci v Hrdinném kapitánu Korkoránovi, korvetní kapitán Quido Krištofovič v Ducháček to zařídí, gremiální rada Richard Pěna se zraněným palcem v U pokladny stál…, hrabě Bohdan Kocharowski v Baronu Prášilovi či statkář Arnošt Pěnkava v Přednostovi stanice. Před kamerou ale sekundoval i jiným komikům, například v legendárním Kristianovi byl protihráčem Oldřicha Nového jako seladon v Orientbaru, kterému ohraný seznamovací trik se ,ztraceným‘ kapesníčkem stále nevychází.
(Pokračování v pondělí 7. února)
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, Semanovice, FDB, Václav Junek: Celoživotní jízda špatnými vlaky, Pavlíkovská radnice, Jaromír Farník: Čeněk Šlégl – dvě tváře herce, režiséra a scénáristy)

Vložil: Adina Janovská