Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kam dáme Kačenku? Do Strakova rybníčku, mezi další kačenky. Komentář Štěpána Chába

komentář 01.02.2022
Kam dáme Kačenku? Do Strakova rybníčku, mezi další kačenky. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Kateřina Bursíková Jacques

Kateřina Bursíková Jacques, dříve Zelení, teď LES, která naposledy půl roku asistovala Olze Sommerové v Parlamentu v boji za Českou televizi, se stala sněmovní tajemnicí nově ustavené poslanecké skupiny přátel Tibetu. Krmítka se tedy zaplňují úspěšně. To, co bude méně úspěšné, je Česká republika. Ale to už tu asi všichni tak nějak víme a jsme s tím smíření.

S novou vládou totiž přišel na scénu kult Václava Havla. Povznášející duch nepolitické politiky, kde se místo diplomacie a zásad nohou stojících pevně na zemi, začne uplatňovat křik a obviňování. Nutno podotknout, že Havel měl svou politiku aktivismu stále ještě usazenou na zemi, vycházel z dobových reálií. Jeho rétorická cvičení měla po revoluci a z jeho úst svou roli. Západ nás bral jako nadšeně loajální mazlíčky na pár fotek na obálky novin a časopisů (což nám dočasně dodávalo kredit), jehož ekonomickou sílu je potřeba si rychle rozparcelovat, než si ti nadšení naivové všimnou, že jim všechno zmizelo pod zadky a že jsou ve vleku (což nám kredit stáhlo do minusových hodnot).

Jenže ta doba je pryč. Teď už nemáme koho dávat na obálky časopisů. Už v ekonomickém vleku jsme, není co parcelovat, zoologickou zahradou plnou komunistických rarit už také nejsme, levno u nás není, šlapky, které lemovaly celé pohraničí se západem, už také zmizely, a ty, co nezmizely, podražily, i to kouření v hospodách zakázali. Po velkém startu našich nadějí jsme se zvládli stát tak leda porno velmocí. Koho zajímáme kromě porno producentů? Další malý postsovětský stát někde na východě Evropy, jenž je patřičně ponížený a naplněný lidmi (asi), kteří si večeři obstarávají za pomoci kyje a na večerní znásilnění družky si svítí svíčkou. Nebo loučí.

A do toho nastoupí nová vláda s vizí, že se zase musíme stát velmocí lidských práv. Jako dřív. Za toho Havla. To jsme byli lidskoprávní kabrňáci, kterým se zatajeným dechem naslouchal celý svět. A to se z nás musí zase stát. Musíme se vrátit do devadesátek z toho kulturního hlediska a začít restartem naší pošramocené mezinárodní tváře. Je to důležité, přece si do výdobytků veškeré naší třicetileté usilovné porevoluční práce nemůžeme dát jenom to porno. To by při schůzování v OSN nedělalo ve světle kamer dobrotu, ve tmě zákulisí zase dobré kšefty.

A tak se po volbách založil sněmovní klub přátel Tibetu. To je dobrý, Tibet je tahoun. Věčný tahoun do hlubin lidskoprávního naříkání nad vlastní bezradností. Návrat k duchu devadesátek, který uhynul a je pohřben hned vedle pojmů jako sebevědomí, naděje, ekonomický tygr, český průmysl, česká kultura a nakonec i český smysl pro humor. Hromadný hrob s naší uhynulou budoucností chce současná vláda vykopat a ještě rozdýchat. Ale je to jako se snažit rozdýchat dvacet let mrtvou kobylu. Tam už příliš nehrozí, že vesele vyskočí na nohy, spíš hrozí, že její hnijící mrtvola rozšíří do veřejného prostoru morovou ránu a morem zamoří i jakékoliv mezinárodní vztahy. A to včetně těch západních, které dávno nejedou na aktivismu, ale na čistém pragmatismu. I těm budeme čistě pro smích.

 

A jak bude zasedání přátel Tibetu v naší Sněmovně probíhat?

Anonymní předsedající: Zahajuji schůzi přátel Tibetu. Má někdo nějaké návrhy, připomínky, nápady?

Kateřina Bursíková Jacques: Jako pověřenkyně ministryní války Černochové členy komise informuji, že plénum jejího ministerstva na náš návrh odsouhlasilo zaslat do Tibetu v rámci mírového řešení a diplomatické cesty deset tisíc handgranátů a sto milionů na rozvojovou pomoc pro odboj Tibeťanů vůči čínskému uchvatiteli. V Palestině se to osvědčilo, jak jsme zjistili šetřením, čím více v rámci evropského rozpočtu pošleme jako rozvojovou pomoc Palestincům, tím většího počtu útoků se pak Izrael dočká. A tak to má být. Třetí návštěva tibetských emigrantů v našem sněmovním klubu konečně donutila Čínu reagovat. Stáhla velvyslance z České republiky a hrozí zastavit nejen politický, ale i obchodní styk.

Anonymní člen sněmovního klubu přátel Tibetu: Skvěle, soudružko Bursíková, skvěle.

Kateřina Bursíková Jacques: Děkuji. Děkuji. Slov chvály není potřeba. Budujeme mír, a to je zásadní. Tam jde člověk stranou. Dále chci sněmovní komisi přátel Tibetu předat zkušenosti z mé osobní cesty do Tibetu.

Anonymní člen sněmovního klubu přátel Tibetu: (zalyká se napětím, oči mu září, pěstičky drží sevřené u kolen, svačinu ukrytou v příruční tašce přes opěradlo židle, na klopě odznáček): Jaké to bylo, povídej.

Kateřina Bursíková Jacques: Upřímně, trochu zklamání. Myslela jsem, že se kolem nás nahrnou malí vyhladovělí černoušci. Že se vyfotím v savaně se lvy. Že se podívám na Viktoriiny vodopády a zkusím pouštní snowboard. Ale nic z toho mě nečekalo. Místo toho mě dopravili do velkoměsta, kde byli všichni podivně šikmoocí, zima tam byla, mé letní šatečky na mně vlály jako v nějaké Babišově opozici proti kožichům a rukavicím těch podivných šikmookých lidí, kteří vůbec nevypadali jako vyhladovělí černoušci, všichni někam uháněli a nikoho jsem já a ani mé humanitární balíčky s vytamíny nezajímala.

Anonymní předsedající: Ano, Babišova opozice…

Kateřina Bursíková Jacques: Jistě, formální soudruhu předsedo, v Babišově opozici. Dokonce jsem se dostala tak daleko, že jsem se neprojela ani na velbloudu, ale dokonce, to se chytněte futer, jsem nespatřila Kilimanžáro, s kterým jsem si plánovala udělat smutnou fotečku a připsat k ní, jak mě tíží enviromentální žal. Místo fotogenického Kilimanžára tam byly ohyzdné skály, tyčily se nad mou láskou k člověku jako Babišův frňák a zacláněly mi v konání dobra. A tak jsem se vrátila, abych vás o tom informovala.

Anonymní člen sněmovního klubu přátel Tibetu: Skvěle, soudružko, skvěle. Pane předsedo, já bych to dal do svodky naší komise. Tady soudružka Bursíková Jacques trefně poznamenala, že Babišova diverzantská opoziční politika zhatila naši snahu vytrhnout Tibet z područí Číny. Co vy na to?

Anonymní předsedající: Jistě. O tom nemá smysl debatovat. A teď přejděme k financování našeho sněmovního klubu přátel Tibetu. Ale rychle, musíme uvolnit místo Komisi pro export porno průmyslu z České republiky, jejich jednání jsou klíčovým segmentem našeho národního rozpočtu na další pětiletku.

 

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb