V devadesátkách byl pro něj život jedna velká sranda. Jako šéf mordparty z Devadesátek to ale Vasil Fridrich vidí jinak
29.01.2022
Foto: Se svolením FTV Prima
Popisek: Herec Vasil Fridrich v Show Jana Krause
FOTO / VIDEO Vasila Fridricha je nyní všude plno, ztvárňuje totiž důležité postavy hned ve dvou zásadních televizních počinech. Na svoji červenou pohovku ho pozval Jan Kraus sice poprvé, rozhodně to ale v případě obou pánů nebylo premiérové setkání ,face to face‘. Před lety totiž oba dva, ještě s Jiřím Ornestem, vystupovali na surrealistických večírcích.
Nyní Vasil Fridrich září na televizní obrazovce jako šéf mordparty v Devadesátkách, zbrusu novém kriminálním projektu České televize. „To je v zásadě také velký surrealismus. Je to šéf mordparty a je to vážná věc. S tím, co jsme dělali spolu, to nemá nic společného. Ale my jsme si ten humor přinášeli mezi klapkami. Sice to na obrazovce vypadá, že je to děsně seriózní, ale to, co je mezitím, je stejná sranda, jako jsme zažili my,“ prozradil Vasil, který prokázal, že je skvělý herec, protože se ve skutečnosti zachmuřenému šéfovi oddělení vražd vůbec nepodobá.
Jako major Ivan Pauřík v seriálu Devadesátky; foto se svolením Česká televize - Zuzana Páchová
Devadesátá léta pro něj byla divoká. „Já jsem studoval, gymnázium a vysokou školu, takže si z devadesátek nepamatuju úplně všechno. Byla to bouřlivá léta, byl jsem na DAMU, takže se člověk věnuje studiu, což není tak důležité, ale hlavně společenskému životu. Tomu jsem se odevzdal plně. Mám nějaké střípky, ale nemám to kompletní. Byl to rok 94-95, takže už bylo po první pětiletce svobodného života.“
Rodák z Uherského Hradiště Vasil Fridrich chodil už na základní škole do dramatického kroužku v Lidové škole umění, kde propadl herectví, takže se po maturitě na gymnáziu přihlásil k přijímacím zkouškám na DAMU. A povedlo se. Už roce 1995 se stal během studia členem CD 94 v Divadle v Celetné, účinkoval v divadelním spolku Kašpar a v divadle J. K. Tyla v Plzni. Po absolutoriu získal první stálé angažmá v Švandově divadle na pražském Smíchově a v letech 2002-2005 působil v Městském divadle Kladno. S partnerkou, herečkou Barbarou Lukešovou, má syny Šimona a Jana. Rodina drží pevně při sobě, společně dokázala překonat i Barbařino onkologické onemocnění.
|
Technika? Jedině bez extrémů
Vasil má poměrně široký profesionální ,záběr‘, hraje v Divadle Na zábradlí, v Městských divadlech pražských, v Činoherním klubu, ve Švandově divadle, na Fidlovačce. A ještě navíc stihne načítat audioknihy a moderuje rozhlasové Mikrofórum, což ho prý hrozně baví. A sám v něm také pouští hudbu. „Mezi bloky ano, do povídání ne. S technologií nemám problém, umím to všechno mačkat, to jde. Nejsem odmítač, například na jednu sociální síť věším pozvánky na svůj rozhlasový pořad v bláhové naději, že těch pár lidí, které tam mám v přátelích, si to třeba poslechne, ale to je celá moje činnost na této síti,“ přiznal a dodal, že moderní techniku rozhodně neodmítá. „Mě nebaví extrém ani na jednu stranu.“
Luděk Volák a jeho manželka Blanka (Linda Rybová) v seriálu Ulice; foto se svolením TV Nova
Gentleman nemá rád manipulaci
Kromě Devadesátek ho nyní můžeme vidět ještě v dalším projektu. „Teď má premiéru třídílná mini série o Guru Járovi,“ připomněl publiku s dovětkem, že má na tuto kauzu jasný názor. „Já s ním nemluvil. On tomu procesu říkal odháčkovávání a byla to normální soulož pod nátlakem. Což my gentlemani rádi nemáme.“ A navíc nemá rád ani samotný výraz odháčkování: „Já to už taky nepoužívám. Kdysi dávno jsem k tomu měl tendenci, ale od té doby, co ho začal používat ten blb, tak už ne. Ta kauza je starší. To nebyl duchovní vůdce, ke kterému vodili holky. Měl propracovaný systém centra jógy, kam se chodilo cvičit, systém pseudofilozofie, kterou pojmenoval poetrie. Ženy, které došly až k němu, vyšplhaly na velkou pyramidu, musely plnit spoustu úkolů, takže to vnímaly jako mimořádně velkou odměnu a že dosáhly něčeho mimořádně velkého. To byla součást nechutné manipulace. A pak se dělo, co se dělo.“
Kancl:
(Divadlo Rokoko 2013, první divadelní uvedení kultovního seriálu
BBC, který je originálním a vtipným pohledem do zákulisí
jedné zdánlivě obyčejné kanceláře)
Zvyk, nebo diagnóza?
Ačkoliv se na sedačce polil, Jana Krause ubezpečoval, že přišel čistě oblečený. „Mám je čerstvě vyprané. Říkal jsem si, jdeš do televize, neber si ty zablácené, ale čisté.“ A šťouravého Krause okamžitě zajímalo, jestli mu oblečení připravuje jeho žena. „Mě to nenapadlo chtít,“ odpověděl překvapený Vasil, který je prý hned po ránu čilý, přestože spí poměrně málo. „Mám ráno silné okamžiky. Chodím spát mezi jednou a druhou a vstávám mezi šestou až sedmou. Až dodneška mě nenapadlo, že je to diagnóza, ale evidentně jo. Mně těch pět hodin stačí.“ Známý je také tím, že se snaží všude chodit včas. „Nerad chodím pozdě, i když do divadla chodím na poslední chvíli. Není to jak švýcarské hodiny, ale snažím se, protože je mi hrozně nepříjemné přijít někam pozdě.“
Kamera Vasila objevovala mnohem pomaleji. V roce 2004 se mihl v minisérii České televize Agentura Puzzle a o rok později v ,novácké‘ Ulici. Spolupráci s televizemi pak odstartoval až v roce 2010, kdy také stanul poprvé před filmovou kamerou jako záchranář v dobrodružném rodinném filmu Jana Svěráka Kuky se vrací. První opravdu výraznou příležitost mu ale nabídl až v roce 2016 režisér Tomáš Svoboda v komedii Manžel na hodinu. Od roku 2020 sice hraje v Ulici manžela Blanky Volákové v podání Lindy Rybové, jejich vztah se ale čím dál víc zamotává, což Vasilovi nejspíš moc velké sympatie diváků nepřináší.
|
Vložil: Michaela Špačková