I Berousek z toho měl hlavu v pejru. Královnu domovnic si totiž málem podal medvěd. Tajnosti slavných
24.01.2022
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Jedinečná komička, tenkrát teprve třicetiletá Darja Hajská, jako služka Víchová v komedii Martina Friče z roku 1941 Tetička
FOTO / VIDEO Začínala jako operetní subreta, jenže krásy moc nepobrala. Zato ale brzy vyšlo najevo, že v ní dřímá mimořádný smysl pro komedii a satiru. A tak se místo pěvkyně zrodila jedinečná královna českých filmových drben, uklízeček a domovnic.
Její postavy byly většinou jen vedlejší, rozhodně ale nepřehlédnutelné. Tvář určitě znáte, se jménem to ale nejspíš bude horší. Málokdo už dnes ví, že herečka, zpěvačka spisovatelka a dramatička Darja Hajská začínala v éře němého filmu. Kvůli své kypré postavě se ale brzy přehrála z komických naivek v zvědavé domovnice, uštěpačné drbny či zvědavé uklízečky. A na jednu z nich málem doplatila, když se během natáčení nesmrtelné komedie s bratrů Lipských vymkli z kontroly slavnému krotiteli Berouskovi jeho medvědi. V soukromí se jí příliš nedařilo, vdávala se až po čtyřicítce a vlastních dětí se nedočkala. A tak psala alespoň pro potomky druhých.
Šest medvědů s Cibulkou:
Inženýr, nebo setník?
Darja Dea Voříšková se narodila 20. března 1911 v Mladé Boleslavi. Její matka Otílie byla dcerou jaroměřského továrníka Antonína Čerycha. S manželem, inženýrem Josefem Hajským, už měla v té době o devět let staršího syna Miloše, který se později proslavil jako herec, loutkář, scenárista, režisér a astrolog. V době Darjina narození ale rodiče žili už delší dobu odloučeně, a tak Hajský nakonec dosáhl soudního zrušení svého otcovství. V roce 1920 se k Darje přihlásil a byl oficiálně zapsán do matriky Josef Voříšek, setník ve výslužbě v Chlumci nad Cidlinou. Po ukončení měšťanské školy začala Darja pracovat v roce 1925 jako technická síla v společnosti Fortunafilm a současně studovala operní zpěv v soukromé škole sopranistky Jetty Kurzové-Peršlové. Koncem dvacátých let zahájila svoji uměleckou dráhu jako operetní subreta a postupně prošla několika divadelními společnostmi.
S Čeňkem Šléglem v nesmrtelné komedii Jana Svitáka z roku 1941 Přednosta stanice, s Vlastou Burianem v hlavní roli; foto se svolením Bromfilm
Němá komička
Už v patnácti letech stanula poprvé před filmovou kamerou jako jedna z chovanek penzionátu v komedii Svéhlavička, natočené podle stejnojmenného dívčího románu Elišky Krásnohorské, a vzápětí si zahrála Soňu v první filmové podobě Haškova slavného románu Dobrý voják Švejk, v níž ztvárnil nepřekonatelného českého komedianta v uniformě Karel Noll. Ještě v němé éře si zahrála ve filmu osmkrát. Každá její postava byla pro diváky vítaným zpestřením, byla snadno zapamatovatelná a stala se velmi populární. Naplno ale mohla rozvinout svůj talent, když zvukový film pustil do sálu i její poměrně vysoký hlas a neskutečnou vyřídilku. V té době vystupovala v Tylově divadle v pražských Nuslích, z kterého si pak odskočila v roce 1931 na tři sezóny do Olomouce, kde zpívala v operním sboru. Tím ale její putování po českých jevištích teprve odstartovalo.
V roce 1954 jako lady Bracknellová v satirické komedii Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa s podtitulem lehkovážná komedie pro vážné lidi; foto se svolením Městské divadlo Kolín
Od scény ke scéně
Od poloviny třicátých let vystřídala řadu angažmá v pražských i oblastních divadlech. V roce 1935 vystupovala v činohře i operetě v pražském Divadle Akropolis, pak v Pražském dětském divadle M. Mellanové a v Uranii. V roce 1937 se přesunula na dva roky do Východočeského Národního divadla v Pardubicích, a pak po jedné sezóně v Kladně zakotvila v roce 1941 v pražském Stálém divadle v Unitarii, které působilo v modlitebním a koncertním sále v domě unitářů v Karlově ulici na Starém Městě. V divadle, čerpajícím z tradice lidové frašky se zpěvy, působila až do osvobození. Jenže v roce 1945 bylo zrušeno a od podzimu se proměnilo v známé školní divadlo DISK. Darja pak krátce vystupovala s Rozmarným divadlem v kabaretech Rokoko a Alhambra.
Bílá paní:
Zpěvu nikdy neodolala
V roce 1946 se přesunula do Oblastního divadla českého severovýchodu v Náchodě, které vzniklo jako zájezdová scéna, už v březnu 1947 ale bylo zrušeno z finančních důvodů. Opět byla bez angažmá, takže pracovala nějaký čas jako dělnice v tiskárně, než získala v roce 1948 stálé angažmá v činohře Městského divadla v Kolíně. Stýskalo se jí ale po zpěvu, takže v roce 1956 neodolala nabídce a až do roku 1960 byla členkou zpěvohry kladenského divadla. V roce 1960 se do Kolína vrátila a už v něm zůstala až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1968. Díky robustní postavě, kulatému obličeji, vysokému hlasu a temperamentu ztvárňovala především rázovité figurky všech generací, často mnohem starších, než ve skutečnosti byla. S jevištěm se definitivně rozloučila hlavní postavou v dramatu polské spisovatelky a dramatičky Gabriely Zapolské Morálka paní Dulské.
Hospodyně Boublíková a pan Adam (František Filipovský) v televizní krimikomedii Petra Schulhoffa z roku 1970 Vražedný týden; foto se svolením Česká televize
V tlapách medvěda
Navzdory nekonečnému putování po divadelních scénách na ni ale film nezapomněl. V třicátých letech předvedla úžasné komické kreace a charaktery v řadě komedií jako copatá septimánka, šenkýřka, služebná, výřečná sousedka, vesničanka, paní starostová či hubatá klepna. Postavy výřečných drben jí zůstaly i po změně režimu, jen se změnily v družstevnice, domovnice či uklízečky. K nejpopulárnějším patří uklízečka Nagelvogelwunderbandíková v nesmrtelné dětské komedii bratrů Oldřicha a Lubomíra Lipských Šest medvědů s Cibulkou z roku 1971, v níž patřila velká část příběhu medvědům slavného Cirkusu Berousek. „Přivedli medvědy do přírodopisného kabinetu, kde jsem s nimi já a Darja Hajská měli točit scénu. Ale medvědi z toho dostali takový amok, že začali ničit vše kolem sebe. Dokonce se po Darje ohnali. Rychle nás odvedli pryč a pan Berousek si lámal hlavu, co s tím,“ vzpomínal Lubomír Lipský na natáčení v knize Lubomír Lipský o sobě (a bratru Oldřichovi). „Nakonec přišel na to, že bude třeba všechno vyklidit, nechat medvědy, aby si všechno očuchali a prohlédli, a pak jim tam postupně přidávat jednu rekvizitu za druhou. To zafungovalo.“
Zítra to roztočíme, drahoušku…!
Ples na paloučku
Během více než půl století hrála především ve filmech, v nichž ztvárnila téměř stovku postav, televizní inscenace natáčela jen výjimečně. Zato se ale objevila na obrazovce v desítce nejsledovanějších seriálových projektů, od Chalupářů přes Ženu za pultem a Nemocnici na kraji města až po osudy obyvatel jednoho z bloků na novém sídlišti Dnes v jednom domě. Láska k divadlu a herectví se stala smyslem jejího života, takže jí kvůli neustálému putování z jeviště na natáčení téměř nezbyl čas na soukromý život. V roce 1962 jí bylo uděleno Vyznamenání Za vynikající práci. Teprve v polovině šedesátých let se provdala a přidala k uměleckému příjmení, které měla zapsáno v rodném listu, ještě Slámová. Mít vlastní děti se jí nepodařilo, a tak tvořila alespoň pro jiné. Od mládí pro ně psala kouzelné říkanky a básničky, už v roce 1946 vyšla její sbírka básní, nazvaná Ples na paloučku. Poslední malou filmovou roli dostala v roce 1980 v romantickém dramatu Nevěsta k zulíbání, krátce před smrtí se ještě jednou mihla na obrazovce v dětském poetickém příběhu Žlutý kvítek. Královna filmových domovnic, herečka a zpěvačka Darja Hajská zemřela 18. března 1981, pouhé dva dny před svými sedmdesátinami.
(zdroje: Kolínský zpravodaj, CSFD, FDB, Oldřich Cais: Lubomír Lipský o sobě (a bratru Oldřichovi), Česká divadelní encyklopedie, Městské divadlo Kolíně)
Vložil: Adina Janovská