Pochvala pro vládu. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.01.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Minulost?
Vláda zrušila povinné očkování pro věkovou kategorii 60+ a vybrané profese. Povinné očkování padá. A to je rozhodně důvod k pochvale. A to hlavně v okamžiku, kdy převzala vládu nad statistikami mutace omikron, která se jeví zatím nakažlivější, ale mnohem méně nebezpečná. Tady mutace, která už si může podat ruce s rýmou. Což neznamená, že nemůže být nebezpečná. Jistě je, ale to je každý rok i chřipka, kterou většina z nás pravidelně přechází.
I španělská chřipka po dvou letech zmutovala do neškodného viru a doposud víří ve své zmutované verzi mezi populací. Jen se vlastní evolucí dostala do fáze neškodnosti. Pokud svět s napětím čeká, v co se omikronová mutace vyvine a začíná přitom převažovat mínění, že by to mohla být tečka za tou naší komedií, byla by hloupost trvat na povinném očkování a společnost tak uvrhnout do ještě větších otáček hraničního řešení problémů. V okolí mám pět lidí, kterým se po zrušení vyhlášky o povinném očkování slyšitelně ulevilo, tři z nich už povinné očkování probírali s právníky a hledali si předběžně novou práci. Přičemž v mém okolí není jediný, kterému by se slyšitelně a viditelně přitížilo. Zrušení povinného očkování není tečkou za veškerým očkováním. Očkovat se stále může kdokoliv na požádání.
Můžeme doufat, že ještě dva nebo tři týdny se bude zběsile testovat, čísla budou stoupat a klesat, jak je jejich zvykem, a pak by se ke zrušenému povinnému očkování mohla přidat i zrušená opatření proti šíření covidu. Aby se společnost mohla začít vracet do normálu a nebědovat nad tím, kam kdo smí, kam nesmí, kolik kdo dostane ze státní kasy za to, že do svého podniku pustí nebo nepustí jedny anebo ty druhé. Protože už nám z toho příkladně přeskakuje, šplouchá na majáku a množí se přebytečná kolečka v hlavě.
Je moc dobře, že vláda zvolila krok, který vede zpět ke svobodnému rozhodování. Já vím, média stále děsí, tu vytáhnou country zpěvačku a hodí do titulku několik vykřičníků, ale ani jedno neukáže desítky tisíc těch, kteří otráveně doma popotahují s malou rýmou (nebo jim jen zablikal pozitivně covidový test a oni musí povinně sedět doma a čekat až uhodí) a nic jim není. Díky rozhodnutí vlády nenařídit povinné očkování ze mě osobně spadla taková podivná tíseň, kterou si s sebou táhnu celou dobu, co bylo povinné očkování ve hře.
Jistě, je to vděčnost psa na řetězu, kterému páníček trochu popustil řetěz a on je nadšený, že má tolik svobody, řetěz na chvíli přestane vnímat. A proto doufám, že vláda po chvilce váhání a pozorování poskakujících čísel ve statistikách začne rozpouštět i covidová opatření, ustoupí od testování a fanatického hledání viníků. Rozhodně jsme svědky zcela jiného přístupu, než který zavádí v Rakousku, kde od prvního února musí povinně všichni pod jehlu, nebo dostanou pokutu 88 tisíc. A ten kontrast je pro nás díky naší vládě velmi lichotivý. (Přidám ještě údiv nad rakouským povinným očkováním - začne se u nich očkovat v únoru, otečkovaní budou všichni do léta a na podzim bude účinek vakcín dávno pryč, to znamená, že před zimou začne další kolo? Je možnost z toho někdy vystoupit? Nebo je účelem to do těch lidí prostě napíchat hlava nehlava?)
V této souvislosti jsem si představil alternativní přítomnost, kdy by vládní káru táhl dál Andrej Babiš, a došlo mi, že s ním bychom se něčeho takového nedočkali. Ten by nás, předpokládám a nejsou u něj vidět žádné signály, že by to bylo jinak, utečkoval všechny k smrti. Je na místě opatrná radost, že noční můra vládních restrikcí i přetékajících nemocnic prostě končí. Jsou tu ještě pořád ti, které vir válcuje. Ale i ve válce se v poslední minutě střílí a vraždí. Dovolte mi mít chvilku opatrnou radost.
Vložil: Štěpán Cháb