Vyhlášený svůdník dokonce rozvedl Švorcovou. Jenže ho ovládal zabijácký démon. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize – Jaroslav Trousil

Popisek: Jiří Vala jako malíř Dlask v úspěšném válečném seriálu Byl jednou jeden dům, který natočil v roce 1972 František Filip podle scénáře Jana Otčenáška

FOTO / VIDEO Okupace v srpnu 1968 ho připravila o iluze, se ztrátou ideálů se nedokázal vyrovnat. Pak navíc dostal poprvé v životě kopačky. Časem jeho stav ještě zhoršila těžká závislost, která přispěla k smutnému konci. (Pokračování z pátku 14. ledna)

Mužný zjev a civilní projev ho předurčily k ztvárňování charakterních a citlivých hrdinů, jen výjimečně dostával role negativní. Zatímco v divadle býval spíš nemluvný, ve společnosti vždy zářil díky své veselé povaze. Patřil k sex symbolům své doby, ženy na něj letěly a od si jejich přízně užíval naplno a do chomoutu se nehrnul. V podstatě byl prý opravdu mimořádně citlivý, bohužel ale také pravověrný a oddaný komunista, což se negativně podepsalo na jeho vztazích ke kolegům.

Soví hnízdo:

Švorcovou rozvedl

Milovník krásných žen v roce 1959 zlomil srdce během natáčení filmu Král Šumavy jako strážmistr SNB Karel Zeman Jiřině Švorcové. Už tenkrát se ve štábu šuškalo, že ho nemiluje jen podle scénáře. Byla už tři roky vdaná za dirigenta Armádního uměleckého souboru Jindřicha Rohana, který byl v té době už druhým dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, Vala ale nebyl její první manželský hřích. Před ním už se zamilovala do kolegy z Vinohradského divadla Zdeňka Řehoře, trpělivý manžel ale rozvážně vyčkal, až ji to přejde. S temperamentním Valou ale byla situace jiná, neustále jiskřící emoce ji dovedly až k žádosti o rozvod. „Odešla jsem od svého muže, abych si prožila několik dramatických let hlubokého citového vztahu s mužem, s nímž jsem se střídavě scházela a rozcházela, a nakonec si ho nikdy nevzala,“ přiznala o něm v jednom rozhovoru krátce před svou smrtí v roce 2011.

S Libuší Švormovou v povídkové komedii z roku 1972 Aféry mé ženy; foto se svolením Filmové studio Barrandov - Josef Janoušek

Ani těhotenství nezabralo

Jiří se pak stal jejím životním partnerem a jejich vztah byl hluboký a bouřlivý, plný rozchodů, vášně a usmiřování. Věrný totiž být nedokázal, Jiřinu podváděl i s její kolegyní a kamarádkou z divadla Jiřinou Jiráskovou, s níž sdílela šatnu. Ta byla do něj tak zamilovaná, že se dokonce pokusila přimět ho k svatbě údajným těhotenstvím. Ani to ale na Jiřího nezabralo a rázně ji odmítl. „Jak už to tak bývá, vědělo to celé divadlo, jen já ne. Dozvěděla jsem se to až díky skandálku, když do divadla přišel Jiráskové tehdejší manžel Pleskot (herec Jiří Pleskot – pozn. red.) a dal Valovi po představení přes hubu,“ zavzpomínala. Jiřímu nakonec odpustila a prožili spolu osm let. S Jiráskovou to bylo horší, dřívější přátelství už se nikdy nepodařilo obnovit, přestože spolu dál hrály na jednom jevišti. „Požádala jsem ji, aby odešla z mé šatny, kde jsme do té doby seděly, protože jsem si nedovedla představit, že bychom tam vedle sebe seděly dál, což ji urazilo. Nedivím se jí, ale já jsem si tenkrát nemohla pomoct.“

Jako královnin vyslanec sir Melville v televizním zpracování opery Gaetana Donizettiho Marie Stuartovna; foto se svolením Česká televize

Kopačky až po čtyřicítce

Dramatickou lásku jako z Červené s ním prožila i o osmnáct let mladší herečka Consuela Morávková, která později emigrovala do USA. „Imponovalo mi, jak velký zájem o mě měl. Byl to hodný člověk, trochu jsem v něm asi hledala i svého otce, ale dokázal být i ohromně vášnivý... Během okupace v srpnu 1968 jsme spolu byli na dovolené v Jugoslávii, a tam Jiří prohlédl i politicky. Jenže žít jsem s ním nedokázala,“ prozradila její vzpomínky Blanka Kovaříková ve své knize Lexikon slavných českých dynastií. „Po třech letech jsem to ukončila. Jeho matka pak za mnou dlouho chodila, abych jejímu synovi neubližovala a neopouštěla ho, ale myslím, že nejvíc si ubližoval sám. Hodně pil a snad bral i nějaké prášky. Vím, že se z našeho rozchodu špatně vzpamatovával, protože se mu vlastně nikdy předtím nic takového nestalo.“ Teprve po čtyřicítce se konečně oženil s mnohem mladší Emílií Skálovou, která dokázala navzdory jeho temperamentu vytvořit pohodové zázemí. V roce 1974 se jim narodil syn Viktor a prožili spolu třiatřicet let.

Poklad byzantského kupce:

První kapitán Exner

Před filmovou kamerou stanul Jiří Vala zhruba třicetkrát, v roce 1966 se stal prvním filmovým představitelem kapitána Michala Exnera, noblesního elegána, jehož duchovním otcem je spisovatel Václav Erben. Valův vyšetřovatel VB v nestárnoucí detektivce Poklad byzantského kupce svědomitě plní pracovní povinnosti, současně ale je vtipný a zábavný a jeho vztah k studentce Kamile houskové v podání roztomilé Gabriely Vránové jiskří a poutavě nabírá na obrátkách. Mnohem víc příležitostí mu ale nabídla televize. Na obrazovce se objevil poprvé už v roce 1955 v poetické komedii režiséra Jiřího Bělky ze života svazáckého souboru Dobrá píseň, teprve počátkem šedesátých let se ale jeho spolupráce rozjela naplno. Brzy se stal téměř televizním inventářem, hrál v desítkách inscenací, nechyběl ani v řadě více či méně úspěšných seriálů a během své kariéry ztvárnil v inscenacích a televizních filmech více než sto sedmdesát postav. Svůj hlas skvěle a velmi často uplatňoval i v rozhlase a dabingu, dodnes k nám promlouvá například jako Berlicot v slavné francouzské ,četnické‘ filmové sérii.

Bakaláři – Cukrárna:

Sběratel ocenění

Jiří Vala byl velkým fotbalovým fanouškem pražských Bohemians, a když byl v roce 1965 založen Klokanklub, stal se jeho prvním předsedou. V hereckém světě stal jedním z největších sběratelů různých ocenění. V roce 1967 dostal vyznamenání Za vynikající práci, o dva roky později Čestné uznání za herecký výkon v seriálu Sňatky z rozumu a v roce 1983 Cenu Československé televize. V roce 1986 byl jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1997 mu byla udělena Cena Senior Prix. S přibývajícími léty ale zahořkl, se ztrátou ideálů se nedokázal vyrovnat. Navíc ho začaly sužovat nemoci, nejprve problémy s očima, pak mozková mrtvice. Přesto zůstal až do konce svérázným samorostem. Navíc měl celý život jednu velkou slabost, odjakživa byl jeho blízkým přítelem alkohol. Když pak onemocněl rakovinou, začal prý pít přímo nezřízeně a svůj stav systematicky zhoršoval koňskými dávkami utišujících léků. Domluvy nepomáhaly, takže nad ním přátelé postupně zlomili hůl. Zemřel úplně opuštěný 15. listopadu 2003, dvanáct dnů před svými sedmasedmdesátými narozeninami.

(zdroje: Blesk, ČSFD, FDB, Blanka Kovaříková: Lexikon slavných českých dynastií, Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech)

Vložil: Adina Janovská