Jaroslav Hrabě: Který d*bil koupil 70 bitevníků, které naše armáda evidentně nepotřebovala? Vaše dopisy
15.01.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Válka v Afghánistánu
Dovolil jsem si do éteru vypustit v komentář trochu mého utopického pacifismu, který ovšem nestojí na odmítání zbraní jako takových, ale spíše na Švejkově – co blázníte, nestřílejte, vždyť jsou tady lidi. Ovšem na můj velkohubý pacifismus plný utopie odpověděl Jaroslav Hrabě. A servítky si nebral.
„Já tedy nejsem pacifista, začal zostra Jaroslav Hrabě a pokračoval: „Můj koníček je střelba. A tu se mi snaží EU, pod hrozbou ruské agrese, co nejvíc znemožnit. Ale k těm letadlům.
Který debil koupil 70 bitevníků, které naše armáda evidentně potřebovala jen jako zaměstnání v oprašování beden? Který debil si vymyslel modernizaci 300 tanků tak, aby byly neprůstřelné, plavaly a šla udělat generálka na poli? Skončilo to u 30, které jsou už zase v háji.
Výměna zbytečných bitevníků za stejně zbytečné Cassy byl další majstrštyk. Pak když naše armáda utíká z Afghánistánu, tak si půjčíme dopravní letadla z Ukrajiny. A kolik jsme tam asi nechali techniky? Proč jsme nekoupili Ruslany rovnou místo těch zbytečných Cass? Možná by se Ukrajincům na Donbasu hodily i naše bitevníky.
A čím asi létá naše armáda do Mali?
A proč asi potřebují naši generálové létat do Bruselu? Proč, kvůli ekologii, nemohou jezdit elektroauty. Podle paní Černochové by bylo jedno, zda poletí nebo pojedou. Čas by byl stejný. Alespoň by nebyli jako paní Leyenová, která mezi Vídní a Bratislavou letěla. A to nám EU vypráví o ekologii.
Jo, řeči se vedou a voda teče,“ ukončil svou kulometnou palbu Jaroslav Hrabě.
|
Vedení armády, které si nakupuje jen pro ten nákup. Na co nám bude 300 tanků za 50 miliard? Zreznou někde? Budou pro okrasu? Vždyť už ani neděláme vojenské přehlídky (a kdybychom dělali, první křičím, že je děláme jen proto, aby se ta vojenská technika vůbec nějak využila). Za první republiky se budovala příhraniční obrana, dávala smysl. Za komunismu jsme bojovali proti imperialismu a stáli permanentně na prahu horké války v šachové partii války studené. Dávalo to smysl. A teď? Okupační armádní výlety do Afghánistánu pod vlajkou USA. Okupační vojenské výlety do Mali pod vlajkou Francie. A vyškrabování státního rozpočtu na hračky pro vojáčky, které pak reznou někde ve skladech. A povinně loajální hrdost k armádě.
Jasně, proč ne. Jana Černochová chce do rozpočtu obrany nacpat daleko víc peněz. A tak budeme nakupovat další zbytečný šunt, budeme ho prachovkama oprašovat a honit si ega, že jsme pro spojence partnerem. A přitom jsme jen služtičkou, která nakupuje jejich přebytečnou produkci zbrojního průmyslu a na písknutí legitimizuje jejich dobyvačné nebo okupační války v rámci NATO. To není sebevědomá armáda hrdého národa. Není. Je pro smích.
Upřímně, nejsem až tak zarytý pacifista. Dětem jsem sehnal loni vzduchovku a jsem u ní častěji než ony. Na podzim jsem přestřelil z šesti metrů stéblo trávy. Na druhou ránu. A bavilo mě to děsně. A baví doposud. Nádhera. A pokud bych viděl, že naše armáda je naše, že se nestaví do polohy submisivního pudlíka vůči ,spojencům‘, dokázal bych v sobě vydolovat i kus té hrdosti. Za bolševika naše armáda poklonkovala Sovětskému svazu. Teď poklonkuje NATO. A poklonkuje bez hrdosti. Poklonkuje tak, jako kdyby škemrala o pamlsek a podrbání za ouškem. Mluvím o armádě jako o celku. Jednotliví vojáci jsou jistě chlapi, kteří jsou tam, kde mají být, a jsou v tom, co umí, výborní.
|
Vložil: Štěpán Cháb