Světově nejslavnější rodilý Čech dneška? Ani australská písničkářka ani švédský metalista ani kandidáti na premiéry Británie a Ruska, ale… To se budete divit! Svět Tomáše Koloce
komentář
15.01.2022
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jsme potomci Jana Palacha, kteří mají i v novém režim důvod pro sebeupálení
Autor tohoto textu si vzpomíná, jak byl překvapen, když mu Jan Čulík, český emigrant ve Velké Británii a učitel české kultury a reálií na University of Glasgow, vyprávěl o Češích, jejichž sláva v minulých letech válcovala svět, zatímco doma je skoro vůbec nikdo neznal. V 60. letech to byli kupříkladu básník František Listopad (1921-2017), který emigroval do Portugalska, kde se stal národním zakladatelem Vysoké filmové školy, ředitelem národního divadla a národním bardem, anebo Miroslav Šašek (1916-1980), výtvarník Svobodné Evropy, který se stal legendárním ilustrátorem michelinských průvodců. Později to byl imunolog a literát Miroslav Holub (1923-1998), který jako stand-up básník přednášel své verše před nabitými amfiteátry světa, anebo autor baletů pro nejslavnější světové hudební scény, choreograf Jiří Kylián (1947). Kdo je od nás, ať už v dobrém či špatném, ve světě nejslavnější dnes?
V roce 2012 se trhákem světových hitparád s písničkou Everything at Once stala australsko-americká zpěvačka Lenka, jejíž otec byl český jazzman Jiří Křipač, zatímco jedním z nejslavnějších evropských hudebníků dneška je zakladatel švédské powermetalové skupiny Sabaton Joakim Brodén, jehož matka je česká emigrantka do Švédska a který se proslavil písní Far from the Fame o československém maršálovi RAF, a posléze vězni stalinistických kriminálů Karlu Janouškovi. Pokořitelem světových rekordů v plastické chirurgii obličeje se stal česko-americký lékař Bohdan Pomahač a šéfem bavorské pobočky strany AfD, která jako jediná protestuje proti ilegální migraci, uprchlík z ČSSR Petr Bystroň.
Těsně poté, co jistý Sergej Skripal, Rus s česko-německými kořeny, způsobil v Británii zpravodajskou šarádu, když byla administrativa Ruské federace obviněna z jeho otrávení jedem novičok, bylo oficiálně oznámeno, že ruský ministr energetiky, původem ukrajinský Čech Alexandr Novak, aspiruje po odstoupení Dmitrije Medveděva na nového předsedu vlády RF, jímž se nakonec stal jeho kolega Michail Mišustin, pocházející z běloruské židovské komunity. Naopak zastupujícím premiérem Británie se po dobu nákazy premiéra Johnsona covidem stal jeho zákonný zástupce, ministr zahraničí Dominic Raab, vnuk a syn uprchlíků před holocaustem z pomnichovského Československa.
Úplně stejným způsobem se v 30. letech do Británie z Československa dostal záhadný miliardář a špion východního bloku na západě, zakladatel nadnárodního mediálního korporátu Maxwell, Abraham Hoch (později si dal jméno Robert Maxwell), dnes spíše známý jako otec Ghislaine Maxwell, která byla nyní zatčena v mezinárodním procesu Epstein a spol. s lidmi, kteří dodávali nezletilé do postelí mocných (do okruhu Epsteinových známých patřil i mladší syn královny Alžběty Andrew, princ z Yorku), a před časem se nejhledanějším člověkem světa stal rakouský bankéř českého původu Jan Marsalek, známý jako globální defraudant z kauzy Wirecard.
Nejnovější zprávou je, že pražští liberálové, kteří vždy kritizovali fakt, že normalizační komunista Babiš byl premiérem a významným spolumajitelem České republiky, dnes vysílají do světa mezinárodní politiky jako svého kandidáta někdejšího normalizačního komunistu, oporu divokých devadesátých tunelolet a od roku 1997 dodnes poradce banky Goldman Sachs Vladimíra Dlouhého, který kandiduje na funkci lídra Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), kde má vystřídat slovenského kariérního diplomata a kandidáta na generálního tajemníka OSN z roku 2016 (též normalizačního exkomunistu a představitele husákovského režimu) Miroslava Lajčáka, který tuto funkci vykonával v roce 2019.
Vůbec nejslavnějším Čechem dneška je ale někdo zcela jiný. Autor tohoto textu včera na Radiu Proglas vzpomínal na Jana Palacha a jeho (díky oktrojovanosti normalizačního tisku zapomenuté) následovníky do roku 1989, ale desítky těch, kteří se zabili po roce 1989 na protest proti našemu současnému režimu (!), měly také jména, a ta jsou dnes opět zametána pod koberec. Některá z nich přesto unikla do médií: Jozef Aszmongyi (upálil se v roce 1992 na protest proti rozdělení Československa), Zdeněk Adamec a Roman Mášl (zemřeli roku 2003 stejnou smrtí, z níž obvinili asociálnost dnešního režimu) a Tomáš Strnad a Jaroslav Janota, kteří se zabili v roce 2012 a 2017 na protest proti nelidskosti dnešního systému českých exekucí.
Ačkoli po Palachových a Zajícových následovnících za minulého režimu a jejich příbězích dnes pátrají roty dnešním režimem motivovaných historiků, jména jejich aktuálních následovníků jsou (ve jménu věčné historické logiky, že stávající režim je ten nejlepší, zatímco ten předchozí byl nejhorší, a v dnešním ráji se přece nikdo nemůže cítit tak zle, aby se zabil) cíleně zametána pod koberec a jejich pohnutky bagatelizovány stejně jako to s ,těmi svými‘ dělal minulý, normalizační režim (viz příběh ,bezejmenného‘, který se upálil na Václavském náměstí 15. ledna 2019).
Skutečných příběhů a motivů Palachových následovníků se tak namísto ,demokratického mainstreamu‘ ujímají soukromé blogy, periodika a umělci, kteří jsou obratem označováni za dezinformátory. V tomto smyslu se ,proslavil‘ zejména Zdeněk Adamec, který se na protest proti podmínkám v naší zemi už za života snažil bojovat zvláštním nebezpečným (a autorem tohoto textu neschvalovaným) aktivismem – způsoboval výpadky elektrického vedení.
O Zdeňku Adamcovi napsal hned v roce 2003 svou píseň Čest, pravda, talent písničkář Pepa Nos (který píseň symbolicky hrál v kytarovém duu s bratrem Karla Kryla Janem), a posléze o něm píseň Zdeněk Adamec složila písničkářka Dáša Vokatá, v roce 2006 mu kapitolu ve své knize Gottland věnoval polský reportér Mariusz Szczygieł. V roce 2017 pak kapitolu ve své knize Zlodějka ovoce Zdeňku Adamcovi věnoval rakouský nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2019 Peter Handke (který má ve zvyku zastávat se těch, o nichž se z ideologických důvodů mlčí, kupříkladu srbských obětí válek v Bosně a Kosovu), a v roce 2020 o něm napsal Peter Handke celou divadelní hru s názvem Zdeněk Adamec, kterou po řadě světových inscenací, nyní v režii Dušana Pařízka (za téměř nulového zájmu českých mainstreamových médií), uvádí Divadlo Na zábradlí.
V době, kdy na straně Čechů-vítězů světovou mediální legendu ,českého svatého politika‘ Václava Havla možná převezme ,pan kupónová privatizace‘ Vladimír Dlouhý, v třídě Čechů-poražených archetyp mučedníka režimu po filozofu Janu Palachovi v očích světa pomalu přebírá někdejší student Střední průmyslové školy v Pelhřimově Zdeněk Adamec (1984-2003).
Vložil: Tomáš Koloc