Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Celý život od zákazu k zákazu. A když nekonečné stopky definitivně smetla doba, bylo už pro něj pozdě. Tajnosti slavných

12.01.2022
Celý život od zákazu k zákazu. A když nekonečné stopky definitivně smetla doba, bylo už pro něj pozdě. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Jeden z nejpozoruhodnějších filmových a divadelních režisérů v dokumentu Viktora Polesného Zrcadlení Evalda Schorma

VIDEO Další tvrdý zákaz paradoxně přispěl k tomu, že se velmi výrazně zapsal i do historie divadla, režíroval dokonce i operu. A když už konečně pracovat směl, bylo pozdě. (Pokračování z pondělí 10. ledna)

Krátce před Vánoci jsme si připomněli hned dvě výročí mimořádně talentovaného muže, který procházel po celý život od zákazu k zákazu. Jméno Evalda Schorma nejčastěji zaznívá v souvislosti s takzvanou novou vlnou a esejisticky, meditativně založenou tvorbou, tuto polohu ale měly i jeho dokumenty. „Vždycky, pokud jde o tvůrčí akt, stojí tvůrce sám proti nicotě a musí z ničeho stvořit hodnotu. Jediné, co se může stát důvodem k existenci, která má smysl, je tvorba hodnot,“ napsal Evald Schorm ve svých poznámkách k filmu Návrat ztraceného syna, který natočil v roce 1966. Publikovány byly v jeho knize Sám sobě nepřítelem, kterou vydala Nadace Divadla Na zábradlí v roce 1998. Zemřel jen pár měsíců před zhroucením režimu, který mu ostudným způsobem znemožnil plnohodnotnou tvorbu.

 

Král a žena:

Za kamerou i před ní

Hudbu k většině jeho filmů složil Jan Klusák a za kamerou stál Jan Špáta, kterého spolupráce se Schormem inspirovala k vlastní tvorbě. V roce 1963 začal spolupracovat i s Československou televizí. Natočil řadu televizních písniček, hudebních pořadů, v nichž se projevil i jeho zájem o operu a vážnou hudbu, i několik středometrážních filmů. Mimo jiné například hravou etudu o vztahu anglického krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou Král a žena, alegorickou esej o chápání spravedlnosti Rozhovory či rodinné drama o vztahu otce a syna v atmosféře počínající normalizace Lítost, v němž rozehrál herecký koncert Rudolf Hrušínský se svým synem Janem. Před kamerou stanul i jako herec, jako manžel v komedii Jana Němce O slavnosti a hostech, kaplan v alegorii Antonína Máši Hotel pro cizince a jako laborant Kostka v podobenství Žert, které natočil Jaromil Jireš podle stejnojmenného románu Milana Kundery. A poprvé se také pokusil o divadelní režii.

 

Pražské noci:

Osudový rok

Srpnovou okupací v roce 1968 bylo inspirováno jeho apokalyptické podobenství Den sedmý, osmá noc, které natočil v roce 1969 ve spolupráci s Janem Kačerem. Metafora o tom, co dokáže s člověkem udělat strach, úzkost a panika, se odehrává během pouhých čtyřiadvaceti hodin, během nichž se vlivem pocitu ohrožení naplno projevuje malověrnost, egoismus a stádnost. Ústřední půjčovna filmů film převzala 19. prosince 1969, do distribuce už ale nebyl uveden, putoval rovnou do trezoru a premiéry se dočkal až v roce 1990. Stejně dopadl i dokument Zmatek, v němž Schorm zachytil průběh srpnové okupace. Do trezorů zamířilo všech pět jeho celovečerních filmů, přidal se zákaz natáčení a v roce 1970 byla ukončena i jeho pedagogická činnost na FAMU. Naposledy směl pracovat v roce 1971 na povídkové komedii Psi a lidé podle scénáře Vojtěcha Jasného, po jehož emigraci mu bylo nařízeno film dokončit. Definitivní tečkou za jeho filmovou a televizní tvorbou se stala slovenská inscenace Úklady a láska, jejíž odvysílání rozhořčilo člena ÚV KSČ Vasila Biľaka. A jakákoli další filmová tvorba mu byla definitivně zakázána.

 

Den sedmý, osmá noc:

Tleskal celý svět

Nekompromisní rozhodnutí z ,nejvyšších míst‘ ho na dvě desetiletí nasměrovalo do divadelního světa. Na řadě scén působil jako režisér. V Činoherním klubu inscenoval Dostojevského Zločin a trest a hru Pavla Landovského Hodinový hoteliér, v Brně a Olomouci realizoval své první operní režie. Celkem režíroval na pražských i mimopražských scénách během normalizace zhruba osmdesát činoherních i operních inscenací, od počátku osmdesátých let působil i v zahraničí, především jako režisér oper Leoše Janáčka. Mimořádně významná byla ale jeho spolupráce s pražskou Laternou magikou, kde realizoval sedm inscenací, mimo jiné slavný Kouzelný cirkus. Premiéru měl v roce 1977, dočkal se téměř 6500 domácích repríz a dalších více než 550 v sedmnácti zemích celého světa.

 

Psi a lidé – Hry lásky:

Návrat už nestihl

Průběžně spolupracoval s libereckým i pražským Studiem Ypsilon, ústeckým Činoherním studiem, s divadlem Semafor a s Divadlem na okraji. V roce 1976 začal působit i v Divadle Na zábradlí. Přesto sklízel průběžně jeden zákaz za druhým a v roce 1984 dostal po inscenaci Hrabalovy Hlučné samoty stopku dokonce na celý rok. K filmu se směl vrátit až v roce 1987, kdy natočil komorní psychologické drama o vztahu matky a dcery Vlastně se nic nestalo, premiéry už se ale nedožil. Zemřel 14. prosince 1988 na mozkovou mrtvici, pouhý den před 57. narozeninami. V roce 1992 mu byl udělen Řád TGM in memoriam a je po něm pojmenováno komorní kino Evald na pražské Národní třídě.

(zdroje: Nadace Divadla Na zábradlí, Česká televize, FAMU, Činoherní klub, Národní divadlo Brno, Národní divadlo moravskoslezské, Komorní divadlo Evald)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská