Díky tatínkovým chutím se Čtvrtníček vrhl během lockdownu do nové profese. A konečně se opravdu našel

Foto: Se svolením FTV Prima (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Herec, komik a spolutvůrce scénářů Petr Čtvrtníček v show Jana Krause

FOTO Petr Čtvrtníček je skutečně velmi ojedinělý úkaz našeho showbyznysu. Má velmi neotřelý smysl pro humor, nic mu není svaté a milovníci černého humoru ho prostě milují. V Show Jana Krause se prezentoval jako řezník, uzenář a ne, opravdu to není jeho další vtípek.

„Mám být zadarmo doma, nebo tady?“ prohlásil hned na začátku rozhovoru a vzápětí znovu prokázal, že si střílí ze všeho. „Vy si myslíte, že jsem vám zase přinesl nějaký dárek, jako to odívání minule. Ne, tohle je kalmuk. Jak mu svítí oči! Tohle nemá s židovstvím vůbec nic společného. To je řeznický kabát,“ představil součást řeznické uniformy, kterou přinesl s sebou. Nová záliba mu ale přinesla i jisté potíže. „Já jsem k tomu všemu, čemu jsem se věnoval, trošku přibral, protože dělám to, co dělám.“

Svého nového koníčka představil divákům se všemi detaily včetně staré dodávky a ceníku

Nenechte se ale mýlit, rozhodně neprovozuje obchod s masem. Svému koníčku se věnuje pouze při zvláštních příležitostech. „Samovolně jsem většinou doma, ale potom takhle zvednu telefon a oni říkají, nechtěl bys nám na ten veteránský sraz něco ukuchtit? A já říkám, ano, samozřejmě. Mám čtyřicet let staré auto, to tam zapadne, a jedu. Pojďte se na to podívat, na tohle máme ještě čas.“ I svého dalšího miláčka si vzal dokonce s sebou na podium. „602 kubických centimetrů, 28 koní, 1987. Tohle je můj cirkus, ono se to tam všechno vejde, a ještě se tam vejde pes.“

Čeněk Strnad, řezník, uzenář

Coby řezník ale vystupuje pod jiným jménem. „Čeněk Strnad, řezník a uzenář. Vzniklo to za prvního lockdownu, my jsme přejali tenhle anglickej název, takhle sedíme s tátou a on říká, zdravíme Frantíka nahoru, on si ho vzal ten čínskej bůh srandy, táta říká, já bych si dal nějakou klobásu, ale ne kupovanou, že bychom si udělali svoji. Já na to, že koupím udírnu, dej mi týden. On člověk za lockdownu vydělává tím, že neutratí. Pak jsem koupil první kutr, ale mísový, ne ten hrneček. A najednou máme v baráku celou uzenářskou dílnu, je to levnější než motokros, už jenom ty oleje. Abych to stvrdil, řekl jsem si, koupíš si řeznickou starou ceduli, prvorepublikovou, a dáš ji na barák. Tak jsem si zadal, že bych chtěl koupit řeznickou ceduli, a přišla mi Čeněk Strnad, řezník a uzenář, tak jsem se podle toho pojmenoval. Zjišťoval jsem, jestli někomu nelezu do zelí, a zjistil jsem, že jediný Čeněk Strnad, který má IČO, má titul RsDr, tak to je jiný oddíl, ten mi nepoleze do zelí.“

Do studia ho doprovodil věrný čtyřnohý přítel, který nesmí chybět ani na řeznických výpravách

Řezník, co píše básně

Veškeré uzenářské výroby si vyrábí sám od základu. „Já to sám dělám, koupím si půlku prasete. Všechno to dělám čerstvý, já to nebudu mrazit. Tohle je před dvěma dny koupený, nasolený, naštosovaný, včera jsem to nakořenil, nechal jsem to ještě odpočinout.“ Na závěr svého vystoupení si přivedl hosta, velmi speciálního. Šlo totiž o řezníka, který píše básně. „Abyste neřekl, že jsem vám nic nepřinesl, protože každej hujer vám sem něco nosí, já mám pro vás živý dárek. Vy máte pana Odvárku, já mám pana Oldu. On je vyučený řezník-básník. To je učební obor, já jsem se na to nedostal. Má jehněčí jatka a výrobu a já zjistil, že je básník. Jak odloží nůž, tak píše básničky. Každý si říká, řezník, oči podlité krví, večer to půjde někam spláchnout litrem kořalky. Ne, pan Olda dodělá svoje dílo a začne psát básně.“

Vložil: Michaela Špačková