Tajemný ochránce a dcera z neznáma. S ranami osudu se rval, dvě nejhorší ho ale nakonec zlomily. Tajnosti slavných
13.12.2021
Foto: Se svolením Československý státní film
Popisek: Oldřich Nový jako žárlivý novomanžel Viktorin v komedii Františka Sádka a Alfréda Radoka z roku 1955 Parohy
VIDEO Jeho náručí procházely před kamerou nejkrásnější herečky první republiky a davy fanynek mu ležely u nohou. Přesto se noblesní gentleman v soukromí milostným aférám vyhýbal. A pokud nějaké měl, dařilo se mu vše stoprocentně utajit. (Pokračování z pátku 10. prosince)
Divadlo prosperovalo i za okupace a Oldřich Nový naplno zářil i ve filmu. V soukromí se ale začaly kupit problémy, protože jeho manželka Alice nebyla ‘árijského‘ původu. Když nacisté Oldřicha vyzvali, aby se s ní rozvedl, rázně odmítl. S pomocí přátel se několikrát podařilo odvrátit její transport do koncentračního tábora a říkalo se, že na tom měla velkou zásluhu herecká kolegyně Adina Mandlová. Zřejmě nikdo tenkrát netušil, že v pozadí stojí další, mnohem vlivnější ochránce Willi Forst. „Znali se už z Brna, kde Forst působil v německém souboru, odkud přešel do Vídně. Nepřihlásil se k nacistům, ale díky líbivým ‘vídeňským‘ operetám, které v několika filmech režíroval, našel mocné přátele v nejvyšších kruzích. Sám pak zachraňoval Oldřicha Nového, kterého úřady vyzvaly, aby se se svou manželkou židovského původu rozvedl, a zachránil tím jak divadlo, tak sebe. To Nový důrazně odmítl, jinak by šla Alice okamžitě do transportu,“ prozradili Pavel Jiras a Josef Frais v knize Oldřich Nový. Obrazový životopis, která byla vydána v roce 2000.
Kristian:
Vytoužené dítě
Sen o vlastním potomkovi se legendárnímu herci nesplnil, smířit s osudem se ale nechtěl, a tak jednoho dne prostě přinesl domů v peřince miminko. Dlouho se vynořovaly spekulace, kdeže se jeho milovaná Jana vlastně vzala, šuškalo se, že ji nejspíš měl s nějakou tajnou milenkou, podezřívána byla dokonce i věrná přítelkyně, herečka Hana Vítová. Jak to bylo doopravdy, prozradila veřejnosti až po dlouhých desetiletích publicistka Blanka Kovaříková ve své knize Největší tajemství Oldřicha Nového. Jana se narodila 18. února 1937 v Rychnově nad Kněžnou a její skutečné rodné jméno bylo Blažena Jakešová. Její matka Anna Františka Hartmannová zemřela po porodu v pouhých devětadvaceti letech a stejně starý otec Jiří Antonín Jakeš se nedokázal, nebo možná ani nechtěl o další dítě postarat, protože měl doma už čtyřletá dvojčata. A tak je nechal převézt do kojeneckého ústavu v Krči a nabídl k adopci.
Eva tropí hlouposti:
Žárlivost na celý život
Oldřich Nový holčičku objevil v útulku na pražské Štvanici a a za kmotru jí šla herečka Hana Vítová. Vztah Oldřichovy manželky k adoptivní dceři, která jí říkala máti, byl problematický. Během války přišla Alice o půl rodiny a nejspíš právě tyto hrůzné zážitky u ní zřejmě způsobily prohloubení schizofrenie a podivnou žárlivost vůči Janě. Herec se k dceři choval galantně jako ke každé jiné ženě a jeho manželku to popouzelo, jako by v ní neustále viděla ženu, která ji porodila, a považovala ji za sokyni v lásce. „My s tátou jsme o tom nikdy nemluvili a on sám se tématu vyhýbal. Mně stačilo, že jsem byla vždycky tátova, že mě měl moc rád a já měla ráda jeho,“ prozradila Jana až po otcově smrti oficiálních webových stránkách, věnovaných jeho životu a kariéře.
Dívka v modrém:
Pejsek pro štěstí
Nakonec Alice a Oldřich nacistické zvůli stejně neunikli a byli odvezeni do tábora pro manžele ze smíšených manželství a tzv. míšence. Oldřich byl poté deportován do Hagiboru, a pak do Osterode v Sasku, jeho žena do Terezína. O dceru Janu se v té době starali manželé Lelkovi, majitelé továrny na skelný papír v lázních Bělohrad. „Máti musela nosit žlutou hvězdu a téměř nikam nemohla, takže jsem všude chodila jen s tátou. V lednu 1945 ho ale nacisti poslali do internačního tábora. Když se přišel se mnou rozloučit k mé postýlce, tušila jsem nějaké nebezpečí a dala jsem mu na cestu fosforeskujícího pejska v takové kožené taštičce, kterou si pověsil na krk. S tím talismanem ode mě se pak vrátil a říkal, že mu přinesl štěstí. Taštičku mám schovanou dodnes,“ vypráví Jana Včeláková na webových stránkách.
Hotel Modrá hvězda:
Vražedné očkování
Po válce Janu odvezli do internátní klášterní školy v Horažďovicích, kde dostala chřipku právě v době očkování proti neštovicím. Přesto vakcínu dostala. Následovala revmatická horečka a zánět srdečního svalu, rok proležela na dětské klinice a nemoc ji poznamenala na celý život. Přesto se Alice s Oldřichem právě kvůli ní často hádali, takže se ve dvaadvaceti letech rozhodla definitivně z domova odejít. Vybrala si město otcova mládí, našla si práci u Brněnských veletrhů a v Brně se také provdala. Do Prahy se vrátila až po osmnácti letech, když už byl otec sám a nemocný. Jeho žena Alice totiž zemřela už v roce 1967.
Slovo dělá ženu:
Hrdina pro Lanďáka
Divadlo Oldřicha Nového prosperovalo až do února 1948, pak ale komunisté prohlásili operetu za paumění, a tak se rozhodl raději divadlo i s celým inventářem darovat státu. Přijal nabídku karlínského Estrádního divadla, v němž působil jako umělecký šéf společně s Janem Werichem, a často hostoval v Brně, Plzni a Karlových Varech. V roce 1954 byl jmenován uměleckým ředitelem Hudebního divadla Karlín, v němž uváděl klasické operety s baletem a přepychovými kostýmy. V letech 1959-1964 stál také v čele nově založeného oddělení hudební komedie na Pražské konzervatoři. Koncem šedesátých let hrál v pražském Činoherním klubu hlavní postavu v hře Hodinový hoteliér. Režíroval ji Evald Schorm a říká se, že ji Pavel Landovský pravděpodobně napsal přímo Oldřichu Novému takzvaně na tělo.
Dva z onoho světa:
Gentleman vyšel z módy
Jeho filmové kariéře zazvonil umíráčkem únorový převrat v roce 1948. S uhlazeným gentlemanem konec, protože ve filmu začaly být v kurzu dělnické typy. V roce 1949 si ještě zahrál hlavního hrdinu v skvělé parodii Martina Friče na slaboduchá prvorepubliková melodramata Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář. A pak už si musel nadlouho na dobré role nechat zajít chuť. Komunisté ho nechtěli, takže většinu energie zaměřil na divadlo. Hostoval po celé republice, režíroval několik úspěšných her a hrál mnoho úspěšných hlavních rolí. Několik posledních příležitostí mu nabídla i televize, například nápadníka Zdeňkovy tetičky, vrchního účetního Jana Koníčka, v nestárnoucí mikrokomedii spisovatelky Fan Vavřincové a režiséra Jaroslava Dudka Taková normální rodinka.
Světáci:
Stáří v osamění
Jenom se dvěma ranami osudu se nikdy nedokázal smířit. Se smrtí milované Alice a postupným chátráním, které noblesnímu elegánovi přinášelo stáří. Jedinou vzpruhou pro něj byla společnost lidí. A pak se to stalo. „Jednou šel ulicí a v Pražské třídě uslyšel, jak ho skupinka dívek, která ho míjela, neuctivě okomentovala. Ta děvčata samozřejmě nevěděla, o koho jde. Tohle ho naprosto zdrtilo,“ prozradil před časem Ondřej Suchý na svých stránkách semanovice.cz. Od té chvíle už Oldřich Nový neopouštěl svůj byt v pražské Maiselově ulici, navštěvovat ho směla pouze dcera Jana a několik pár přátel. Postupně se zhoršoval jeho zdravotní stav, dlouhá léta totiž trpěl dědičnou rozedmou plic, takže mu za války velmi uškodila práce ve vápencových lomech. Poslední, kdo ho směl navštívit, byl slavný režisér Miloš Forman. Pět dní poté se Oldřichu Novému udělalo špatně, do nemocnice ho dovezli už v bezvědomí a 15. března 1983 v půl deváté večer zemřel.
Vložil: Adina Janovská