Syn největšího sedláka v obci dal příbuzného popravit za emigraci, vnučku pojmenoval podle britské knížky, a stal se prvním rudým prezidentem. Svět Tomáše Koloce
komentář
04.12.2021
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Dělnický prezident Klement Gottwald (ze seriálu Rudí prezidenti)
VIDEO Minulý týden oslavil 125 let lídr naší komunistické strany z let 1929 – 1953 a čtvrtý československý prezident Klement Gottwald. Co nevíme o jeho kořenech, rodině a jeho filmových podobách?
Stejné dráždivé mystérium, jaké se vznáší nad zrodem našeho prvního prezidenta TGM, se vztahuje i k jeho následovníkovi, který byl dlouho nazýván „prvním dělnickým prezidentem“: Klementu Gottwaldovi (1896 – 1953), o jehož politickém působení jsme už v této rubrice psali v dvojdílném textu ZDE a ZDE. Byl, stejně jako Tomáš Garrigue Masaryk, pokřtěn jménem svatého, jehož svátek byl v kalendáři v den jeho narození, 23. listopadu 1896. (Tím byl čtvrtý papež Klement, jehož legendární ostatky, které jsou dnes uloženy v Hradci Králové, přivezli do naší země svatí Cyril a Metoděj.)
Matka pozdějšího prezidenta Marie, rozená Gottwaldová (1874 - 1952), byla, stejně jako matky prezidentů Masaryka a Beneše, v mládí služkou. Narodila se v Dědicích na Vyškovsku, kam její předkové přišli jako němečtí tkalci z Bavorska, a během nájemné práce u sedláka Františka Skácela (1845 - ?) v Hošticích-Herolticích u Vyškova s ním ve 22 letech počala své první dítě. V době, kdy se jejich syn stal slavným, se kolem jeho zrodu (stejně jako v případě Boženy Němcové, Jana Nerudy a dalších) vyrojila řada nepravdivých legend.
Podle jedné z nich měl být Gottwaldovým otcem bratr sedláka Skácela, kněz, podle druhé, stále velmi populární, měl kdosi z rodu (různé verze říkají, že to měl být Gottwaldův otec, syn či bratr) odejít do USA, kde měl zplodit budoucí manželku Roberta Kennedyho jménem Ethel Skakel – která ale ve skutečnosti pocházela ze starého nizozemského rodu Skakelů.
Jediné, co prameny skutečně naznačují, je příslušnost Gottwaldovy prababičky Tekly Polach k heroltické židovské komunitě, a přes matku prvního sedláka Skácela Marie Křižanovou s autorem filmů jako Je třeba zabít Sekala a revolucionářem z roku 1989 Jiřím Křižanem. Toto příbuzenství by bylo velmi paradoxní: Gottwald totiž v roce 1951 podepsal rozsudek smrti nad Křižanovým otcem Janem, který patřil do skupiny uprchlíků, jež při pokusu o emigraci do Rakouska bohužel narazila na československého pohraničníka, který při přestřelce přišel o život. (Tuto historii Křižan popsal ve svém filmu Tichá bolest.)
Vraťme se ale k tomu, co bylo v souvislosti s narozením budoucí hlavy státu skutečností. Bohatý sedlák, který byl na svém gruntě pánem již v páté generaci, si dítě nehodlal vzít za svoje, a zatímco byl budoucí prezident porozen a zanechán v otcovské vesnici, jeho matka se odešla skrze mléko, určené pro její dítě, živit do Brna jako kojná. Později se stěhoval a matka si jej vyzvedla u rodiny Bezslezinových z Vyškova už jako školáka. Odtud se s budoucím prezidentem přestěhovala zpět do Hoštic-Heroltic, kde se vdala za obecního pastýře Letoše, s nímž měla Gottwaldovu sestru Marii.
Gottwald prostředí svého dětství později charakterizoval takto: „To byste museli znát prostředí tehdejší hanácké vesnice. To bylo něco takového tvrdého, strohého, lidé nepřívětiví, taková křupanská povaha.“ Ve 12 letech, v roce 1908, Gottwald odešel do učení ve vídeňské truhlářské dílně Krušina, kterou vlastnil jeho strýc, manžel matčiny sestry. Jako knihomol, který byl schopen přečíst až několik knih denně, pokládal Gottwald truhlářství za nutné zlo.
Vídeň tehdy byla střediskem světového socialistického hnutí, kde se truhlářský učeň během svého pobytu teoreticky mohl setkat jak s mechanikem Josipem Brozem, později zvaným Tito, který pracoval v tamní automobilce Daimler, tak i se dvěma exulanty z carského Ruska, z nichž jeden měl pas na falešné jméno Stavropulos a druhý na své pravé jméno Bronštejn (později prosluli pod jmény Stalin a Trockij). V tomto prostředí se zrodil budoucí diktátor Československa z let 1948 – 1953, jehož kořeny nebyly mezi komunistickými vůdci zdaleka výjimkou: nemanželského původu byl i vůdce Maďarské lidové republiky z let 1956 - 1988 János Kádár, jehož otec byl voják německého původu a matka slovenská služka, anebo vůdce Sovětského svazu (1982 - 1984) Jurij Andropov, jemuž se jako šéfovi KGB z let 1967 - 1982 hladce podařilo, aby jeho biologický otec, bohatý zlatník, který se s matkou seznámil v prostředí dědečkova hodinářského krámu (přičemž všichni byli z moskevské židovské komunity), byl z jeho kádrových materiálů vymazán a v roli otce ho vystřídal matčin porevoluční partner, železničář, který v roce 1919 zemřel na tyfus, načež se matka vdala za bolševického učitele Andropova…
Svou budoucí manželku Martu Holubovou (1899 - 1953) Gottwald poznal po propuštění z fronty první světové války, kterou prožil jako rakousko-uherský kanonýr. Vojnu si prodloužil jako profesionální voják československé armády v hodnosti kancelářského rotného) už jako zaměstnanec truhlářské továrny Tusculum v Rousínově u Vyškova. Marta (která se ve skutečnosti jmenovala Marie) měla stejný původ jako Klement: byla dcerou vdovy po čeledínovi, který zemřel rok před Mariiným narozením. Proslýchalo se, že první poměr budoucích manželů Gottwaldových byl poměrem ´poskytovatelka služeb – zákazník´.
Vše změnilo narození dcery Marty (1920 - 1998), a to, že se Gottwald vzápětí stal stranickým funkcionářem, u něhož se alespoň navenek očekával spořádaný rodinný život. Nicméně svatba přišla až za osm let, kdy se Gottwald (po kariéře bohémského komunistického novináře na Slovensku a v Ostravě, který ani v nejmenším nepomýšlel na svou někdejší chvilkovou známost a nemanželské dítě) s oběma Martami už sestěhoval v Praze. V letech 1938 - 1945, kdy Gottwald jako lídr KSČ pobýval v SSSR a kdy se Marta mladší stala jeho tajemnicí a překladatelkou jeho článků do ruštiny, se ale Marta mladší stala naopak jeho hlavním želízkem v ohni: Gottwald, který byl přes své postavení v nemilosti Stalina (jenž se s ním na rozdíl od mnoha čs. nekomunistů za celou válku setkal jen jednou) pomýšlel na provdání Marty za jednoho ze Stalinových věrných. Namísto toho se jí ze vztahu se srbským emigrantem Branislavem Djurdjevem narodila v Moskvě dcera Marta III. (1944), které dědeček prezident přezdíval Batul podle své oblíbené britské (!) dětské knihy Hýta a Batul.
Po válce Marta nějaký čas žila s Bedřichem Geminderem, vedoucím oddělení KSČ pro zahraničí, zatímco její budoucí manžel Alexej Čepička (známý z románu Miloslava Švandrlíka Černí baroni, aneb válčili jsme za Čepičky) se dvořil dceři tehdejšího ministra obrany (a pozdějšího prezidenta) Ludvíka Svobody Zoe Svobodové. V době, kdy Geminder jako jeden z 14 obžalovaných ve Slánského procesu směřoval na popraviště a Svoboda k nemilosti režimu, se prezidentova dcera a stranický politik, který byl postupně ministrem vnitřního obchodu, spravedlnosti a obrany, vzali a měli spolu další dvě dcery: Alenu (1949) a Klementu (1952). Tomu, aby se staly ´následnicemi trůnu´, zabránila smrt toho, který si jeho zetě Alexeje Čepičku vyhlédl jako Gottwaldova nástupce, Stalina.
Na roli Gottwalda měli za minulého režimu monopol nevýrazní herci Jiří Dohnal (který za první republiky proslul v roli ženicha v knedlíkově-vlastenecké klasice Otec Kondelík a ženich Vejvara) a Bohuš Pastorek, jimž byla role vůdce opakovaně svěřována spíše jako odměna za politickou angažovanost, posléze Miroslav Zounar (jinak předseda JZD Rádl z hoštické série Slunce, seno, a otec Martina Zounara) a velký slovenský herec Július Pántik, a v dnešní době se o ni podělili Jiří Vyorálek (České století) a Aleš Procházka (Toman), který v audioknize Gustáv Husák paralelně ztvárnil i titulní roli dalšího prezidenta. Pikantní je obsazení Gottwalda ve stejnojmenném seriálu z roku 1986, kde ho hraje Jiří Štěpnička, jemuž Gottwaldův režim rozbil rodinu, poté co jeho matku ve vykonstruovaném procesu po jejím pokusu o emigraci - zavřel v letech 1951 – 1960 za mříže.
Myšlenka seriálu o nastoliteli stalinského režimu v naší zemi měla tuhý kořínek: vznikla za nejtužší normalizace a k napsání díla byli vyzváni ti nejpovolanější, nicméně Jiří Hubač odmítl a raději se nechal z Československé televize, kde byl dramaturgem, vyhodit, a Jaroslav Dietl namísto toho nabídl napsat seriál z dělnického prostředí, díky čemuž v roce 1982 vzniklo poměrně odvážné dílo Synové a dcery Jakuba skláře, v němž byl nejsympatičtější postavou soukromý hospodský Pepa Cirkl (Jiří Krampol), zatímco tou nejnesympatičtější komunista Bošek (Petr Haničinec).
Stejně tak režii seriálu Gottwaldovi odmítl Jaroslav Dudek – a tak nakonec scénář zbyl na toho, kdo k němu původně na ÚV KSČ sháněl podklady, režimního historika a autora Jaroslava Matějku, a režie na Evžena Sokolovského, který Jiřího Štěpničku, poznačeného zločiny své matky, do titulní role obsadil, aby mu ´kádrově pomohl´. Stejnou úvahu měl režisér ohledně skladatele hudby Zdeňka Pololáníka, který si v roce 1968 ´nadrobil´ hudbou ke zfilmovanému románu Žert slavného spisovatelského exulanta Milana Kundery, i ohledně herce, který namluvil úvodní text ke každému dílu, Radoslava Brzobohatého, který zde zase konal pokání za drzá díla z dob oblevy 60. let jako byli Jasného Rodáci anebo Procházkovo a Kachyňovo Ucho.
Nadšenec jako autor tohoto textu, který zároveň v neděli chodí do katolického kostela, tak žasne, kolik lze v kancionálu najít zbožných písní od Zdeňka Pololáníka z téhož roku, kdy napsal hudbu k nejdevótnějšímu seriálu minulého (protikřesťanského…) režimu. Když ale poslouchá znělku seriálu, zdá se mu, že je to tak trochu výsměšná parodie. Parodií je nicméně tak trochu celý seriál, který se natáčel s křížkem po funuse, v době, kdy se ve vůdčí zemi bloku, SSSR za Gorbačovovy perestrojky kulty stalinistických vůdců už bouraly, a jediným závanem svěžího větru v televizním Gottwaldovi bylo, že se tu po letech mohla objevit postava po léta zamlčovaného Rudolfa Slánského a zpochybňovala se tu režimní praxe trestání dětí za ´kádrové skvrny´ rodičů.
Když si ale uvědomíme, že Gottwaldovy ostatky byly uloženy do zrušeného památníku legionářů na pražském Vítkově s největší jezdeckou sochou na světě (Jana Žižky z Trocnova) a nad jeho mumií měl (za trest, že jeho otec tuto legionářskou stavbu postavil) dohled bratr Stelly Zázvorkové, filmový architekt Jan Zázvorka, který s balzamací neměl nejmenší zkušenosti, takže Gottwaldova mumie do roku 1962 shnila a musela být zpopelněna, byl to asi osudový trest za gottwaldovskou praxi trestání dětí za hříchy rodičů.
Stejně tak jako vydání stokoruny s Gottwaldovým portrétem 1. října 1989, necelé dva měsíce před pádem režimu, rok před přejmenováním města Gottwaldova (o němž národ díky tamním úspěšným koncertům populární hudby říkal, že je to město Gotta a Waldy) zpět na Zlín, a dva roky před filmem Slunce, seno, erotika, v němž bankovka s Gottwaldem posloužila ke slavnému gagu a kde jako kovbojský předseda JZD z Hoštic (jihočeské obce se stejným jménem jako měla Gottwaldova rodná středomoravská obec) zářil dlouholetý představitel role Gottwalda Miroslav Zounar.
Vložil: Tomáš Koloc