Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O jistotu bojovala marně, kvůli nacistům se dokonce musela vdát. Poslední přání jí nakonec splnil Vorlíček. Tajnosti slavných

24.11.2021
O jistotu bojovala marně, kvůli nacistům se dokonce musela vdát. Poslední přání jí nakonec splnil Vorlíček. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením Národní muzeum - divadelní oddělení

Popisek: Meda Valentová jako Blažena v Shakespearově sváteční komedii o lásce, intrikách a lžích Mnoho povyku pro nic, kterou mělo v repertoáru v roce 1934 Městské komorní divadlo

FOTO / VIDEO „Ale Honzíku…“ zoufala si neustále vyděšená babička Honzy Bláhy v legendární pohádkové komedii Václava Vorlíčka Dívka na koštěti. Se svou mnohostranností by byla dnes hvězdou muzikálových scén, přesto se musela o místo na slunci celý život prát.

Už tehdy málokdo věděl, že herecké umění její představitelky obdivovali diváci poprvé již v éře němého filmu. Elegantní a temperamentní kráska s mimořádným smyslem pro humor měla přímo mistrovský talent k navázání kontaktu s publikem a skvěle se jí to dařilo i prostřednictvím filmové kamery. V dnešní době by se Meda Valentová určitě stala díky propojení hereckého nadání, pohybové průpravy a čistého sopránu vyhledávanou muzikálovou hvězdou. Později se populární subreta operetní scény a revuálních programů hravě přehrála do dobového konverzačního repertoáru, přesto ji film dlouhá léta zanedbával.

 

Jako Kateřina Veliká v Městském komorním divadle v roce 1935, v historické komedii G. B. Shawa Veliká Kateřina

Jako Kateřina Veliká v Městském komorním divadle v roce 1935, v historické komedii G. B. Shawa Veliká Kateřina; foto se svolením Národní muzeum – divadelní oddělení

Slečna z dobré rodiny

Narodila se 24. května 1898 v Praze a při křtu dostala jméno Marie. Otec Karel Valenta byl vysoký státní úředník, takže jeho žena Miloslava zůstala v domácnosti a pečovala o jeho pohodlí a rodinu. Divadlo Marii okouzlilo už v raném dětství, takže chodila do rytmiky, na zpěv a klavír a učila se německy a anglicky. Během studia na dívčí škole začala zdokonalovat své herectví při soukromých hodinách u populární herečky Marie Hübnerové, zpěv pod vedením operní hvězdy Bohumily Rosenkrancové a hru klavír u významného klavíristy Jana Heřmana. Na jevišti se představila publiku poprvé v roce 1917 jako elévka Nového německého divadla (Neues Deutsches Theater) pod jménem Meda Walenta a německá subreta Elsa Lord jí doporučila, aby se věnovala operetě. A tak odjela do Vídně zdokonalit se ve zpěvu.

 

S Vlastou Burianem v komedii z roku 1931 To neznáte Hadimršku

S Vlastou Burianem v komedii z roku 1931 To neznáte Hadimršku; foto se svolením Elektafilm

Naděje Červené sedmy

Od roku 1918 souběžně hostovala na německých divadelních scénách v Žatci (Theater in Saaz), Liberci (Stadttheater Reichenberg) a v berlínském Metropol-Theater. V létě 1921 přijala první stálé angažmá v populárním pražském kabaretu Červená sedma jako Meda Andresová, protože v té době už byla poprvé provdána za ředitele divadla Rokoko Vladimíra (Mirko) Andrese. V prosinci ale nastoupila do Českého divadla v Olomouci, kde hrála do konce sezony 1922-23. V té době si založila do dokladů první rozvodový rozsudek a přestěhovala se do Ostravy, kde byla členkou operetního souboru Národního divadla moravskoslezského. Už v říjnu 1924 se ale vrátila do rodné Prahy a začala vystupovat v karlínském Varieté, jehož uměleckým šéfem byl herec, skladatel, scenárista a populární lidový písničkář Karel Hašler. A v létě následujícího roku přešla do smíchovské Arény, vedené divadelním podnikatelem, producentem, režisérem, spisovatelem a významným překladatelem díla Williama Shakespeara Antonínem Fenclem. V roce 1926 se podruhé provdala za ředitele pražských ledáren Karla Černého, i druhé manželství ale brzy vzalo zasvé.

 

Když Burian Prášil:

Život v nejistotě

V témže roce se poprvé objevila na stříbrném plátně, v němé verzi komedie Jedenácté přikázání, kterou natočil režisér Václav Kubásek podle stejnojmenné úspěšné divadelní hry Františka Ferdinanda Šamberka, ztvárnila postavu novomanželky Emy Králíčkové-Voborské. Jejím partnerem byl Hugo Haas, jenž si zahrál hlavního hrdinu Jiřího Voborského znovu o deset let později již v zvukové verzi, kterou natočil Martin Frič. Místo Medy ale stanula po Haasově boku před kamerou Jiřina Štěpničková. Meda se v listopadu 1926 vrátila do Varieté a o dva roky později znovu zazářila v smíchovské Aréně. Od roku 1930 se stala na popud ředitele Františka Fuksy stálým exkluzivním hostem Městských divadel pražských a vystupovala především v Komorním divadle. V roce 1931 poprvé zazářila ve zvukovém filmu jako mazaná temperamentní kabaretní zpěvačka Mici Angora v nestárnoucí komedii Marina Friče a Karla Lamače To neznáte Hadimršku, v hlavní roli s Vlastou Burianem. V roce 1935 došlo k radikální změně divadelního repertoáru od hravých konverzačních komedií k umělecky náročnějším divadelním hrám a Medino působení bylo omezeno na pouhé čtyři zaručené role v sezóně. Sice požádala o stálé angažmá, jenže byla odmítnuta, takže kvůli existenční nejistotě nakonec v roce 1936 odešla.

 

Se Soňou Červenou a Jaroslavem Marešem v komedii z roku 1946 Poslední mohykán

Se Soňou Červenou a Jaroslavem Marešem v komedii z roku 1946 Poslední mohykán; foto se svolením Československá filmová společnost

Svatba z rozumu

Najít trvalé zázemí v tehdejším divadelním prostředí nebylo vůbec snadné, navzdory svým zkušenostem a prokazatelným kvalitám to Medě trvalo další čtyři roky. V roce 1937 hostovala v Divadle Vlasty Buriana, o dva roky později v zájezdové inscenaci bývalých členů Slovenského národního divadla Dva tucty rudých růží, a do Městských divadel se vrátila teprve v roce 1940, poté co z vedení odešel ředitel Bedřich Jahn. V souboru působila až do uzavření českých divadel nacisty v září 1944, především se ale zaměřila na spolupráci s filmem. Až do konce války se objevila v třinácti filmech, většinou romantického charakteru, které měly dva cíle – dodat domácímu publiku, sužovanému nacistickými represemi, alespoň špetku odreagování a zachránit co nejvíc českých herců před úředními represemi a totálním nasazením na práci v říši. Hrála zámožné elegantní dámy i prosté ženy z lidu, publiku se představila mimo jiné jako baronka Olga Prášilová, paní Kristina v romanci Čekanky, majitelka módního salonu v komedii Valentin Dobrotivý, hluchá baronka ve filmu Muži nestárnou či hloupá Šupitová v romanci Václava Kršky Řeka čaruje. V roce 1944 se potřetí provdala. Vzala si o třináct let mladšího Miloslava Václavíka, účelové manželství ji ale mělo především ochránit před protektorátními úřady.

 

Právě začínáme:

Na více židlích současně

Po osvobození nejprve účinkovala na karlínské operetní scéně, v letech 1946-48 byla členkou souboru obnoveného Divadla V + W. Od sezony 1948-49 hrála v Divadle filmového studia a po jeho spojení s karlínským divadlem působila na obou scénách souběžně. V roce 1952 se stala členkou souboru Divadla na Fidlovačce v Nuslích, v němž zůstala až do oficiálního ukončení své divadelní kariéry v roce 1959. V druhé polovině padesátých let ale také souběžně vystupovala v zájezdových představeních a různých estrádách. Ve filmu byla dál pravidelně obsazována většinou ve vedlejších rolích i v znárodněné československé kinematografii, hrála především manželky hlavních hrdinů, často s Jaroslavem Marvanem, Františkem Kreuzmannem či Jindřichem Plachtou. Mohli jsme ji vidět například jako manželku despotického starožitníka Kohouta v komedii Vladimíra Slavínského Poslední mohykán, Prokopcovou v Anně proletářce, Horákovou v dramatu Předtucha, které natočil Otakar Vávra podle stejnojmenného románu Marie Pujmanové, či Bertíkovu manželku v komedii Jaroslava Macha Slovo dělá ženu. V roce 1955 se ještě objevila na plátně jako Honzátková v povídkové komedii Oldřicha Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava.

 

Babička Bláhová v komedii Dívka na koštěti

Babička Bláhová v komedii Dívka na koštěti; foto se svolením Česká televize

Na poslední chvíli

Mimo jiné spolupracovala často i s rozhlasem, její filmová kariéra ale v roce 1955 náhle ustala, jako by se po ní slehla zem. Kinematografie na ni prostě zanevřela a nikdo neví proč. Až po dalších šestnácti letech si na ni konečně vzpomněl režisér Václav Vorlíček, když plánoval obsazení nesmrtelné pohádkové komedie Dívka na koštěti, a svěřil jí menší vedlejší roli roztomilé staré babičky titulního hrdiny Honzy Bláhy. V té době už ale byla vážně nemocná a natáčení ji hodně vyčerpávalo, měla ale ještě jedno velké přání – dožít se slavnostní premiéry. To se jí nakonec ještě splnilo, byla to ale poslední příležitost, kdy se objevila na veřejnosti. Hvězda českého divadla a operety Meda Valentová zemřela 12. prosince 1973.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská