Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Svět českého Gershwina byl opravdu tmavomodrý. A když začal hrát, mohli jít všichni donchuáni do háje. Tajnosti slavných

19.11.2021
Svět českého Gershwina byl opravdu tmavomodrý. A když začal hrát, mohli jít všichni donchuáni do háje. Tajnosti slavných

Foto: Wikimedia Commons

Popisek: Jaroslav Ježek, autor taneční, divadelní, filmové, ale i vážné hudby a dvorní skladatel Jiřího Voskovce a Jana Wericha

AUDIO Jeho svět byl opravdu tmavomodrý, jako by krutý osud chtěl vyvážit mimořádný talent, který mu sudičky nadělily do vínku. Opravdu šťastný byl jenom krátce, když tvořil pro legendární Osvobozené divadlo.

Psal na modrém papíře, kupoval si modré košile, kravaty i šaty. Modrá barva jako by se stala jeho vlastností, plachý a nejistý chlapec byl v každodenním životě odkázaný na pomoc své sestry. Legendární zakladatel české moderní taneční a jazzové hudby se totiž po celý svůj krátký život potýkal s vážnými zdravotními problémy. Svět Jaroslava Ježka byl opravdu tmavomodrý, protože téměř neviděl, modrou barvu ale velmi miloval.

 

Tmavomodrý svět:

 

„Vzbuzovala v něm pocity, které u normálně vidoucích lidí asi neexistují… Láska k modři vyvěrala z něho a nepotřebovala předloh. Byla jednou z jeho vlastností,“ vzpomínal jeho spolužák, hudební publicista a Václav Holzknecht, v knize Tak žil Jaroslav Ježek. Geniální skladatel navíc trpěl dalším výrazným handicapem, silnou nedoslýchavostí, která ale ani trošku neovlivnila jeho hudební projev. Ve svých skladbách dokázal mistrně propojovat prvky jazzu a klasické hudby, čímž si vysloužil přezdívku český Gershwin.

 

Bloody Moon Rhapsody:

ze hry Osvobozeného divadla Fata Morgana

Krutý start do života

Narodil se 25. září 1906 na pražském Žižkově, v Rokycanově ulici číslo 8, kde měl jeho otec Adolf krejčovskou dílnu. Maminka Františka byla v domácnosti a pečovala o rodinu, především o svého Jarouška, který se s handicapem už narodil. Trpěl šedým zákalem a po nezdařené operaci oslepl ve třech letech na jedno oko úplně. Na druhé viděl jen velmi slabě, takže se rodiče rozhodli další operaci raději neriskovat. Pak ještě prodělal spálu, k níž se přidal zánět obou uší, který mu způsobil nedoslýchavost. Navíc měl vrozené problémy s ledvinami, jedna byla zakrnělá, a druhá naopak zbytnělá. Vinou zdravotních problémů to tudíž neměl na světě od prvopočátku snadné, rozhodně se ale nemínil vzdát. Velkou oporou mu byla o dva roky mladší sestra Jarmila, která ho zahrnovala láskou a péčí. Vyučila se švadlenou a později mu z velké části pomohla zaplatit jeho první piano.

 

Teď ještě ne!

z filmu Ze soboty na neděli

Komisi uchvátil improvizací

Na počátku první světové války musel otec narukovat na frontu a Jaroslav přešel do dětského slepeckého ústavu na Hradčanech. Rychle si osvojil Braillovo slepecké písmo, získal základy hudební teorie a začal hrát na různé hudební nástroje. V roce 1921 se rodina přestěhovala do družstevního domu v Kaprově ulici číslo 10/45, kde získala dvoupokojový byt, Jaroslav se vrátil domů a dostal první piano. O dva roky později se pokusil složit přijímací zkoušky na konzervatoř, komise ho ale kvůli slabému zraku nejprve nechtěla přijmout. Po předvedení vlastní improvizace ale byl přijat ke studiu skladby a o tok později složil úspěšně zkoušky také ke studiu hry na klavír do třídy Albína Šímy, kde ho učili mimo jiné i Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. „Každý, s kým se setkal, ho měl ihned rád. To byl vzácný dar, který ho odškodnil za nevýhody, jichž se mu jinak bohatě dostalo. Ježek žil v hudební sféře bez zábran a cítil se šťasten,“ prozradil Václav Holzknecht.

 

Bugatti Step:

na počest Elišky Junkové, poté co vyhrála Grand Prix Brno 1930 s vozem Bugatti

Přátelství z Lucerny

Během studia na konzervatoři se setkal mimo jiné i s pozdějším dirigentem a národním umělcem Karlem Ančerlem, který v rozhovoru s Ivanem Medkem v rozhlasovém pořadu Umění 20. století připomněl v roce 1967 koncerty významných zahraničních umělců v pražské Lucerně. „Stáli jsme vždycky vpředu – až u pódia, abychom všecko nejen slyšeli, ale i viděli. A mezi námi byl vždycky takový podivný chlapec, který většinou četl s sebou partitury. Ovšem způsobem, který byl nápadný. Držel partituru dva centimetry před očima, mžoural, každou chvilinku se zasnil, otevřel pusu a díval se do stropu. No, a to byl Jaroslav Ježek. Mě nějak přitahoval právě tou svojí fyzickou nemohoucností,“ přiznal Ančerl. „Jednou jsem ho oslovil a šli jsme potom spolu domů. Přirozeně, že jsme se přitom zastavili na pivu, protože Ježek měl pivo strašně rád. A tak vzniklo naše přátelství, které potom dostalo takový vrchol mým angažováním do Osvobozeného divadla.“

 

Život je jen náhoda:

složeno pro film Peníze nebo život

Osudové setkání

Konzervatoř Jaroslav absolvoval 27. června 1927 osobitým Koncertem pro klavír a orchestr. Už tehdy se do jeho umělecké hudební tvorby začal prolínat i jazz, v tomto směru ho inspiroval především studijní pobyt v Paříži, který mu v roce zaplatil jistý štědrý mecenáš. Po návratu v roce 1928 hravě zapadl do společnosti mladých umělců, přátelil se mimo jiné s Emilem Františkem Burianem či Vítězslavem Nezvalem a řadou herců.

 

Klobouk ve křoví:

„Jarda Ježek – to byla zvláštní osobnost. Neoplýval nijak krásou, nejenže špatně viděl, dokonce i špatně slyšel. Když však zasedl ve společnosti ke klavíru a hmátl do kláves, tak mohli jít všichni donchuáni do háje. Nejkrásnější děvčata byla kolem piana a existoval pro ně jen on. Fantastická vitalita z něho přímo živelně vyzařovala,“ prozradil ve svých vzpomínkách Kamarád dobré nálady František Filipovský. Osudovým se ale pro něj stalo seznámení s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Celé desetiletí pak působil v Osvobozeném divadle jako skladatel, dirigent a dramaturg, a právě tam se zrodily jeho nesmrtelné melodie a písně.

 

Rubbish heap blues:

ze hry Osvobozeného divadla Rub a líc

Terčem nenávisti

Hudební žánry dokázal až neuvěřitelně míchat, klidně i na přání publika, z jeho tvorby se ale rozhodně nevytratila ani vážná hudba. Psal především pro klavír, skládal ale také komorní skladby pro dechový kvintet, je autorem dvou smyčcových kvartetů, několika významných orchestrálních skladeb a celé řady písňových cyklů. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR a s nástupem fašismu v Německu dostávala tvorba Osvobozeného divadla stále výraznější protinacistický náboj.

 

Tři strážníci:

Populární umělecké trio se stalo brzy trnem v oku nacistů, začali být i ohrožováni na veřejnosti. Ježek byl dokonce v roce 1936 napaden v italské Florencii, kde se účastnil provedení své houslové sonáty. Na podzim roku 1938 připravovalo Osvobozené divadlo premiéru apolitické komedie Hlava proti Mihuli, premiéra měla být 10. listopadu 1938. V předvečer premiéry byla ale výnosem Zemského úřadu Osvobozenému divadlu odňata divadelní koncese, což znamenalo jeho definitivní konec. A populární trojici začalo jít v rodné zemi o život.

 

Tanec loutky:

ze hry Osvobozeného divadla Svět za mřížemi

Útěk přes oceán

Na Silvestra 1938 odletěl Voskovec do Paříže, vzápětí ho následovali i Ježek s Wetichem a v lednu 1939 odpluli na lodi Aquitania do Spojených států. „Co si bral s sebou? Vzal si Babičku, od Smetany chtěl České tance, a Bibli,“ prozradila Václavu Holzknechtovi Jaroslavova sestra Jarmila. VNew Yorku se stal sbormistrem amatérského Československého pěveckého sboru, vyučoval hudbu a založil ženský pěvecký sbor Zpěvokol, v němž se seznámil s Frances neboli Františkou Bečákovou. Začali spolu žít a jejich domácnost se stala útočištěm pro řadu dalších emigrantů, mimo jiné i skladatele Bohuslava Martinů. Jenže Jaroslavovy zdravotní problémy se neustále zhoršovaly. Milovanou Frances si ještě stihl vzít, a o tři dny později, 1. ledna 1942, Jaroslav Ježek podlehl chronickému onemocnění ledvin. Po válce Frances přivezla urnu s jeho popelem do Prahy, kde byla po slavnostním aktu v Domě umělců uložena do rodinného hrobu na Olšanech. A Modrý pokoj, který pro něj navrhl architekt Osvobozeného divadla František Zelenka a který maminka Františka pečlivě udržovala v naději na synův návrat, se stal součástí Českého muzea hudby.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská