Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Čí knihy budeme od zítřka pálit? Toho, kdo obtěžoval ženy, nesouhlasil s ilegální migrací, četl ruskou klasiku, nevěřil v 39 pohlaví, nebo se nedal očkovat? Svět Tomáše Koloce

komentář 13.11.2021
Čí knihy budeme od zítřka pálit? Toho, kdo obtěžoval ženy, nesouhlasil s ilegální migrací, četl ruskou klasiku, nevěřil v 39 pohlaví, nebo se nedal očkovat? Svět Tomáše Koloce

Foto: Hans Štembera

Popisek: Psychiatr Jan Cimický je v současné době na pranýři

V naší společnosti se stejně rychle jako koronavirus množí případy, kdy se po mnoha letech začnou hlásit oběti machismu nějakého významného muže, které pak na sociálních sítích masově podporují jiné ženy, načež je hvězda toho muže přinejmenším odstraněna z Chodníku slávy v Los Angeles, není zván do televizních pořadů (přestože je očkován), nesmí letět do USA, točit v Hollywoodu atd.

Myslím si proto, že už nastal čas, abych blíže rozvedl bod 8 svého v této rubrice publikovaného srovnání cílů příznivců konzervativní levice (k nimž patřím) a dnešní novolevice: „Konzervativní levičák bojuje proti zneužívání žen tím, že chce odstranit ekonomický systém, v němž se žena, chce-li být v práci oceněna jako muž, musí se svým šéfem vyspat. Novolevičák bojuje proti zneužívání žen tím, že vyzývá všechny ženy, které byly zneužity před padesáti a méně lety, aby toto zneužití publikovaly na Facebooku.“

V jednom z takových publikovaných příspěvků jsem se dočetl, že chlap, který chce mít všechny ženy, je deviant. Z titulu, že jsem byl jediný diskutující chlap ve vlákně příspěvků, jsem měl potřebu se k tomu vyjádřit. Napsal jsem, že dnešní doba by si měla udělat pořádek v tom, co je a není deviace. Fakt, že si muž myslí na každou pěknou ženu, která kolem něj projde, je naopak projevem jeho normálnosti. Vladimír Menšík jednou vyprávěl, jak jel tramvají a dělal si průzkum, s kterou ženou v ní by si ‘to‘ dokázal představit. A když pak vystupoval s bezdomovkyní, která se hned u stanice zabořila do popelnice, odkud vytáhla housku a vesele si s ní poskočila, zalíbila se mu i ona, takže dospěl k výsledku, že chce každou. Většina mužů je na tom stejně, nechává to ovšem na bázi myšlenek, v drtivé většině ne pro svou ctnostnost, ale protože prostě nejsme takové šajby, aby nám všechny baby byly po vůli.

Takové šajby ale kupodivu jsou. Můj otec byl po léta ctnostný manžel, ale když se kolem čtyřicítky rozvedl a tím ‘utrhl ze řetězu‘, zjistil, že když ženu ‘požádá‘ v ordinaci po výkonu ještě vsedě na křesle, neodolá v zásadě žádná, zejména když už znaly jeho performance s elektrickou kytarou v místní hospodě. To ovšem byl začátek 90. let, dávno před MeToo, takže táta nebyl za predátora, ale mezi ženskou populací vesnice, kam jsme se přistěhovali, si naopak vysloužil pověst výkonného kohoutka. Jediný, kdo by tedy tehdy mohl otce z něčeho obvinit, jsem byl ještě neplnoletý já, svěřený z vlastní vůle do otcovy péče (víceméně protože jsem si říkal, že „musím na toho vola dávat pozor, aby neudělal víc průserů, než je třeba“). Po příchodu domů z gymplu jsem často zjistil, že klíč je zevnitř v zámku, což pro mě bylo znamením, že mám vypadnout do polí, v nichž jsem zejména v studených ročních obdobích dost zmrzl. Ale zase se ze mě co do poezie tehdy stal přírodní lyrik, jímž jsem (na rozdíl od svého otce-epika…) dodnes.

Dnes mám pocit, že můj otec je šťastlivec z několika důvodů: Jednak proto, že je už pěkných pár let mrtev, a jednak protože nikdy nebyl zazobaný zubař. Celá naše vesnice tehdy věděla, že táta je bohém a samý dluh. Takže ani kdyby žil a kdyby se našla jeho oběť, zasažená americkou módou MeToo po dvaceti letech, neměla by důvod ho žalovat, protože prvním a hlavním důvodem takové žaloby proti dnes už impotentním pánům, kteří dřív byli leda terčem filmových komedií (viz stařičký profesor z filmu Zabil jsem Einsteina, pánové), je vysouzení opulentního odškodného.

 

 

Jistě se dá říct, že skutková podstata některých kauz, o nichž dnes čteme, je na pokraji trestného činu znásilnění. I v takových případech ale zůstávám konzervativcem v tom smyslu, že smutně vzpomínám na dobu, kdy se oběti takových činů namísto v redakci hlásily na policii a vyšetřování bylo vedeno bez palcových titulků a fotek na titulních stránkách, kde se mnohdy objeví věci, které s trestním řízením nemají nic společného. V souvislosti s MeToo obviněními psychiatra a spisovatele Jana Cimického se kupříkladu začíná diskutovat zároveň o jeho údajné přítomnosti v registru svazků StB, ale i o kvalitě jeho literárních děl, o níž už začínají pochybovat i její dřívější vyznavači.

Jedna příznivkyně děl spisovatele Cimického kupříkladu na Facebooku doslova napsala: „Furt to nějak nemůžu probrat. I ty skvělý knihy, co doma mám, můžu asi hodit do kamen...“

Odepsal jsem jí: „Proč do kamen? Slyšela jste někdy o skvělém básníku Gabriele d'Annunziovi? Byl samotným zakladatelem italského fašismu, už po založení Jugoslávie sebral z vlastních peněz dobrovolníky a dobyl s nimi město Rijeka zpět pro Itálii. Klasik francouzské literatury Louis-Ferdinand Céline byl hlavou francouzských antisemitů a podporoval pétainovskou pronacistickou vládu a holocaust. Nebyl sám, aktivním nacistou byl například autor Včelky Máji Waldemar Bonsels, u nás byli známými antisemity kupříkladu Jan Neruda nebo Jakub Deml. Co se týče udavačství, lze pak v české kultuře jmenovat téměř každého druhého, počínaje Karlem Sabinou, jinak vynikajícím žurnalistou a básníkem, autorem libreta k Prodané nevěstě. Co se týče sexu, málo se ví, že prakticky žádná ze zaměstnankyň sídla Lva Nikolajeviče Tolstého v Jasné Poljaně nebyla panna, a ty mladé měl literární velikán ve zvyku zasvěcovat sám. Jinými slovy, kvalita díla s morálním profilem jeho autora nesouvisí. Což platí i naopak. Autor může být morální člověk, ale mizerný umělec.“

Toto je třeba nahlas říkat o to víc dnes, kdy po zakazování autorů, protože byli protestanti, pak vlastenci neloajální s rakouským (nebo jiným nadnárodně-imperiálním) státem, pak neárijci nebo komunisti nebo demokrati, pak buržoazního původu, opět přichází nová vlna gumování umělců (od Jana Cimického až po Milana Kunderu) pro všechno možné. Co si mysleli, nemysleli a udělali, když jim bylo dvacet, pro jejich soukromé postoje k ženám, k Rusku, k Srbsku, k Bosně či migraci z Libye, k prezidentům Zemanovi či Trumpovi nebo pro jejich postoje k aktivitám nejrůznějších dnes preferovaných menšin, kteréžto postoje kdosi kdesi (kdo se ani zdaleka nepodobá orgánům činným v trestním řízení, které jediné mají v demokracii v gesci takové věci hodnotit) vyhodnotil jako nekorektní.

Čím skončit? Co je přede dveřmi?

Štědrý den?

Nikoli, milí příznivci poezie Karla Jaromíra Erbena (jehož maminka mimochodem vynalezla moučník Miletínské modlitbičky, čímž prokazatelně přispěla k obezitě Čechů!)… Přede dveřmi je den, kdy se umělci, vědci, ale i zcela obyčejní občané mohou octnout na profesním indexu i za takový detail, jako že se nenechali očkovat. V zahraničí už takový index existuje a celá vlast Gabriele d´Annunzia je kvůli tomu dnes a denně na nohou.

 

QRcode

Vložil: Tomáš Koloc