Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Česká Sarah hvězdou se vším všudy. V módě udávala tón a v Praze musela být ve všem první. Tajnosti slavných

25.10.2021
Česká Sarah hvězdou se vším všudy. V módě udávala tón a v Praze musela být ve všem první. Tajnosti slavných

Foto: Národní divadlo (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Andula Sedláčková v roce 1914 jako Klotilda v nejúspěšnější hře francouzského dramatika Françoise Becque Pařížanka

FOTO / VIDEO Jako první se nechala ostříhat nakrátko a začínala kalhotkovými rolemi. Jedna z největších hvězd divadelní scény první republiky ale také založila s manželem historicky první českou filmovou společnost.

Ve filmu se objevovala jen v němé éře, ve zvukovém si zahrála pouze jednou, a to ho ještě natáčela v Paříži. Milovníci historie českého divadla její jméno ale zpravidla dobře znají. Stala se naší první opravdovou hvězdou, nosila, co se nosilo v Paříži, byla vzorem francouzského šarmu a elegance. „Anna Sedláčková zahajovala svou hvězdnou kariéru co Eliza v Shawově Pygmaionu. Praha šílela nadšením. V první scéně pršel na jevišti skutečný déšť. To mne tak ohromilo, že se pitomec na nic jiného z toho slavného představení nepamatuju, než na kouzelný Andulin hlas,“ zavzpomínal na ni Jiří Voskovec ve své knize Klobouk ve křoví, kterou vydalo v roce 1966 nakladatelství Československý spisovatel.

 

V roce 1910 v komedii Morálka paní Dulské

V roce 1910 v komedii Morálka paní Dulské

Holčička v kalhotkách

Narodila se 29. září 1887 v Praze a divadlo považovala odmalička za samozřejmou součást každodenního života. Její otec Alois Sedláček byl totiž herec, začínal jako ochotník a postupně se vypracoval na jednoho z předních představitelů českého divadelnictví a vůni divadelní šminky propadl i její o tři roky starší bratr Jára. Všichni jí říkali Andula, takže tuto domáckou podobu svého jména začala později používat i jako pseudonym. Divadlo začínala hrát velmi brzy s ochotníky a její první role byly takzvané kalhotkové. Nepředstavujte si pod tím ale nic hanbatého, ztvárňovala prostě postavy malých chlapců. Základy hereckého umění přebírala od otce, později absolvovala lekce u jedné z nejlepších a nejslavnějších hereček první poloviny dvacátého století Marie Hübnerové. Od šesti let už pravidelně ztvárňovala vedlejší dětské postavy v Národním divadle a do svého oficiálního debutu si zahrála v deseti inscenacích.

Iza jí uvolnila místo

Díky vlivu svého otce se poprvé představila oficiálně publiku v šestnácti letech. Ztvárnila postavu malého Roberta v dramatizaci románu Julese Verne Děti kapitána Granta, která měla premiéru 20. prosince 1903. Členkou činoherního souboru naší největší divadelní scény se oficiálně stala 15. ledna 1905 a v letech 1919 až 1938 pak pravidelně střídala působení v Národním a Vinohradském divadle, mezi nimiž přecházela sem a tam, vždy když se pohádala s někým z vedení. Postupně byla obsazována do stále větších rolí, na výsluní jí údajně pomohl odchod mladé a téměř zapomenuté Izy Grégrové, která se v roce 1908 provdala za velkostatkáře Josefa Hamerníka a po svatbě na svoji kariéru rezignovala. V sezóně 1909-1910 ztvárnila hlavní postavu v baladě Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška, o rok později se stala Princeznou Hyacintou v baletní pantomimě Oskara Nedbala na libreto Ladislava Nováka, k níž vytvořil plakát slavný secesní malíř Alfons Mucha.

 

Jako lesbička Irena v dramatu Edouarda Bourdeta V zajetí, které mělo premiéru v pražském Stavovském divadle v roce 1926

Jako lesbička Irena v dramatu Edouarda Bourdeta V zajetí, které mělo premiéru v pražském Stavovském divadle v roce 1926

Česká Sarah

Za startovní bod k opravdové slávě ale bývá považován rok 1913, kdy ztvárnila hlavní postavu v hře francouzského dramatika Victoriena Sardou Cyprienna a vzápětí Lízu Doolittleovou v nejslavnější satirické komedii anglického dramatika George Bernarda Shawa Pygmalion. Neuvěřitelným způsobem tehdy zvládla proměnu prosté květinářky z periférie v elegantní dámu ze společnosti. Na scéně Národního divadla se stala její první představitelkou, jejíž výkon byl přirovnáván k slavné francouzské herečce Sarah Bernhardt a vynesl jí přezdívku česká Sarah. Stala se vzorem pro dámy z lepší společnosti a hvězdou se vším všudy. „Nosila to, co se nosilo v Paříži. A v Praze byla vždy tou první. V časopisech se vyjadřovala o vhodné délce sukní nebo si jako první nechala ostříhat nakrátko po francouzském vzoru,“ napsala o ní historička Blanka Jedličková ve své knize Ženy na rozcestí.

Nežádoucí snacha

Poprvé se vdávala tajně, protože její budoucí tchyně byla zásadně proti tomu, aby se její syn oženil s ‘pouhou‘ herečkou. Přesto Andula řekla 23. února 1911 své ‘ano‘ na pražské Staroměstské radnici o pět let staršímu architektovi Maxu Urbanovi a o rok později společně založili první českou filmovou společnost. Nazvali ji ASUM, což byla složenina jejich iniciál, a s nežádoucí snachou se zřejmě brzy smířila i Maxova matka, protože to byla právě ona, kdo jim v počátcích podnikání významně finančně přispěl. Společnost vyráběla krátkometrážní hrané filmy, Které Urban režíroval sám nebo v spolupráci s malířem a ilustrátorem Otakarem Štáflem, psal scénáře a stál i za kamerou. Ve většině hrála Andula, občas i její otec Alois a bratr Jaroslav, ale i další významní herci doby, mimo jiné například Jiří Steimar či Jarmila Kronbauerová. Společnost ASUM natočila osmnáct filmů, u některých byla Andula i autorkou námětu a scenáristkou, většina se ale nedochovala.

 

Lucerna:

ve filmu režiséra Karla Lamače z roku 1925

Poslední propadák

Výjimkou je pouze kompletní kopie dramatu o pomstě podváděné ženy Konec milování z roku 1913. Natočeno bylo ve vile Urbanových pod Vyšehradem, exteriéry vznikaly v Choceradech, Jílovišti a v Šárce a závěrečná scéna tragické havárie se zrodila s pomocí modelu v Českomoravské automobilce. Následovala přestávka, vynucená první světovou válkou, protože Max musel narukovat na frontu. Poslední film O Adrienu, natočený podle stejnojmenné divadelní hry Louise Verneuila, vznikl v roce 1919 a Andula v něm hrála s Ludvíkem Veverkou stejně jako na scéně Vinohradského divadla. Pak se společnost ASUM rozpadla kvůli finančním problémům a oba manželé na film zanevřeli. Max definitivně, Andula pak ještě stanula před kamerou v roce 1925 jako kněžna ve filmové adaptaci klasické divadelní hry Aloise Jiráska Lucerna, kterou natočil Karel Lamač. A o pět let později si poprvé a naposledy zahrála také  ve zvukovém filmu, v dramatu režiséra Julia Lébla Tajemství lékařovo, které se ale nedochovalo. Americká společnost Paramount ho natáčela v Paříži a kromě Anduly v něm hrál i Theodor Pištěk, Václav Vydra či Růžena Šlemrová. Po jeho neúspěchu ale dala Andula světu filmu definitivně vale. Urban se později v třicátých letech stal autorem projektu Ateliéry Barrandov, k filmařině se už ale rovněž nevrátil.

(Pokračování ve středu 27. října)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská