Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pěna dní, která začne nekrologem, překročí majora Zemana a ocitne se hladová a zbědovaná pod vládou ODS. Svět Tomáše Koloce

komentář 23.10.2021
Pěna dní, která začne nekrologem, překročí majora Zemana a ocitne se hladová a zbědovaná pod vládou ODS. Svět Tomáše Koloce

Foto: Česká televize

Popisek: Ikonický major Zeman

První zpráva, kterou jsem se (ještě než jsem odešel do práce) podzemními novinářskými kanály dozvěděl, byla, že zemřela herečka a malířka Blanka Bohdanová. Už jsem se víckrát svěřoval s tím, že když někdo z československé kultury odchází, ohlásí se mi to předem nějakým – ne vždy esteticky vybraným – dílem. Příběh dnešní východní a západní Evropy na pozadí autorových myšlenek z 3. října 2021.

Právě teď ve volných chvílích sjíždím Majora Zemana a dnes dopoledne jsem se díval na část Křížová cesta, kde Blanka Bohdanová hrála na stará kolena zamilovanou památkářku Koterovou... Role zasněné ‘mimo‘ ženy, žijící tak trochu nad své poměry, byl osudovým šuplíkem Blanky Bohdanové – vzpomeňme její manželku učitele Lamače (Jiří Sovák) ze seriálu My všichni školou povinní nebo manželku náměstka Čirůvky (Miloš Kopecký) z oblíbené komedie Křtiny.

 

S Rudolfem Hrušínským ve filmu Čest a sláva - velká role Blanky Bohdanové byla přes třicet let zavřená v trezoru, foto BontonFilm 

Za život se z něj dostala jen párkrát a největší z opusů v tomto charakteru byla emigrantská prostitutka-agentka ve službách protestantského odboje v rekatolizačních Čechách třicetileté války ve filmu Hynka Bočana Čest a sláva. Byl to film napsaný dávno před premiérou 24. ledna 1969, kdy už nás zase jednou tak jako ve filmu ‘agenti ze západu‘ nechali našemu předem prohranému boji (autor Karel Michal byl v době premiéry už v exilu), ale na situaci doby zázračně sednul – pročež byl ihned zakázán. Když byl po 21 letech z trezoru vytažen, ukázalo se, že jde o příběh v našich krajích nadčasový – i díky Kateřině Blanky Bohdanové, která je zde oproti většině svých rolí naopak téměř hlavní aktivní hybatelkou celého příběhu. Můžu ho všem doporučit.

Mezitím, co jsem si v duchu formuloval tento nekrologický úvod, jsem přišel do práce v chráněném bydlení. Jednou z výhod mého nového zaměstnání je, že je tam pořád puštěná televize a klienti neustále přepínají programy. Po nějakých 16 letech, co sám doma televizi nemám, jsem si tak kromě řídkých příjemných překvapení (jako je seriál Pan profesor, který je, ač spotřební, napsaný řemeslně tak dobře, že by se za scénář nemusel stydět ani Jaroslav Dietl) udělal obrázek, co se dnes vysílá, a musím říct, že mě děsí především to, že reklamy už jsou stejně dlouhé jako to, co se vysílá mezi nimi – přičemž například reklamy na stanici CS film, která se definuje jako specializovaná na český a slovenský film, se podle toho, co jsem viděl, specializuje na americké střílečky

Dnes jsem zpozorněl u jednoho dílu německého seriálu Kobra 11, který si pamatuji ještě ze starých dob. Detektiv Simír Gerchán tam byl postaven do situace, v níž se reálně nachází dnešní Německo: Angela Merkelová odstupuje – a v tu chvíli se objeví skupinka příznivců komunistického režimu, kteří vyhlásí, že už mají ‘dost vlády bank, korporací a migrantů‘ a provedou tentokrát v celém Německu převrat zpět k režimu, jaký panoval v bývalé NDR. Komunističtí pučisté z Kobry 11 byli sice v seriálu typicky německy přiblble zparodovaní (moc chtěli uchvátit za pomoci jaderné zbraně, kterou koupili ne od Číny či Severní Koreje, jež ji mají, ale od Kuby, která ji nemá, a do čela vlády postavili fiktivního Honeckerova syna Ronyho, učitele jógy, kterého během Honeckerova exilu v Chile přemluvil k puči osobní komorník soudruha generálního tajemníka – bývalý plukovník Národní lidové armády NDR) – zato etnický německý Turek Simir se v dílu dopustil krásných vět, ve kterých nevím jak němečtí diváci, ale jejich český soused poznal dnešní realitu:

„Na pouličních stáncích už nedostaneš starý dobrý německý jídlo – místo kebabu všude samá racionální výživa.“

anebo diagnóza, za kterou by se nemusel stydět profesionální politolog:

„Ve chvíli, kdy jsme v klinči s Ruskem a s půlkou Evropy, nechránění Spojenými státy, je lehké udělat v Německu státní převrat...“

Vzpomněl jsem si na Carla Gustava Junga, který objevil, že podvědomí jednotlivce a kolektivu ze sebe vydá vždy to, čeho se vědomí obává – a na tu myriádu amerických filmů, ve kterých před rokem 2001 někdo srovnal se zemí New York...

Když jsem se pak vrátil z práce domů, dozvěděl jsem se, že ‘levicová apokalypsa‘ v německé variantě už začíná. Opačně než u nás (kde Zdeněk Bakala zprivatizoval 4 tisíc podnikových bytů zaměstnanců OKD, kteroužto střechu jim obratem nad hlavou prodal developerům) a kupodivu zcela demokraticky: občané německé spolkové země Berlín (která je na tom v současné době stejně jako vnitřní Praha, kde si byt nemůže dovolit už ani poslanec Parlamentu) si v referendu odhlasovali, že všechny realitní a developerské společnosti, které vlastní na území Berlína více než 3000 bytů, budou povinny postoupit celkem 240 tisíc bytů za dluhopisy, které jim budou vypláceny příštích 43 let – a spolková země byty (tak jako se to dělalo za minulého režimu) poskytne jako nájemní svým obyvatelům. Moje zajásání nad touto událostí (které jsem ventiloval na Facebooku) mě připravilo o jednoho z mých tamních přátel, povoláním ředitele jisté neziskové firmy, který sám vlastní několik bytů a který naopak s volbou a mým souhlasem s ní vyjádřil hlasitý nesouhlas, který vedl až k našemu ‘síťovému odpřátelení´. Poměry v naší východoevropské postkomunisticko-postdemokratické společnosti jsou bohužel takové, že mottem dneška se pomalu ale jistě stává včerejší přísloví ´Sytý hladovému nevěří´ ve staronové modifikaci ´Sytí a hladoví už nedokážou najít společnou řeč´ (které se dřív říkalo sociální smír). V minulosti se tato situace ve standardních západních demokraciích řešila tím, že všichni byli nasyceni, což je očividně ideál nejen většiny občanů spolkové země Berlín, ale i můj – ačkoli pod vládou, kterou po letech opět povede ODS ho budu prosazovat ještě hůř, než dosud.

 

Vložil: Tomáš Koloc