Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mezi lidmi, a přitom neustále sama. Láska k atraktivnímu bohémovi se proměnila v cestu do pekel. Tajnosti slavných

22.10.2021
Mezi lidmi, a přitom neustále sama. Láska k atraktivnímu bohémovi se proměnila v cestu do pekel. Tajnosti slavných

Foto: Wikipedie

Popisek: Xena Longenová v roce 1928

Přestože ji všichni zbožňovali, žila v bídě a osamění. Uznání se nekonvenční dáma a mimořádná herečka nedočkala, nízké sebevědomí a přehnaná sebekritika totálně zdevastovaly její psychiku. A partner ji ocenil, až když už bylo pozdě.

Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal… Slavným veršem z Máchova Máje lze vystihnout životní osud legendární herečky, komičky a kabaretiérky, jež se stala průkopnicí divadelního umění v době, kdy ještě společnost nepovažovala herectví za hodnou přílišného ocenění. Navzdory mimořádným výkonům Xena Longenová významné angažmá nikdy nezískala, zůstávala ve stínu doby jako doplněk populárního manžela a po celý život ji provázela bída, starosti se zajištěním běžných každodenních potřeb a neustálé exekuce. Uprostřed nejznámějších lidí, rozdávajících radost a smích, trpěla opuštěností a přehnanou sebekritikou a vážné psychické problémy ji nakonec dovedly k rozhodnutí vydat se cestou, z níž nebylo návratu.

Nesplněný sen

Tvrzení, že neexistence rozvodů byla zárukou harmonického rodinného života, je z říše pohádek. Ve skutečnosti tato staletá zvyklost, podporovaná a prosazovaná církví, jen nutila partnery, kteří si nerozuměli, setrvávat ve vztahu, leckdy přímo přeplněném vášněmi, spory a negativními emocemi. A společně s nimi trpěli i jejich nejbližší. Jako příklad může posloužit třeba dětství jedné z nejznámějších osobností naší kultury počátku minulého století. Křehká dívenka, která dostala jméno Polyxena, se narodila 3. srpna 1891 v Strakonicích do rodiny Antonína Marka, herce a pozdějšího režiséra Švandova divadla na pražském Smíchově, a jeho ženy Anny, známé herečky a překladatelky. Herci byli i její starší bratři Vladimír a Adolf, který tragicky zahynul v roce 1934 pod parním válcem během natáčení slavné komedie Jiřího Voskovce a Jana Wericha Hej rup. Xena měla krásný hlas a dobrý hudební sluch, učila se na klavír a zpěvu a poprvé stanula na jevišti už jako dítě v Švandově divadle jako záskok za představitelku Malého lorda, která náhle onemocněla. Chtěla se stát operní pěvkyní, kvůli nedomykavosti hlasivek se ale musela svého snu vzdát. Ještě ale nedosáhla oficiální plnoletosti, když se v rodině vystupňovaly partnerské problémy, a tak odešla od rodičů ke kočovné divadelní společnosti.

Osudová láska

Vystřídala jich několik a okusila na vlastní kůži, o čem je přísloví mít hlad jako herec. V roce 1910 se díky svému bratru Vladimírovi seznámila s výtvarníkem a později divadelníkem Emilem Arturem Pittermannem, který vystupoval pod uměleckým jménem Longen, a láska k němu předurčila její osud. Poprvé se setkali v pražském kabaretu Lucerna, v němž Longena angažoval legendární kabaretiér a písničkář Karel Hašler. Snědý elegán Xenu okouzlil, takže se zamilovala na první pohled a dlouho se marně snažila upoutat jeho pozornost. „Řečený Longen byl atraktivní muž s aristokratickou vizáží, který patřil do anarchisticko-bohémských kruhů kolem Jaroslava Haška a Egona Erwina Kische. Byl to člověk enormního talentu,“ napsal o něm literární a výtvarný kritik Radim Kopáč ve své knize Praha ožralá. Xenini rodiče neměli pro Longenovu bohémskou povahu a způsob života ani špetku pochopení, v jejich očích byl především anarchista a opilec. Přesto se brzy vzali, i když se s tím Xenin otec nikdy nesmířil, a začali hrát spolu.

Longenova revoluce

Manželé putovali v podstatě po celé Evropě, hráli nejen v Praze a Brně, ale také v Berlíně, Vídni i italském Terstu. Koncem první světové války krátce hostovali i v Národním divadle v Lublani. Sice sklidili obrovský úspěch, zdržely je tam ale Xeniny zdravotní problémy. Dostala zápal plic, z nějž se léčila poměrně dlouho, takže se mezitím rozpadla rakousko-uherská monarchie a vznikla Československá republika. Po skončení války ještě působili krátce v Paříži, Xena ale vystupovat nemohla, protože neuměla francouzsky. Pak se konečně vrátili do Prahy, kde začali vystupovat mimo jiné v kabaretu Bum a legendární Červené sedmě. V roce 1920 se Longen rozhodl založit vlastní kabaret. Jeho Revoluční scéna slavnostně zahájila provoz 3. září 1920 a mimo jiné slavila obrovský úspěch s Büchnerovou hrou Vojcek, kterou uvedla poprvé v češtině a Longen v ní přímo exceloval s Ferencem Futuristou a Mílou Pačovou.

Ovace pro Tonku

O rok později měla premiéru hra Egona Erwina Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice, která byla napsána Xeně přímo ‘na tělo‘. Nekonvenční, mimořádná herečka s ní sklidila obrovský úspěch a díky ní byla hra později, ještě v němé éře, i zfilmována. Revoluční scéna uvedla i první dramatizaci Haškova Švejka, pro sebe si ale majitel a ředitel Longen vyhradil postavu feldkuráta Katze a hlavní roli ztvárnil Karel Noll, který se stal také později prvním Švejkovým filmovým představitelem. Přesto neměl kabaret dlouhého trvání, už počátkem roku 1922 skončil, a to nejen kvůli vleklým problémům s financováním a cenzorům, kteří do uváděných děl zasahovali až příliš často. Publikum totiž očekávalo od kabaretu jednoduchou zábavu, takže Longenovo pojetí pro něj prý bylo až příliš umělecky náročné. Manželé se vzápětí přesunuli do Berlína, kde Artur krátce působil jako ředitel kabaretu Wilde Bühne, dalšího půl roku provozoval divadlo v Brně, a pak ještě v sezóně 1922-1923 získali oba manželé angažmá v pražském kabaretu Rokoko. V roce 1924 dostala Xena nabídku z Národního divadla, jenže ji nepřijala kvůli požadavku, aby se naučila roli z klasického repertoáru, v níž by byla vyzkoušena.

Bída s nouzí

V roce 1925 založil Longen s absolventy konzervatoře spolek Sečesteal, s nímž se chtěl vrátit k tradici Revoluční scény, nakonec se ale názorově neshodli, takže dal přednost spolupráci s Vlastou Burianem. V jeho divadle manželé opět vystupovali společně a v roce 1926 se Xena objevila poprvé a naposledy i na filmovém plátně v roli vdovy Šroubkové v komedii Přemysla Pražského Prach a broky, film se ale nedochoval. Manželství bylo zalité sluncem jen zpočátku, velkou lásku postupně začaly ubíjet existenční starosti. Artur chtěl, aby s ním Xena odešla na venkov, ta se ale zuby nehty bránila, protože nepřestávala doufat, že získá stálé angažmá. Snila prý o členství v souboru Vinohradského divadla, umělecký svět ale jako by na úspěšnou kabaretní hvězdu zapomněl. „Přestože byl její manžel v oblasti umělecké neskonale kreativní, v zabezpečení vztahu po stránce materiální to byla tragédie. Neustále třeli bídu s nouzí, byli permanentně v dluzích, byla na ně vypisována jedna exekuce za druhou,“ uvedl Radim Kopáč.

Od role k roli

Xena byla živelná a bezprostřední, nejvíc jí ‘seděly‘ postavy prostých, těžce zkoušených žen. Současně ale byla i skvělá komička, měla výjimečný smysl pro humor a spisovatele František Sauer o ní prohlásil, že byla nejvtipnější žena na světě. Jejím velkým problémem ale byla přehnaná sebekritika, zřejmě i vlivem neúspěšných snah trvale profesionálně zakotvit nepřestala nikdy sama sebe podceňovat. V roce 1926 se poprvé pokusila o sebevraždu a krátce nato došlo k oficiální rozluce manželství. Oba pak z Prahy odešli, Longen na Šumavu a Xena do Posázaví. Začala přispívat do časopisů, dokonce se rozhodla napsat i divadelní hru. Po čase se do Prahy vrátila a užívala si pozornosti ctitelů. „Byla velmi charismatická, okouzlující, žádný muž ji ale finančně nezabezpečil. A tak se znovu potácela od role k roli,“ konstatoval Kopáč. Psychické problémy, beznaděj a pocity bezvýchodnosti ji nakonec dohnaly k drogám a dalšímu pokusu o sebevraždu. Svůj život dobrovolně ukončila skokem z okna v pouhých sedmatřiceti letech, 23. května 1928. O rok později vydal Longen knihu o jejím životě, nazvanou Herečka.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská